Na naši v pořadí již druhou expedici do Rumunska se vydáváme v časných sobotních hodinách. Před sebou máme 660 kilometrů a spoustu zpomalujících okolností. Po dálnici jedeme až do Budapešti, ale odtud již po normální silnici až k hraničnímu přejezdu Ártánd na rumunské hranice. Zde čekáme zhruba hodinu a pokračujeme přes Oradeu až do pohoří Bihor, na planinu Padiš. Vyjíždíme, tak jako loni, cestou přezdívanou Car Killer Road 800 výškových metrů a dosahujeme náhorní planiny s kempem na louce La Grajduri ve výšce 1080 m n.m., kde zabíráme strategické území u pramene a stavíme stany. Těšíme se na první nedělní akci.
kemp na louce La Grajduri |
Ráno na pohůdku vstáváme a vydáváme se k několik kilometrů vzdálené ponorové jeskyni Pestera Barsa. S podivem zde sledujeme vystrojené stupně a pro jistotu je osazujeme i vlastními lany. Jeskyně má zpočátku prostornější charakter se vstupními ledovými partiemi, které ústí do meandrujících chodeb s několika stupni a koncovým sifonem. Při slanění s vodopádem učíme Jardu funkci deviátoru a po jeho dostatečné koupeli konstatujeme, že příště už to zvládne na poprvé jako Pája. V poslední třetině jeskyně potkáváme kolegy jeskyňáře z Maďarska a objasňujeme tak záhadu přítomných lan. Po pár hodinách vylézáme na povrch a vracíme se zpět do kempu. Jeskyně je dlouhá 800 m s denivelací 112 m. Spíše než krápníkovou výzdobou se vyznačuje svým sportovním charakterem.
Pestera Barsa |
V pondělí máme v plánu jeskyni Zapodje. Tato 10,5 kilometrů dlouhá jeskyně nám připravila překvapení v podobě vstupních ledových meandrů, které byli tradičně za dómem Sala de Gheata zcela zalité ledem. Nicméně, to nemohlo náš plán návštěvy zhatit a tak Vedócí a Bradek započali s volným lezením komínu do horní části meandru a během několika hodin vystrojili bezpečnou horní cestu skrze ledové okno asi 10 m nade dnem. Ještě téhož dne pronikli bez problému celou vstupní částí až k sifonu II.
Zapodje - ledová výzdoba v Sala de Gheata |
My ostatní jsme mezitím jeskyni opustili a šli navštívit zajímavou propasťovitou jeskyni, jejíž vchod se nalézá ve levém svahu louky nad přístupovou cestou u kempu. Propast, u jejíhož vchodu jsme našli lebku koňské hlavy, začíná 15 metrů hlubokým slaněním do horizontální, sedimenty do značné míry vyplněné chodby. Na jejím konci je již slyšet mohutný vodopád, který padá do deset metrů hluboké studny s koncovým dómem, kde je již odtokový sifon. Jeho druhou stranu nejspíše tvoří vývěry na louce v kempu. Přitékající voda se dá sledovat krátkou chodbou až k nízkému přítokovému polosifonu, kde bylo asi 10 cm vzduchu. Vzhledem k tomu, že byl však zvýšený stav vody, lze předpokládat, že za nižšího stavu by se dalo proniknout i dál proti toku.
propast u kempu |
V úterý dopoledne jsme vyrazili tedy podruhé do jeskyně Zapodje rozděleni na dvě skupiny aby sestup probíhal rovnoměrně. U vchodu potkáváme známé maďarské tváře a koordinujeme s nimi vstup do jeskyně. První skupina ve složení: Jindra, Bradek, Číra, Libor a FanTomáš procházíme vstupní část a odtokovou větev systému. Po návratu k vstupní křižovatce chodeb s přítokem od vstupního meandru jsme však byli zaskočeni výrazným zvýšením akustických projevů přitékajícího potoka. Tudíž jsme se k němu přesunuli a sledovali, jak se zvedá průtok. Po krátkém rozmyšlení jsme zvolili ústup do velkého dómu Sala Mare směrem k východu. Cestou jsme minuli několik výrazných přítoků z dříve suchých komínu a bylo nám hned jasné, že na povrchu se strhla větší bouřka. Dobrým znamením bylo, že směrem k východu takovýchto přítoků ubývalo a tudíž i průtok nebyl tak dramatický. V dómu Sala Mare jsme tedy počkali asi hodinku a když bylo jasné, že průtok opravdu klesá, vypravili jsme se k východu. To už ale potkáváme část druhé skupiny a to Vedócího a Seba. Dozvídáme se, že je voda zastihla právě v při prolézání obávaného zalamováku, který je nejužším místem jeskyně. Uli, Džery a Jarda to z psychických důvodů raději otočili a šli zpět k východu. Maďaři, kteří šli s druhou skupinou se po hodinovém čekání s Vedócím a Sebem v Sala Alba otočili a šli také ven, protože nebyli dostatečně vybaveni pro neplánovaný pobyt v jeskyni. A tak celou jeskyni prošli jen dva nejstatečnější. Po překonání vstupní partie navštívili nejdříve vzdálenější část jeskyně Crusul de Sud.
