![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
Plánivy.CZ - Expedice, akce
| Velikonoční Kačmování 17.-22.04.2019 17.05.2019 - FanTomáš |
Na velikonoční svátky jsme naplánovali akci zaměřenou na exploraci nových prostor Lamáku a také jejich dokumentaci. Z České republiky vyrazilo 17 členů, z Maďarska 10 členů a ve Slovinsku se připojili 2 členové expedice. Vytyčili jsme si spoustu úkolů, nabalili spoustu materiálu a vyrazili jsme do nám již dobře známých tmavých zákoutí jeskyně Kačna jama.
Šest českých předskokanů ve složení Kocour, Pavel, Bradek, Jéňa, Martin, FanTomáš a jeden slovinský kamarád Bogdi začalo strojit vstupní propast do Kačmy již ve čtvrtek dopoledne. Celkem bylo třeba spustit 37 pytlů s osobní výbavou (každý 2 pytle) a zbytek s expedičním materiálem (čluny, lana, Bradkovo potápění, lezení...). Ačkoliv bylo vše nachystáno již z domu a dost lidí mělo nabalený i osobní pytel z domu, nebyl přesun do bivaku nějak zásadně rychlý. Na vině byla únorová povodeň, která zatopila Kačnou jamu až téměř po vršek (do poloviny východního hlinitého svahu Kalvárie) a tak dobrá polovina trasy byla kluzkým bojem o nevyvrknutí si kotníku a nebo alespoň elegantním žuchnutím na zadek tak, aby se nic nezlomilo a zároveň v pytlech toho moc nerozbilo. 37 pytlů na 7 nosičů bylo opravdu hodně a člověk se muset neustále vracet. V bivaku jsme byli kolem 20.00. Naštěstí Peščeni dvorana je díky svému písčitému charakteru i po povodni docela příjemným místem a tak stačilo jen vyrovnat plošiny pro rozprostření bivakovacích plachet. Nicméně bivak pro 29 lidí, to si žádá docela hodně místa a tak jsme měli o zábavu postaráno. Při nafukování člunu u Ogabného jezera jsme byli překvapeni odplavením nástupního písčitého přístavu a tak jsme museli nasedat již ve spodní užší části Peščeni dvorany. Do spacáku jsme ulehli ve 22.00. Ráno vstávali lenoši v 9.00. V pátek ráno se na povrchu chystala většina členů na zález, ale noční příjezdy do Divači nedovolily brzkou vyrážku. První se dostali k vrátku maďaři, kteří způsobili při spouštění cca 2 hodinový zádrb, když zapomněli náklad podvěsit pod kočku a jali se spouštět pytle na tvrďáka brusem o skálu. Do bivaku v Peščeni dvoraně pak v 11 doběhli 3 vyhukaní maďaři a Aljoša bez batohů s tím, že dolů nic nepřijelo. V tu chvíli právě vyráželo Bradkovo útočné družstvo a zpráva je moc nepotěšila. Nicméně sami záhy narazili za Ogabným jezerem na komplikaci v podobě dalšího ještě ogabnějšího jezera a tak i oni nabírali zpoždění - vymýšleli a vystrojovali zkratky, kopali schody, plácali se v bahně a snažili se doklouzat dozadu k Janezom (startovací místo do objevů – Tri brezna treh Janezov). Já jsem šel s maďary a Aljošou pod Vstupní propast, kde už naštěstí spouštění fungovalo a první z maďarů začali transportovat bágly do útrob jeskyně. Po setkání s Pepou, jeho potápěním a jeho podpůrným týmem jsem je odeslal přednostně na čelbu. U Janezů se jim podařilo dohnat vystrojovací družstvo a šli společně dozadu. Transport dvou potápěčských výbav byl ale řádně náročný a navíc na Bradka začala lízt nějaká choroba. Když transportní tým dosmékal vše dozadu k sifonu, byli všichni na kašu, promrzlí a bez morálu a tak se rozhodli hlavní potápění přesunout na sobotu, kdy budou všichni freš jak Marakeš. Já se zbytkem výpravy převážně maďarské výpravy jsme se po dotransportování věcí do bivaku přesouval s útočnými věcmi k Janezom. Nicméně každé převážení přes jezero, každý přelez přes stupeň ubíral 13ti členné skupině dost času, takže jsme u Janezů stanuli až v 19.00. To bylo příliš pozdě na rozjíždění akce a tak jsme se na lehko vrátili do bivaku a chystali se na brzkou ranní akci. Díky různým okolnostem jsme se tak připravili o jeden plánovaný bádací den, který se stal pouze dnem transportním až exkurzním.
