![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
Plánivy.CZ - Expedice, akce
| Lamák se krutě prodlužuje! 19.01.2019 - FanTomáš |
Na přelomu roku 2018/2019 zorganizovala Plánivská skupina druhou expedici do čerstvých objevů v přítokové části Kačne jamy. Objev byl na počest všech lamiček a lamek nazván Lamák a vy máte možnost při čtení tohoto reportu zjistit proč.
Ve středu večer jsme vyrazili dvěma auty ve složení: Pavel Cingrlátko Kubálek, Ivča Kosíková, Bradek Nejezchleb, Sebo Kovačič, Jéňa Pavka a já. Ve čtvrtek večer pak vyrazili i Pepa Lukeš s Helčou Vysokou, takže nás bylo celkem osm lamiček.
Na fotu je ale 10 lamek, tož zleva: Pavel, Bradek, Sebo, Pepa, Jéňa, Matej Kravanja, Tom Plováček, Kristjan Rešaver a dole zleva: Helča a Ivča Ve čtvrtek dopoledne jsme začali vystrojovat Vstupní propast a osazovat vrátek. Vše bylo urychleno tím, že jsme ještě v Brně napytlovali lana a nachystali pytle s materiálem na lezení. I tak to nebylo bůhvíjak rychlé protože Bradek neměl ideální den. Jak lamka dole pod okýnkem proslaňoval pod dělící most a divil se, že to tam nepoznává. Tím si naštěstí své lamkování odbyl a šlo se dál. Dolů do jeskyně se vrátkem spouštěli roztodivné věci, mezi nimi byl kromě samovaru a velké nafukovačky i zahradní rýč. Lamka Pavel s ním cestou obnovil a vytvořil pár hliněných schodů. Měli jsme jistotu, že kdyby někdo z nás v jeskyni zakalil, tak s kopáním hrobu nebude problém:-) Každý jsme sebou táhli dva velké osobní pytle a k tomu nějaký ten erár. Bylo toho docela dost, ale jako pokaždé jsme to zvládli (dle hesla: je jedno co děláme, hlavně že se u toho nadřem:-). Velkou pomocí jsou Kocourovy lanovky pod Ponvicí, na kterých je to teď laláč. Hlavně nikdy nezapomenou tandem kladku.
Do bivaku v Peščeni jsme dorazili celkem brzo odpoledne a tak jsme se rozhodli, že ještě nafóknem člun na Ogabném jezeru a skáknem vystrojit Dobrou vodu (v plánu byla případná explorace Divaške sramoty), dále třetí Brezno treh Janezov a nafóknem člun dole na Rece. Dobrá voda se podařila jen částečně, protože ačkoliv jsme sebou měli dvě vrtačky, sem jsme ji nevzali a já zlamil kotvení tím, že se mi ve skále protočila stará hilti kotva, takže s dotahováním byl konec. No nakonec ani plaketa nešla ven...zkrátka lamers lamers. Zbytek mezitím vystrojit třetí brezno a zjistili, že se skutečně napojuje do zkratky, ale hned za první jezero, což není až tak betálná zkratka. Po deváté hodině večerní jsme se opět potkali v hlavní chodbě a šli jsme se uložit do spacáků v bivaku v Peščeni dvoraně. V pátek dopoledne jsme se nachystali a vyrazili směr objevy. U Janezů jsme se rozdělili na dvě družstva. Sebo, Jéňa, Pavel a Bradek šli Jezerní zkratkou explorovat objevy, Ivča a já jsme začali mapovat první brezno treh Janezov směr Reka. Měli jsme v plánu revizně zmapovat odbočku Kokodrili a následně zmapovat objevy. Když jsme byli pod prvním stupněm, uslyšeli jsme shora Helču a Pepu. Pepa se vrhnul za borcama do Jezerní zkratky. Helča se připojila k mapovacímu družstvu. Šli jsme ve stopách podzimní výpravy a dotáhli revizní polygon až k přítokovému sifonku Kokodrilů. Následně jsme vylezli po laně do objevného okna, kam se minule vysápal jako první Jirka Štěpánek. Ve výšce 10 m jsme vlezli do menších tlakových kanálů s průměrem 2 m. Hned na začátku se chodbičky rozdělují a tvoří menší labyrint chodeb, který jsme zatím nemapovali. Vydali jsme se směr hlavní chodba, kterážto svým průměrem 5 m již stojí za řeč. Chodba má výrazný freatický (tlakový) charakter a o nedávném zaplavení svědčili polohy s čerstvým bahýnkem a sem tam nějaký ten plastový suvenýr.
