expedice Kačna jama 2011 - online expedice Kačna jama 2010 - online Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint] Gouffre Berger 2005 Expedice Romania 2004 Chrochtadlo - objev roku 2002
Nové objevy v Amatérské jeskyni
3D-VRML
Fotogalerie
Animované polygony
Monografie Amatérská jeskyně
Publikace Piková dáma - Spirálka
Plánivy.CZ - Expedice, akce
Expedice Kačna jama Reka exploration 2017
13.-24.7.2017
04.09.2017 - FanTomáš
V polovině července roku 2017 zorganizovala Plánivská skupina čtvrtou mezinárodní expedici do Slovinské jeskyně Kačna jama, jejímž cílem byl průzkum prostor v povodňové odtokové větvi jeskyně za Prvním sifonem, tedy v Rovu za Zrcadlem a Povirskem Rovu.



Expedice se aktivně zúčastnilo více jak 50 členů. Z České republiky víc jak 32 a z Maďarska odkud přijelo 18 členů.

Začátek expedice proběhl poměrně skromně, kdy nejdůležitější přípravnou fázi a to osazení vrátku a vystrojení vstupní propasti zvládli během čtvrtka Pavel s Liborem.

Tím pomohli výrazně urychlit páteční spouštění materiálu do jeskyně, kterého se již zúčastnilo 8 Maďarů (Nikolett, Tamás, Anna, Kázmér, Agnes, András, Eszter a Boti)
a 4 Češi (Kocour, Dáša, Libor, Pavel). V pátečních odpoledních hodinách pak započalo smíšené dvanáctičlenné družstvo pod vedením Kocoura transportovat materiál do Peščeny dvorany, kde bylo v plánu vybudovat první bivak pro 12 až 20 lidí. Cestou byla pod Ponvicí osazena nová 25 m dlouhá lanovka, která v dalším průběhu akce výrazně zefektivnila transport přes strmé sintrové stupně, které se překonávají za pomocí lezení po ocelových kramlích zaražených ne vždy pevně do sintru. V pátek večer zalézají do podzemí ještě dva Češi (Karin a Tomáš), takže se kapacita bivaku zvětšila na 14 lidí. Na povrchu mezitím došlo k instalaci povrchové stanice Cavelinku, takže jsme již od pátečního večera byli ve spojení přes smsky posílané přímo do velitelského mobilu na povrchu.

V sobotu ráno vyrazil 1.team k Rece.

Cestou přibrali další materiál z meziskladu a vše postupně naspouštěli dolů pod Saturn. I přes velkou snahu, aby se speleovaky s materiálem moc nepomíchaly a vše šlo v pořadí, se občas zrovna ten jeden důležitý vak ocital až na konci štrůdlu báglů a tak vznikaly menší prostoje. Ty se však podařilo srovnat o to větším nasazením všech přítomných. V koncových částech Spodniho rovu byl využit vystrojený traverz kolem bahnitého jezera z přípravné akce a na konci spojovací chodby byl k Rece nainstalovaný 3,5 m dlouhý skládací žebřík. Díky tomuto zlepšováku bylo možné čluny nafouknout až přímo na Rece a vyhnulo se tak nepříjemnému bahnění.


Dle původního plánu se mělo vyrazit za Reku v 6ti lidech, nicméně materiálu bylo hodně a tak se nafoukly 4 čluny a nadšení jeskyníci odvezli vaky až do Labyrintu a některé dokonce až k začátku Petkovškova rovu. Důležité křižovatky Kocour cestou označil odrazkami, takže cesta přes Labyrint byla i pro další členy expedice hračkou. Spodní část jeskyně je totiž velice živá a po každé povodni vypadají určité pasáže úplně jinak díky masivnímu přesunu či úplnému odnosu sedimentů. Jeden rok se dá jít okrajem strmé chodby po nánosu dřeva a hlíny, jindy je tam propast a místo se musí obcházet složitěji druhou stranou. Poslední dva roky byl například Rov desetih jezer pokrytý vrstvičkou nepříjemného blatíčka. Letos, jako zázrakem, byla chodba krásně čistá jako kdysi a cestu mezi jezery a štěrkopískovými dunami si nešlo neužít. Na samotné Rece tekl drobný potok vydatnosti maximálně 0,5 kubíku a tak jsme měli možnost spatřit Kačnou jamu s jednou z nejnižších hladin na Rece vůbec. První team se vrátil zpět do prvního bivaku hodně pozdě v noci a předal zprávu o úspěšném transportu Bradkovi.