V sobotu ráno jsme vstali v 6.00 a kolem 8.00 vyrazili. U Janezů jsme byli kolem 10.00 a nic nebránilo oblékání do neoprenů. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli mapovat a fotit zejména za Kazimírovým jezerem, bylo snahou udržet většinu členů v mokrých neoprenech co nejdéle v suchu a tak jsme v Jezerní zkratce ztratili docela dost času převážením lidí po jednom na člunu. I tak se někteří maďarští chlapci vykoupali jak lamky. To byl právě důvod proč měli být všichni v neoprenu a vyplatilo se. Cestou jsem začal rozdělovat úkoly (mapování, focení) nicméně největší zdržovačka bylo převážení jednotlivých lamiček na kajaku po Kazimírově jezeru.
I když jsme se k člunu chovali citlivě, dno nevydrželo a začala se v něm dělat díra. Nakonec jak široká, tak dlouhá a tak jsme za chvíli prakticky jezdili jen s plovacím kruhem kolem sebe. V tu chvíli nás dohnalo i družstvo potápěčů, kteří proplavali kolem. Převezl jsem ještě pár lidí, ale člun se definitivně rozpadl. Jako záložní člun pro zpětný transport byl přinesen oranžový člun z Jezerní zkratky, ale další lidi již nebylo možné převážet, protože bychom byli vystaveni riziku, že by praskl i záložní člun, všichni by tak byli odkázáni jen na plavání. S těžkými batohy by plavba a zpětný výlez na lano nebyl zrovna bezpečnou cestou zpět. A tak jsem zbytek výpravy z velkých obav o bezpečnost poslal zpět do bivaku a poprosil je o pomoc při zpětném transportu materiálu ve večerních až nočních hodinách. Bláhově jsem si myslel, že je na vytyčené cíle expedice již za Kazimírovým jezerem dostatek lidí. Maďarské družstvo se tak mohlo plně věnovat nafocení pasáží před Kazimírem a Jezerní zkratky.
Útočné družstvo potápěčů a lezců mezitím dorazilo na čelbu a Pepa se začal strojit do potápěčského u přítokového sifonu na konci Přítokové chodby Nové jamy. Pavel vybavil na cestu Pepu Go pro kamerou, takže vše máme zdokumentováno. Pepa se zanořil 16:06. Viditelnost cestou tam aspoň 10 m. První nízký sifon byl dlouhý 5 m a za ním se nachází dómek s volnou hladinou délky 20 m. Z leva se napojuje komín, který se podařilo po navázání akustického kontaktu posléze propojit vylezením okna s prostorami před sifonem. Dál pokračoval sifon délky 15 m se zanořeným stropem jen cca 1 m pod hladinu. Navazoval polosifon se vzduchovou kapsou délky 15 m a výškou 30 cm pod stropem. Objevil se třetí sifon délky 20 m, ale s hloubkou až 5 m. Za ním byla další dómovitá prostora s komínem a s hladinou délky 20 m a další nízký strop s nutností potápění. Byla vidět jen malá škvíra pod stropem. Zde se však již Pepa otočil a začal se vracet skrz nulovou viditelnost s návratem v 16:53. První dojmy z ponoru zde: https://youtu.be/c2hvjwuX-nA
Po vylezení okna se již začali všichni vracet a po cestě sebou vzali maďarské mapovací družstvo pod vedením Gábora, které zmapovalo jen prvních lamských 120 m z Přítokové chodby, kde se dalo namapovat až k sifonu 490 m. Následoval transport všeho vybavení zpět do bivaku u čehož pomohli i ostatní členové, kteří museli zůstat před Kazimírem. V nově objevené části jeskyně nazvané Jéňova Fatamorgána proběhla první fotodokumentace, kterou si vzal na starosti Vláďa, Míra a Michal.
Já, Aljoša a Anna jsme šli mapovat a dva členové maďarského družstva měli za úkol explorace nových pokračování jeskyně. Nejprve jsme zmapovali sestupnou 30 m hlubokou propast až ke spodní odtokové chodbě, ale ta byla plná zvodnělého bahna a tak jsme se rozhodli jen napojit na polygon z novoroční akce a vylezli jsme spolu s ostatními do horní meandrující chodby. Mapování bylo dost zdlouhavé, protože se muselo jít po krátkých záměrách. Ačkoliv jsme poslali dva maďarské jeskyňáře na špici do neprobádaných konců chodby, vždy jsme je nakonec s mapováním dostihli až nám nakonec řekli, že už jsou unavení a jdou zpět do bivaku. Čas plynul neuvěřitelně rychle a tak jsme v posledních chodbách ani nedomapovali známé části a ve 22.00 jsme se otočili směrem k bivaku. Celkově jsme zmapovali 420 m. Pobalili jsme zbylý materiál, včetně vzkazu, že je třeba odstrojit ještě Orient express na což jsme nenašli dost morálu a pomalu jsme vše odnesli pod Janeze. Naštěstí jsme se zde setkali s maďarskou skupinou, která nám přišla na pomoc s retransportem materiálu.
