A je tu očekávaný report z další legendární expedice do slovinské jeskyně Kačna jama
V pátek jsme do Slovinska vyrazili ve 20.00 ve dvou autech. Sebo, Štěpán a Mája prvním. Tomáš, Pavel, Helča a Anička ve druhým. Vzhledem k našemu pozdnímu příjezdu ve 3.15 jsme se sobotním vstáváním moc nespěchali. Předpověď se naplnila a dopoledne nás začalo spalovat úmorné vedro. Chystali jsme věci ve stínu přístřešku v kempu u Divašky jamy a sbírali síly na večerní instalaci vrátku a zález do Kačne jamy na jednu noc.
Sebou do Kačné jsme transportovali bivakovací věci, strojení Janezů a čluny. O půlnoci jsme šli spát ve zbudovaném bivaku v Peščeni dvoraně zatímco Helča s Aničkou zůstaly na povrchu hlídat kemp.
V neděli dopoledne jsme vyrazili za Ogabno jezero. Vystrojili jsme propast Janez 2 (P 6) a Janez 1 (P 25) vedoucí dolů na Reku. Zde jsme nafoukli člun, vystrojili šikmý svah na Reku a podnikli zkušební plavbu po Rece směrem k odtokovému sifonu. Cílem bylo nalézt ponechanou odrazku na konci objeveného a zmapovaného vyššího přepadového patra „Bahnitá prolézačka“ z roku 2020. Mise na Žabje jezero byla úspěšná. Odrazka byla nalezena. V 19.30 poslední bádoši vyfárali z jamy a šli jsme hodnotit akci do kempu. V noci do kempu dorazil Willi Fog všem známý pod jménem Radim. Jeho neuvěřitelné příběhy o tom, jak sedl v Brně do taxíku a rozkázal řidiči chytit vlak v Břeclavi, nás nenechali na pochybách, že tento borec by stopnul klidně i letadlo, kdyby letělo směr Divača😊
V pondělí nás čekal resťák. Sebo, Helča a Anička hlídali kemp, zatímco ostatní Pavel, Radim, Mája, Štěpán a Tomáš šli do hloubky cca 100m spolu s Jakou Jakofčičem a Matevžem Hreščakem zmáhat zával do propadu Petnjak.
Od 13ti do 19ti jsme vytahali nepočítaně kýblů a přidali se tak opět k houževnatému boji člověka s přírodou, kdy se Jaka a všichni kamarádi jeskyňáři snaží prokopat a nyní už i prostřílet podél kompaktní stěny ohromného dómu dolů do volného pokračování jeskyně odkud fouká výrazný chladný průvan. Pavel zde byl po čtvrté, já potřetí a za tu dobu se postoupilo o 20 m dolů! Bravo Jaka! Večer jsme navštívili vesnici Povir a ukázali všem lokality dihalniků, kde všude ve vesnici uniká vzduch vytlačovaný za povodně z neobjeveného pokračování Kačne jamy za Povirskim rovem. V noci dojeli 4 maďarští kamarádi – Gábor, Ábel, Anna a Etalka.
V úterý ráno jsme se začali opět chystat na zález do Kačmy.
Ve 13 hodin jsme spustili maďarům dolů věci a poslali je napřed budovat hnízdečko do Peščeny dvorany. Rozloučili jsme se opět s Helčou a Aničkou a zalezli dolů.
Pod vstupní propastí nás u konce lana čekalo milé přivítání. První živý had v jeskyni. Bohužel jen užovka obojková, ale cca 1,0 m dlouhá!
Konečně kača v Kačne jamě!
Večer jsme společně s maďary odnesli neopreny, lezení a další čluny k Janezům. Štěpán si začal chystat mapování. Pavel osadil kotvení pro slanění do pater Pod „dobrou vodou“, kde bylo třeba lano 30 m a 3 kotvení + smyce.
Během středy dorazili na povrchu do kempu Jindra s Ivou a Ninuškou a Dejv s Ivčou a Eričkem. Helča tak mohla odložit stranou všechny zbraně, kterými bránila kemp a v klidu si užívat spolu s holkama jejich mateřskou dovolenou. Chlapi se chystali do ďury.