Doleva chodba mírně stoupá a přitékající skapová voda plní jezero, které v plné šířce zalévá chodbu vedoucí směrem doprava. Při následné exploraci pravé větve se ukázalo, že se jedná o chodbu se čtyřmi jezery, jež výrazně mění směr. Místy je nutné jezera brodit až po prsa, lokálně se nachází i hlubší místa (testováno na lidech) a ani na člunu člověk místy bez problémů neprojede pod nízkým stropem (testováno na zpáteční cestě na Ivči). Chodba má cca 100 m (mapoval Tom Plováček a Brádě) a vede zpět pod Tri brezna treh Janezov. Chodba se nachází cca 20 m nad aktivem Reky, takže lze spojovačku využít i za vyšších vodních stavů.
Vrátili jsem se zpět na křižovatku a pokračovali doleva mírně stoupající chodbou se sintrovými kaskádami s šířkou 5 až 10 m až do dómovité prostory se skalním dnem, kde je dno chodby dle měření cca 40 m nad hladinou Reky.
Chodba však od tohoto vrcholového místa opět mírně klesá a ve dně chodby se objevuje puklinovitá propast hloubky 8 m padající přímo do vody. Zde bylo třeba použít naše 95 cm široké tesco čluny. Dole nás však čekala šmirgl úžina, která má šířku snad jen 90 cm a délku 2 m! Průjezd přes úžinu je dost adrenalin, protože člověk neví, kdy to bude s člunem poslední jízda a neskončí v hluboké vodě. Proto jsem po všech lidech chtěl, aby měli sebou neopreny, akorát Ivči jsem to podal trochu optimističtěji (zlamil jsem to) a ona si neopren nevzala. Mysleli jsme, že bude více práce na suchu, nicméně nás nebylo nakonec až tolik a bylo třeba mapovat objevy. Nechtěli jsme riskovat, že by se Ivča bez neoprenu vykoupala a tak se na nás rozhodla v suchu jak chvilku počkat. Chudák ještě netušila, že tam bude další minimálně tři hodiny jak lamka čekat a počítat ukáplé kapky ze stropu. Za 45 m dlouhým Kazimírovým jezerem jsme stanuli opět v suchém pokračování v dómu nazvaném Hlavní křižovatka, ze kterého vede několik chodeb do různých směrů. Přímé severní pokračování chodby je po pár metrech přehrazeno hlubším jezerem, a tak jsme se s mapováním vydali do východní stoupající chodby. Když tu náhle se z ní vynořil Sebo, Pepa a Jéňa. Byli jacísi mokří a líčili s vytřeštěnýma očima, že mají prolízlých mraky objevů, který my ani nestačíme prolízt, natož zmapovat. Srdce nám bušilo vzrušením. Chtělo se nám donekonečna poslouchat o všech nových směrech a možnostech, ale kluci začali klepat kosu. Warum? Protože si Jéňa v objevitelském opojení zapomněl oblíct neopren a všechno dával na krutora v podováču. Jenže namočíš se támhle trošku, tu zajdeš nad kolínka do jezírka a za chvilu seš tam jak lama po prsa a kdes měl suchej podováč.... no na sobě už nee, lamko. Pepa to musel hrnout na drsoňa v mokrým neoprenu vodou už od Jezerní zkratky, jak šel dohnat borce a tak jsme tyhle dva rampouchy poslali rozhejbat do severních odboček o kterých začal Jéňa uvažovat, že by se tudy mohlo dostat do jeho objevů pod vodopádem a my ostatní, Sebo, Helča a já jsme vyrazili s mapováním dál do východní stoupající chodby. Ta má ze začátku průměr kolem 2 až 3 m. Po 100 m od křižovatky se chodba pozvolně dostává do výšky více jak 45 m nad Reku a rozšiřuje se do většího dómu se strmě spadajícím dnem do hloubky 22 m. Prostora je svým půdorysným průmětem téměř pod naší oblíbenou restaurací v Divači, a tak byla pojmenována Dvorana Orient Express. Volným lezením se dá sestoupit až na dno dómu, kde člověka přivítá hřmot padajících vod vodopádu do další hlubiny cca 16 m. Po tuto prostoru se podařilo dotáhnout regulérní mapování s délkou polygonu 450 m na kámen u vodopádu. Nová chodba byla na počest všem objevitelům nazvána Lamák – Lamski rov. Důvodem je fakt, že každý z nás při průzkumu občas dopadne jak lamka. Musí transportovat do nepřístupného terénu materiál, který není kolikrát ani potřeba, nebo ho naopak sebou všude vláčí a zrovna když je potřeba, tak je zapomenutej někde před jezerem v jiným pytlu. Někdy člověk čeká jak lamka dlouho na ostatní u Kazimírova jezera, které jako jediný nepřejel se zásobami jídla, které by se hodily za jezerem, jindy se v jiném jezeru nedobrovolně vykoupe:-) Zkrátka lamka vedle lamky.