Zapodje - Galeria Marilor Lacuri |
Povodňovým patrem Galeria Marilor Lacuri, které tvoří nádherně bílá sintrová jezírka, se dostávají až na mohutné řečiště podzemního toku. Řečištěm, které je průměrně 10 m široké a 30 m vysoké, pak pokračují proti toku asi 600 m až do Sala Styx. Odtud pak ještě k sifonu, který odděluje tuto jeskyni od jeskyně Pestera Neagra, se kterou tvoří jeskynní systém dlouhý 13 km. Cestou zpět pořizují z těchto mohutných prostor fotografickou dokumentaci. Po zjištění, že přítok ze vstupní části za dobu našeho pobytu dále nestoupal, se rozhodujeme k návštěvě odtokové části Crusul de Nord po stopách první skupiny. Tato část je o něco více zanesena bahnem než předchozí, ale i tak jsme fascinování dómem Sala Argilei a hlavně partiemi s přítokem v Galeria Argilei. Po 8 hodinách a odstrojení jeskyně vylézají ven. My ostatní jsme zatím uvařili a započali s oslavou života. Po té co se připojili i dva nejstatečnější jsme to roztočili ve velkém stylu. Spát se šlo až v pozdních nočních hodinách a to znamenalo, že jsme naši záchranu životů důkladně zapili.
Zapodje - Crusul de Sud |
Ve středu jsme měli naplánováný odpočinkový den. A proto jsme si nazuli všichni pohorky a vyrazili jsme na celodenní výlet do vzdáleného kaňonu Cetatea Radesei. Cestou jsme pozorovali spoustu přírodních krás Rumunska. Po příchodu ke kaňonu jsme sledovali menší potok který se po chvíli ztratil v průchozí jeskyni, kterou vedla turistická stezka. Jak jsme záhy zjistili, turisti jsou zde skutečně odvážní a nutí svoje malé ratolesti k překonání docela krkolomných kousků. No a když už to nejde, tak se ratolesti předávají z náruče do náruče. V jednom z takových řetězů skončili i dobrosrdečný Uli s FanTomášem.
Cetatea Radesei |
U konce kaňonu jsme pak nalezli příjemný vodopádek, pod kterým jsme dali suprovou koupačku. Po osvěžení jsme odbočili k vydatnému přítoku, kde jsme dali lehký traverz kolem vodopádů a následoval nekonečný trek do místních zalesněných strání a kopců, kde jsme po půlhodině úmorného dupání dosáhli jednoho z nejvyšších míst kaňonu, Belvedéru, odkud byl neskutečně krásný výhled do 250 metrové hloubky kaňonu.
100 plusových bodů si zasloužil Džery, který vytáhl z baťůžku Olomoucké tvarůžky a nabídl nám bratrům gurmánům. Cesta dolů pak probíhala v uvolněné atmosféře s rozebíráním gastronomických sýrových specialit a pivních pochoutek. Našim posledním cílem byl horní kemp na Padiši – Cabana Padiš. Tam jsme také zcela vyprahlí s úžasem spatřili na místním kiosku nápis „Čepované pivo“ a už jsme věděli, že nezemřeme. V kiosku jsme se také pobavili s našimi krajany, kteří nám doporučili místní specialitu – smaženou „plačentu“. Tento sladký, napůl překlopený langoš s rozličnou náplní v přepočtu za 8 korun nám natolik zachutnal, že jsme u té dobré ženy, která „plačenty“ připravovala v místech, kde by hygienik dostal infarkt, zůstali notnou chvíli a ochutnali mnohé druhy.
výroba "plačent" |
Zcela nasyceni jsme potom odsupěli směrem k našemu spodnímu kempu na louce La Grajduri. Cestou jsme sledovali říčku, která nám zmizela v ponoru a opět se vynořila v krásném údolí Poiana Ponor. Cestou jsme pozorovali harmonický život místních pastevců dobytka, zkrátka idylka. Po návratu do našeho kempu potkáváme Jardu, který s námi nešel, dozvídáme se, že od něj správce kempu vybral za naše týdenní kempování cca 100 korun a pak si již všichni s úžasem prohlížíme Bradkovy mokrem svraštělé šlapky na nohách, které vypadali jako od zombie. Tentokrát jdeme řádně znaveni brzo spát, jelikož nás zítra čeká náročná exkurze do další jeskyně.