Dole v ďuře jsme ve středu dopoledne vyrazili na dvě samostatné akce. Pavel s Radimem měli za úkol strojení cesty přes Kazimírovo jezero a Orient express. Zatímco Sebo nám nainstaloival lano dolů do Kokodrilů a pak se vydali spolu s Májou s borcama dozadu do Lamáku do Přítokového meandru. Cestou nad Restrikcí vylezli do posledních neprobádaných oken ve vyšším patýrku, ale bohužel se jen odmazaly otazníčky z mapy. Nic tam nebylo. Zatímco Pavel s Radimem zmapovali průlez a jezero za prvním přítokovým sifonem, kde namapovali cca 30 m chybějícího polygonu, Sebo s Májou vylezli nahoru do komína a kromě návštěvy bahnité skluzavky nalezli také do neznámé Tomášovi propástky, jež byla hlubší než jejich 10 m lano. Společně se vrátili navečer do bivaku.
Druhé mapovací družstvo ve složení Štěpán a Tomáš bylo podporováno maďary, kteří dotáhli na Reku druhý člun a společně jsme tak promapovali odtokovou chodbu Reky až po odrazku nad Žabím jezerem. Mimochodem hádejte co jsme tam našli za zvíře…ano žabičku😊 Supr zelenou! Dále jsme si prolezli přítokovou chodbu Reky až po přítokový vodopád, kde teklo cca 100 l/s. Voda skákala po pravé stěně (ve směru toku) po stupních dolů. Čekal jsem klasickou kamennou skluzavku jak v kaňonech, ale mýlil jsem se. Maďaři si mezitím našli príma kutátko na vrcholu strmě stoupající bahnité odbočky Žabji krak. Zde je přítokový sifonek , který se odkopáním hrázky snažili vypustit, aby prolezli do objevů. Gábor s Annou nás doprovodili do odbočky Kokodrili, kde jsme pokračovali s mapováním směr objevný komín. Cesta dopředu na Lamák byla opět uzavřená sifonem. Promapovali jsme všechny chodby Jezerní zkratky až po Janeze 1 a Štěpán konstatoval, že jsme uzavčeli smyčku polygonu s neuvěřitelnou chybou měření jen 16 cm. Já měl mimochodem minule s novou čelovkou s magneten podobnou chybku měření…. cca 20….metrů😊. To byl důvod, proč jsme to přemapovávali. Gábor a Anna mezitím pobalili oba čluny a vynesli je přes Artviže nahoru. Anna pak odstrojila Janeze 1čku a šli jsme společně do bivaku.
Ve čtvrtek ráno se k nám připojil Jindra s Dejvem. Přes noc Seba rozboleli rukjé a tak na dolezení komínu Cherry picking vyrazil Pavel se statečnou Májou. Z úlu vyletěli směr Ogabno jezero jako první. Tomáš a Radim je za dvě hodiny následovali. Načapali jsme je zrovna ve chvíli, kdy Pavel testoval, zda jeho baterka řezačka přežije pád z 45 m vysokého komína. Vydržela….zřejmě slušnej oddíl! Naštěstí měla Mája sebou ještě jednu menší řezačku a tak Pavlovi nařezala. Vylízli jsme s Radimem za nima a já cestou bravurně nožem odstrojil část lana ze sousedního okna. Tento 15 m dlouhý kus se nám pak hodil na doslaňování Tomášovi propástky, kde v hloubce 16 m vše končilo v úzkém sintrovém trativodu. Vše jsme promapovali. Pavel protáhnul nahoře komín o 7 m, ale protože se uzavřel sintrem, tak jsme nakonec komín odstrojili a dole vše umyli. Lana jsme nechali pod komínem (30 + 15 + 10) na příští podzimní akci, kdy je potřeba dolézt poslední zajímavý komín (šikmo stoupající chodbu) v posledním dómu na druhým sifonem.
Ostatní kovové krámy jsme vytáhli ven. Jen v Orient expresu a u Kazimíra jsme nechali nerez plakety i majlony, aby se příště nemuseli tahat.
Mezitím Ábel a Etelka šli opět zkopávat hranu sifonu. Dokázali snížit vodu o 1 m, ale sifon je hlubší. Je široký cca 2 m a vysoký 1 m.
Ostatní šli ve čtvrtek mapovat patra Pod „dobrou vodou“. Tento název je odvozen ze skutečnosti, že se nad tímto místem nachází Divačská ČOVka. Do spodního patra bylo proniknuto ze dvou směrů (i od velké propasti, která se cestou dozadu do jeskyně oblízá). Dole pak bylo zmapováno díky člunu a neoprenům úplně vše až po Miranovo jezero a nově byla přemapována chodba Románija vedoucí k legendární plazivce Divška sramota. Zde byl zmapován jen první ohyb plazivky, protože nikdo nechtěl riskovat kontakt s legendárními nebezpečnými plyny. Jindra, Dejv a Sebou dali jednu vynášku materiálu ke Vstupní propasti. Celý tým se zavčas vrátil do bivaku, aby stihli večeři a noční rande ve 22.00 s lezcama z Lamáku u Janezů. Společně jsme tak mohli odtransportovat zbytek těžkého materiálu do bivaku. Po noční otužovací koupeli v Ogabném jezeru následovala v bivaku legendární pařba s maďary, kdy nás od brutální kocoviny zachránilo snad jen to, že Sebo nevzal sebou do bivaku Kapitána Morgana. Tančili a zpívali jsme do tří do rána. Bylo to dost dobrý! Kdo nezažil, neuvěří.