Radost z objevů ale ve Dvoraně Orient Express neskončila, protože do ní ústí vysoká Přítoková meandrující chodba s průtokem vody okolo 20 až 30 l/s a teplotou cca 10°C. V tomto místě se do převážně přepadových povodňových chodeb Reky napojuje zcela nový systém, tvořený neznámým vodním tokem! To nás vedlo k názvu této přítokové chodby - Nova Jama. Prvních cca 150 m proti proudu toku je tvořeno patrně tektonicky predisponovanou puklinovou chodbou, která má na úrovni toku šířku cca 30 – 50 cm a ve výšce kolem 1 až 2 m se rozšiřuje, místy až na šířku kolem 2 až 5 m s celkovou výškou cca 15 m. Chodba zdánlivě končí přítokovým jezírkem, kterým je nutné proplout pod kulisou po krk ve vodě. Vodítkem je hřmot blízkého vodopádku. No a právě odsud se proti nám vynořili Bradek s Pavlem! Oči jak baterky a líčili další pokračování. Výše proti toku, se charakter chodby mění. Voda přitéká z úzké chodby v pravé straně hlavní pukliny, která má téměř charakter jakéhosi sekundárního napojení na tuto rozměrnou chodbu. V neoprenových oblecích se s mírnými obtížemi protáhli meandrem na začátku této menší chodby a s napětím očekávali, kde se chodba zúží tak, že neprojdou dál. To se však nastalo a jaké bylo jejich nadšení, když stanuli opět v chodbě obdobného charakteru jako na začátku, s šířkou kolem 2 m a navíc v těchto místech s výškou přes 20 m! Prověřili, že se ve vyšší úrovni nachází nejméně dva periodické přítoky s volným pokračováním. Podobným charakterem chodby pokračovali dál až do vzdálenosti cca 350 m od Dvorany Orient Express, kde bylo další výrazné křížení tektonických puklin na nichž je vyvinuta dómovitá prostora a soutok s drobnějším pravostranným přítokem. Chodba končí po dalších 50 m průzračným přítokovým sifonem sympatických rozměrů 2 x 1 m (š x v), který je výzvou pro další průzkum. Průzkum drobnějšího pravostranného přítoku od severu komplikují dva polosifony, kde je mezi hladinou a stropem cca 10 cm vzduchu, takže jen zbývá vybrat, jestli si namočit nos, nebo ucho. Za polosifony se nachází výrazný komín se skapem a viditelnou výškou kolem 25 m. Po cca 100 m od hlavního toku se dostali do Puklinového dómku, kde cestu přehrazuje sintrový nátek. Nad vodou se dále pokračovat nedá, ale pod hladinou se nachází opět křišťálově čistý přítokový sifon rozměrů 1 x 1,5 m (š x v). Zde exploraci ukončili, aby stihli prostory alespoň orientačně zmapovat. Objevenými prostorami byl veden pouze polygon, který dosáhl délky 490 m.