V neděli brzy ráno v 6.00 vyráží za Reku 2.team ve složení Bradek, Ivča, Dejvy, Erik, András a Ábel, tedy opět krásné útočné mezinárodní družstvo, které mělo za úkol transport poloviny potápěčského materiálu, dostrojit celou jeskyni až do Cimrmanovy dvorany a zkontrolovat zda je První sifon bezpečně vyvázán lanem. To vše museli stihnout včetně návratu do 14.00 hodin na Reku, kde předali čluny 3. teamu ve složení Lubin, Ondra, Mája, Luboš, Vláďa a Míra. Tihle drsoni největší měli před sebou noční šichtu jako blázen. Museli odnést půlku potápění do Cimrmana + bivak z Petkovškova rovu + případné zanechané vaky od 2. teamu a vše nachystat na pláž Cimrmanovi dvorany. A skutečně, jak dostali za úkol, vše splnili a v noci z neděle na pondělí 3. team poslušně hlásí: mise splněna. To jsem rád slyšel do velitelského ouška, zachumlán do spacáčku, chystajíc se psychicky na velení akce 4. teamu.

V pondělí ráno za zvuků písně „Vstávejte lenoši, kdopak vám vzal peřiny...“ se hrnul do žil adrenalin. Někteří mě chtěli ubezdušit a jiní se již moc těšili na potápění za První sifon. Byli to: Radim, Martin, András (Bondi), Eszter, Botond (Boti) a já. Z tohoto důvodu můžu průběh akce vylíčit v lepším HD rozlišení se stereo zvukem. Po skvělé snídani jsme se teleportovali do Cimrmanovy dvorany, kde na nás čekalo hrozně moc báglů. Vůbec jsme nechápali, jak je sem ty předchozí družstva mohly dopravit v tak šibeničním termínu, který jsem si vymyslel doma v teple u počítače. Motivováni tím, co předvedly předchozí družstva, i my jsme chtěli misi splnit na 100%. Vydali jsme se do strmých svahů Cimrmanovy dvorany vybrat místo pro bivak a osadit druhou podzemní stanici Cavelinku, která měla mít dosah až k horní stanici umístěné zhruba uprostřed vzdálenosti mezi námi a Peščenou dvoranou. Chyba lávky, další dvě hodiny jsme lítali po dvoraně a snažili se natahovat antény do rozličných směrů, abychom vždy zjistili, že se spojení nedá navázat. Mezitím i na povrchu začínali být drobátko nervózní, že jsme se dle plánu neozvali, zkoušeli prodlužovat anténu, nicméně spojení se navázat nepodařilo a tak jim nezbývalo než věřit, že je jinak vše ok. Že nás ještě neokusují macaráti. Dole v podzemí tedy padlo rozhodnutí, „Jdeme na tó!“ a všichni se začali strojit do neoprenů. Naše družstvo mělo to štěstí, že jsme se všichni oblékali do ještě suchých prénů. Následovaly převozy lidí a materiálu k Prvnímu sifonu. Za sifon jsem pronikl jako první já s Martinem. Nainstalovali jsme komunikační hadici, přes kterou bylo možné se přes dva metry dlouhý sifon dorozumět a nafoukli jsme maďarský tesco člun. K průniku přes sifon jsme používali automatiku osazenou na 6 m dlouhé hadici. Sifon je vcelku krátký a dá se proplavat i na nádech, ale dejchnout si jednou dvakrát z automatiky je těžká pohůdka. V sifonu byla krásná viditelnost a tak jsme mohli dobře pozorovat, jak na nás z hloubky 7 mi metrů svítí Radimova helma i s čelovkou, která mu sjela z hlavy, když si přes haubnu špatně zapnul podbradní řemínek. Poučení pro příště.
Protahování plovoucích pytlů s materiálem přes břit sifonu zanořený cca 1,2 m pod hladinu bylo taky za trest. Ale nakonec jsme vše zvládli a mohli začít plnit úkol našeho teamu. Tím bylo dopravit veškerý potápěčský materiál (cca 11 těžkých pytlů) dozadu ke Druhému sifonu. V dómu za jezerem nám všem spadla brada dolů. Tato megaprostora délky 200 m a šířky místy až 40 m byla víceméně urovnána do jedné plochy. Podlahu tvořily světle šedé valouny a okolní stěny prostory byly taktéž ze světlejšího vápence, takže člověk prostoru prosvítil i běžnou čelovkou typu DUO. Silnější čelovky pak udělali z transportu materiálu zážitek na celý život. Na konci se prostora zúží na cca 5 m širokou plavbu, což je asi nejužší profil chodby, nicméně strop kolísá mezi 20ti až 40ti metry a to činí z Chodby za zrcadlem opravdový unikát. Za druhou plavbou jsme již člun nechali a šli s vaky dál. Zbytek chodby tvoří většinou brodící jezera a dómy s většími bloky, mezi kterými by se člun jen obtížně nesl. Z tohoto důvodu byla zvolena taktika 5 mm (drsňáci 3 mm) tlustých mokrých neoprenů. Těsně před koncem se nachází poslední plavací jezero s celkovou délkou 70 m a za ním už je jen táhlá oblázková pláž až k Druhému sifonu, kde jsme složili vaky do úhledné řady.
Když už jsme byli na místě, tak jsme si prohlédli jeden z místních paradoxů. Napravo od hladiny Druhého sifonu se nachází boční dómovitá prostora s odtokovým meandrem. Do něj odtéká voda právě z Druhého sifonu. Po cca 20ti metrech voda kaskádovitě vtéká do hladiny malého sifonku. Ne vždy však tomu tak bylo. V roce 2010 si jasně pamatuju, že z onoho meandru voda vytékala opačným směrem a vtékala do jezera Druhého sifonu. To by byl relativně logičtější směr přítoku. Ale odtok do nižších pater pár desítek metrů od 300 m dlouhého sifonu, který má hloubku víc jak 20 m a za nímž jsou známy další dva sifony s víceméně stejnou hladinou....to je záhada. Tato severní zmlazující větev by musela sifony obcházet a přitom se takovéto mladší chodby doposud objevovaly jen v opačném směru. Tedy jako levostranné odtoky směrem na Jihozápad. Zpáteční cesta proběhla bez komplikací. V Cimermanově dvoraně jsme postavili bivak, rychle jsme uvařili a šli spát, abychom se ráno mohli teleportovat přímo do bivaku v Peščeni dvoraně, kde jsme cca v 16 hodin potkali stěžejní 5. team s potápěči ve válečném maskování.