Do bivaku jsme došli kolem druhé hodiny ranní. Našli jsme tam polovinu lidí v overalech a sedácích, jak jsou připraveni nás jít zachraňovat. To bylo od nich moc milé. Ale na druhou stranu asi dost přehnané, protože jsme se s posledními maďary v objevech loučili zhruba hodinu před ukončením mapování a tak informace o našem osudu byly poměrně čerstvé. Následovala veselá párty oslavující naše společné maďarsko-česko-slovinské setkání v podzemí a do spacáků jsme zalezli někdy ve 4:00.
Po ránu jsme vyráželi pod Vstupní propast na etapy, tak aby se začalo co nejdřív motat s vrátkem. Materiálu bylo požehnaně, ale my jsme si řekli, že je toho málo a tak jsme ještě pod pažu lapli posbírané odpadky, které jsme v bílých pytlích v horních částech jeskyně nashromáždili již od letní expedice. Bohužel si s nimi mezitím trochu pohrála povodeň, nicméně zůstaly jakž takž na místě a tak jsme je vzali nahoru na Kalvárii cca 0,5 km od vchodu. Odtud je prý vytáhnou Slovinci.
Vstupní propast byla odstrojena v nočních hodinách a pak už mohla začít zasloužená párty u ohýnku v kempu. Ráno jsme vše nabalili do aut a vyrazili s Aljošou na exkurzi na pracoviště v Megadihalniku, kde Slovinci začali kopat po našem zimním vytipování termokamerou a letním zahájení prací. V současné době jsou již v puklinovité propasti v hloubce 50 m. V Ljubljani jsme byli cestou pozváni Bogdim na závěrečný oběd a promítání fotek z Číny. Toto milé pozvání bylo krásnou tečkou za letošní Velikonoční expedicí.
Co nám přinesla? Spoustu poznatků týkající se strategie výzkumu. Zejména je třeba doladit rozdělení úkolů na jednotlivé velitele týmů, aby si řídili své lidi a hlídali svůj materiál. Pohyb v objevech se musí zefektivnit tím, že se nebudou primárně používat čluny, ale bude se plavat v neoprenech. Citlivé věci jako vrtačka musí být zabaleny vodotěsně. Sestup do Kazimírova jezera bude zajišťovat žebřík, který odstraní problém s vylézáním plaváčků na lano. Kazimírovo jezero bude lemovat přikotvené plavoucí lano. Část známé jeskyně za Ogabným jezerem bude nově přestrojena, aby se ulehčil transport. Pro útočnou letní akci je zvažován předsunutý bivak v dómu pod Dobrou vodou, ze kterého se bude vyrážet již rovnou v neoprenech a akce tak budou efektivnější a nebudou zpomaleny o cesty přes Ogabné jezero. Velikonoční expedice se účastnili: Za český tým: Pavel Cingrlátko Kubálek, Helča Vysoká, Pepa Lukeš, Ivča Kosíková, Dejv Strouhal, Jéňa Pavka, Radek Brádě Nejezcheb, Jirka Štěpánek, Tomáš Prokeš, Martin Hejna, Jindra JP Pernica, Lubin Vrtula Chlup, Bohuslav Kocour Koutecký, Míra Bráška Zoubek, Vláďa Priesol, Michal Pich, a FanTomáš Plováček Roth. Za maďarský tým: Gábor Markó, Anna Csepreghy, Alexandra Nagy, Domonkos Vági, Viktor Izápy, Zsófia Tarczi, Róbert Marosvári, Etelka Béb Marosvári, Gyöngyvér Kunisch a Péter Kagyo Kunisch Za slovinský tým: Bogdi Kladnik a Aljoša Krivec
Všem členům patří velké poděkování za účast a pomoc na expedici! K poděkování se připojuje i samotná Kačmička, za vyčištění části jeskyně od všemožného bordelu! Za fotodokumentaci patří dík Vláďovi Priesolovi, Péterovi Kunischovi, Bogdimu Kladnikovi a Pavlovi Kubálkovi a všem kteří pomáhali při focení! Jednoznačně zde platí, že expedice bez dokumentace není expedice a proto bych ještě speciálně vyzdvihl dokumentační schpnosti Pavla Kubálka, protože jeho všudypřítomný objektiv pohotově nachystaný v příruční brašně, je vždy připraven pro zachycení akčních záběrů z probíhající explorace na špici a to my ostatní lamičky, kteří u toho přímo nemáme možnost být, velice oceňujeme! https://kelabuk.rajce.idnes.cz/Kacna_jama_2019_II Na závěr mi dovolte poděkovat našim přátelům ze slovinského klubu Gregora Žiberny z Divače za jejich pohostinnost a možnost bádání v jejich domácí lokalitě a za podporu, kterou nám poskytují! Díky všem za podporu! Mapička na závěr:
|
Komentář