V pátek ráno se maďarům těžce vstávalo, páč chtěli v 10 vyrazit pod Vstupní propast. No aby se jim lépe šlo, tak jsme jim nabalili dva těžký pytle navíc, jinak by šli jen s osobními vaky.
My ostatní jsme v klidu pobalili a kolem 12té vyrazili cca s 19ti vaky ke vchodu. Cestu nám zpříjemnili dvě PKčka, ale dle hesla, co nás nezabije, to nás zabije příště, jsme je občas Pavlovi pomohli poponést.
Na povrchu jsme během vrátkování zažili nepříjemný zážitek a to když statečný Radim zahnal při vykrádačce našeho auta tři cikány na útěk. Naštěstí si napsal jejich SPZ a tak mohl spolu se Sebem a Štěpánem strávit úžasné odpoledne ve společnosti policie. Naštěstí nic nestačili ukrást a tak jsme byli naštvaní jen kvůli poškozeným dveřím auta. Holt časy se mění a už ani v Divači není klid. Odpoledne jsme pak trávili vybalováním a sušením věcí.
V sobotu dopoledne bylo na programu umývání člunů, lan a vybavení.
Odpoledne jsme pak s výjimkou Tomáše, který hlídal kemp, vyrazili do jeskyně Veliká Šprinčnica nad Povirem, kterážto leží úplně nahoře na kopci a pod prvním dvacetimetrovým slaněním se nachází úžasně vyzdobená chodba a další veliká propast vedoucí až do hloubky 140 m. V průběhu odpoledne se za Tomášem stavil do kempu Kristjan s rodinou. Po návratu z jeskyně nás přijel navštívit Jaka, který vzal Tomáše na výlet k vesnici Gornje Vreme, kde se zhruba 7,5 km před propadáním ve Škocjanských jamách začala Reka propadat do nových ponorů. Dozvěděl jsem se, že Reka odtud neteče do Škocjanu ani do Kačne jamy, ale někam úplně jinam a že do Škocjanu teče pouze levostranný přítok Sušica, který se vlévá do koryta vysušené Reky cca 1,7 km před Škocjanem. To co jsme tedy viděli pod vodopádem v Kačmě zřejmě nebyla Reka, ale Sušica!
Večer proběhlo přátelské posezení s Jakou, Matevžem a Uršou u protikomáří svíčky, páč pálení vohňů bylo vzhledem k suchu zakázáno. Proběhla ochutnávka domácích pálenek a rumů.
V neděli ráno jsme pobalili kemp a vyrazili do Koziny na úžasnou zmrzlinu. Odtud jsme vyrazili směr domov.
Poděkování:
Jsem moc rád, že jsme opět mohli společně strávit další úžasný bádací týden ve Slovinsku! Díky všem Kačmáčkům za to že jste jeli a že jste tak skvělí!
Děkuji našim kamarádům z Maďarska, že svojí účastí opět podpořili náš společný mezinárodní projekt Kačna jama Reka exploration. Děkuji všem našim slovinským kamarádům z klubu Gregora Žiberny z Divače za možnost ubytování a bádání v jejich domovské lokalitě! Díky Borutovi, Kristjanovi, Jakovi a Matevžovi za jejich podporu a společně strávené chvíle! Hvala lepa!
Expedice se zúčastnili z ČR: Tomáš Roth, Jindřich Pernica, Iva Pernicová, Nina Pernicová, David Strouhal, Ivana Kosíková, Erik Strouhal, Sebastian Kovačič, Pavel Kubálek, Helena Vysoká, Anička Lukešová, Štěpán Mátl, Radim Kratochvíl a Mária Šoltésová.
Expedice se zúčastnili z Maďarska: Gábor Markó, Ábel Váczi, Etelka Szabó a Anna Csepreghy
Za fotky děkujeme našemu expedičnímu fotodokumentaristovi Pavlovi Kubálkovi! Ou jééé
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