Stačili jsme se zběžně navzájem poinformovat, že je vše připraveno a že akce běží jak na drátkách, akorát že ve druhém sifonu není nic moc viditelnost. To bylo vcelku zvláštní protože jinak po celé Kačmičce byla voda ve všech jezerech krásná. Kolem páté hodiny vyrazil 5. team ve složení Honza, Bradek, Pepa, Helča, Ondra a Lubin směr bivak Cimrman.
My ostatní jsme si v klídku uvařili a pak vyrazili k východu, abychom ještě večer přenesli horní stanici Cavelinku nad Cimermanovu dvoranu. Zkoušeli jsme i místo zhruba uprostřed vzdálenosti mezi Druhým sifonem a Cimrmanem, ale tam opět spojení Cavelinkem nefungovalo. Záložní anténa byla tedy natažena poblíž vesnice Gorenje pri Divači. Jediné co trochu kazilo dobrý pocit byla velká spotřeba alkalických baterií do GSM kufříku. Co ovšem potěšilo bylo zrušení roamingu, takže se posílali smsky za dvě kačky.

Ve středu brzo ráno nastal den D. Potápěčské a lezecké družstvo se nachystalo do neoprenů a sucháčů a vyrazili se svými osobními věcmi a lezením směr Druhý sifon.



Vzali sebou Cavelink a před jedenáctou hodinou se ohlásili povrchovému družstvu, které mezitím opět přeneslo povrchovou stanici a lačni informací čekali celý den na každé zapípání cavelinku.



Ve dvanáct hodin přišla konečně zpráva, že „potápěči jdou na tó!“ do Druhého sifonu.