Avenul Gemanatu -98 m |
Ve čtvrtek vyrážíme opět obtěžkáni našimi speleovaky ke vzdálenému ústí propasti Avenul Gemanata, která spolu s dalším vstupem, Avenul Negru, tvoří jeskynní sytém s podzemním tokem dlouhým 2,5 km. Tato 98 metrů hluboká propast s průměrem přes 10 metrů, je velice vzdušného charakteru a jako první se do ní spustil statečný Jindřich, který ji také ukázkově vystrojil. Spodní 70 metrů dlouhé lano pomalu ze svislice přecházelo na ledový svah a dále již člověk skákal přes napadané kmeny stromů až do chodby větších rozměrů, kde nás čekal vodní tok. Ten vyvěral z blízkého sifonu a také jeho další průběh se po několika desítkách metrů ztrácel v odtokovém sifonu. Horním patrem se dostáváme až k Dómu U soutoku (Sala Confluentei). Odtud jsme prošli přítokovou chodbou až pod Avenul Negru, který je ve své spodní části zcela zapadaný kládami a řícenými bloky. Z Dómu U soutoku navštěvujeme ještě partie s dalším přítokem Galeria Sala. Tato akce se pro monumentálnost vstupní propasti těšila velikému nadšení všech zúčastněných.
Gemanatu - odtoková část |
Gemanatu - Dóm U soutoku |
V pátek jsme se vypravili na poslední exkurzi. Našim cílem byla ponorová jeskyně Pestera Neagra s délkou 2,5 km a hloubkou 120 m. Rozděleni na dvě skupiny jsme postupně vyrazili z kempu. Zatímco první skupina vystrojovala vstupní propasti (Jindra, Libor), Fantomáš s Čírou se fotili s místníma kočičkama ze zájezdu u vchodu. Druhá skupina šla vyfotit mohutný vchod jeskyně Cetatile Ponorului, kterou jsme navštívili minulí rok. Sestup do propasti probíhal stupňovitým kaňonem, který byl tvořen v čistém, erodované a úžasně černém vápenci. Nejkrásnější byl asi spodní meandr, který svými dokonalými oblými tvary a barvou bral dech. Po jeho překonání jsme stanuli na křižovatce toků, kde očividně v minulosti došlo k propojení dvou nezávislých úrovní. Odtud již měla jeskyně výrazně větší rozměry.
Pestera Neagra - Galeria de Metrou |
Z hlavní chodby, Galeria de Metrou, se dalo prolézat prakticky do všech směrů a sledovat všechny drobné přítoky až do jejich komínovitých pokračování k povrchu. Druhé družstvo taktéž prolongovalo pár desítek metrů chodeb, které již nebyli zaznačeny na mapě a tak se zážitek z jeskyně ještě prohloubil. Po pořízení fotodokumentace jeskyni odstrojujeme a vracíme se do kempu. U večerního pivka hodnotíme uplynulý týden a chystáme se na ranní odjezd domů.
Pestera Neagra - přítoková chodba |
Ráno vše balíme a sjíždíme, někdo rychleji a někdo pomaleji, do údolí cestou necestou, polem nepolem… V údolí pak Ti nejotužilejší dávají v průzračné řece očistnou koupel. Někdo v neoprénu a někdo jen tak. Zkrátka, někdo měl neoprén, někdo tukoprén. Pak už jen dole v Oradei nabíráme pohonné hmoty, přejíždíme hranice, odkud pokračujeme co nejrychleji k domovu.
Účastníci expedice: Libor Blibor Havlíček, Miroslav Číra Kotol, Sebastian SeBo Kovačič, Radek Bradek Nejezchleb, Tomáš Džery Pavelka, Jindra JP Pernica
Jarda Hmyz Podlez, Petr Vedócí Polák,Tomáš Tomík Roth, Pavel Uli Ulbich.
Závěrem patří poděkování Janu Kamenickému za poskytnutí mapových podkladů.
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