A kam vlastně odtéká nový tok vodopádem? To nám zpětně vylíčilo všech pět objevitelů a hlavně Jéňůc s Pepou, kteří ověřili propojení severními odbočkami. Odtoková část systému začíná ve Dvoraně Orient Express 16 m vodopádem, pro který se vžil název vodopád Berger, jelikož některým explorátorům připomínal vodopád z této známé francouzské jeskyně. Tady byl za lamku totiž Sebo. Dostal betálnej nápad vystrojit vodopád bez neoprenu, aby ho vystrojil jakože suchou cestou, ale to se mu drobátko nepodařilo. Nepomohlo ani dostrojení šikmého traverzu (podobně jak v Bergeru). Všichni nakonec skončili s vodou za krkem. Z dómu s vodopádem pokračuje tok vysokou puklinovou chodbou v korýtku zařízlém do sedimentu na dně. Charakter sedimentu odpovídá nižší úrovni a blízkosti Reky. Po cca 80 m je puklina zahrazena sedimentem a sintrovým nátekem a je třeba se protáhnout úžinou těsně nad úrovní vody. Naštěstí to ale jde i v suchém obleku, a tak pokračovali dál. Po dalších cca 80 m strop Odtokové chodby klesá, až se zanoří pod hladinu rozměrného jezera, které tvoří odtokový sifon. Pokračování pod vodou se zdá být evidentní, avšak případné potápění komplikuje zakalená voda, které se nedá vyhnout díky přístupu k sifonu po proudu toku. Délka polygonu Odtokové chodby až k sifonu byla změřena na 166 m.
Za úžinou v Odtokové chodbě se zleva napojuje chodba, která je (jak Jéňa s Pepou prověřili) spojena dosud nezmapovaným systémem chodeb s prostorou Hlavní křižovatka u Kazimírova jezera. Jedná se o labyrint dalších cca 500 m chodeb, končících nízkými průlezy nad vodou a sifony. Z bílého místa na mapě je zřejmé, že se bude jednat o propojení se známými prostorami přítokového sifonu v Kokodrilech a bočního sifonu na konci Škocjanského kanálu. Záhadou je, kam se napojí horní patro Divaška sramota, ale to je právě výzva na příště. Po návratu do biváčku ve čtyři hodiny ráno proběhla menší oslava objevů a Pavlových narozenin. V sobotu jsme vstali až před dvanáctou a postupně vyfárali na povrch. Noční restauraci jsme už nestihli, ale dojel za nama Bogdy Kladnik s prezentací svého projektu Tresh bonding (sbližování lidí při čištění přírody). Mrkněte na jeho pěkné stránky: https://www.guardians-earth.org Ráno v neděli jsme vše uklidili, odstrojili vrátek a lanové zábradlí a vyrazili k domovům s pocitem dobře vykonané práce:-) Závěr: V nových prostorách proběhly doposud dvě explorační akce. Výstupem z těchto akcí je dílčí mapa z objevených 550 m pasáže Lamski rov neboli Lamák a Jezerní zkratka, dále jen zaměřený polygon hlavní Přítokové meandrující chodby do vzdálenosti 490 m a Odtokové chodby pod vodopádem Berger k odtokovému sifonu v délce 166 m. V rámci revizního přemapování bylo doplněno zaměření odbočky Kokodrili s délkou 94 m. Polygon Kačne jamy byl tudíž prodloužen o 1300 m. Ke konci roku 2018 byla neoficiální délka Kačne jamy prodloužena ze 17,676 km na 18,976 km. Je jisté, že se na této hodnotě délka jeskyně v roce 2019 nezastaví a doufejme že povalí i výrazně přes 20 km!!
Poděkování patří všem členům Kačma týmu, kteří vyrazili na tuto brutus objevus akci, ale i těm, kteří by rádi jeli, ale z nějakého důvodu nemohli a alespoň na nás mysleli a drželi pěsti! To je také důležité a vážíme si toho. Poděkování patří i slovinským kamarádům z klubu Gregora Žiberny z Divači za poskytnuté zázemí a za možnost bádání v jejich jeskyni. Za fotodokumentaci patří dík Pavlovi a Bradkovi, páč bez fotek nejsou objevy! Lamers lamers! |
Komentář