Honza s Bradkem šli s taktikou, že zkusí najít v první třetině sifonu zkratku, která by jim zkrátila cestu a nemuseli by tak obeplavávat Honzovu „boční kapsu“, kterou v roce 2011 naplaval asi o 100 m víc než se zdálo nutné. Bohužel teorie slepé kapsy se v praxi nepotvrdila, a po půl hodině plavání čím dál divnějším směrem kluci narazili na vlastní šňůru na 50m. Rozhodli se pro návrat před sifon, kde proběhla porada o dalším postupu. Bylo jasné, že vzduch spotřebovaný navíc při hledání zkratky bude chybět, ale pořád bylo dost na průstup Druhým i Třetím sifonem, takže se rozhodli pro další pokus. Znovu a lépe, tentokrát poctivě kolem pravé stěny jako při předchozím úspěšném pokusu v roce 2011. O chvíli později se znovu zanořili a my před sifonem i na povrchu jsme doufali, že se již hned tak nevrátí. Po hodině a půl bylo jasné, že se klukům podařilo projít Druhý sifon a že tedy akce má ještě potenciál na objevy, pokud by čtvrtý sifon byl jednoduchý.



Mezitím už začali lezci vybalovat svoje nádobíčko a zjistili, že se jim v nepromokavých pytlích odehrálo cestou kouzlo. Ze suchých věcí se staly mokré. To jednoho nepotěší, když má někoho jistit a u toho ještě klepat kosu. A tak Ondra s Lubinem revizně vylezli do okna Peti Baráka a Pavla Rozhehnala a následně šli lézt okno do Dómu obratu z roku 2009. Z vylezeného okna, kde nic nebylo prý viděli do druhého okna, kde taky nic nebylo a tak se navlíkli zpět do příjemně mokrých neoprenů a utíkali se ohřát do bivaku v Cimrmanovi. Na kluky potápěčský zůstali čekat Helča s Pepou. Jenomže těm začala být taky kosa. A co udělá potápěč čekající na jiné potápěče, když má nedaleko odsud potápěčskou flašku s automatikou? Běží si pro ní, aby se zahřál. Ve chvílích volna se pak Pepa s Helčou vrhnuli na průzkum odtokového sifonku v bočním dómu napravo od Druhého sifonu. Pepa probublal krátký sifonek a zjistil, že to valí dál do dalšího sifonu, tam už ale nešel a zkušeně si počkal, až mu kluci přinesou ze sifonů zbytky vzduchu. Přecijen konfigurace jedna flaška s 6m hadicí místo šňůry není ideální speleopotápěčská výbava. Zhruba ve 20.00 se kluci vrátili před Druhý sifon.
Ponor probíhal zhruba takto: Na druhý pokus se klukům podařilo za 55 minut Druhý sifon projít. Víc jak jedna třetina vzdálenosti 450 m se nachází v hloubkách kolem 20ti metrů. Cestou našli jen dva kousky staré šňůry zběsile končící v hromadách kamení, štěrků nebo vcucnuté kamsi do komínu.... V první volné prostoře odložili již značně vydýchané bokovky a šli s dvojčetem o 100 m dál. Nutno podotknout, že konfigurace byla krutopřísná 4x12l/250+ bar. Třetí sifon je o poznání jednodušší a byl překonán za cca 6 minut v hloubkách kolem 6ti metrů. Následovalo další přenášení 100 m a jezero Čtvrtého sifonu. Borci zvolili znovu taktiku sledování pravé stěny. Podplouvali obrovské kulisy a po 100 metrech se vynořili, ovšem zpátky v jezeru Čtvrtého sifonu, akorát na opačné levé straně. Honzu vystřídal Bradek, který se v závěrečné fázi ponořil až do – 15m, kde se mu dařilo postupovat dále nadějným směrem širší puklinou, jejíž konec či vrchol byl zatím v nedohlednu. Bohužel díky dosažení návratového limitu zásoby vzduchu se borci rozhodli pokusy o překonání členitého Čtvrtého sifonu ukončit. Pozitivem této akce bylo tedy nejen nalezení správného směru a hloubky do vzdálenosti cca 50 m, ale také to, že se podařilo v této části Kačne jamy zdokumentovat výskyt Macaráta jeskynního v hojném počtu a také spousty korýšků, kterými se zřejmě v této organicky bohaté vodě živí. Dále bylo prověřeno, že průnik sifony po vyvázané šňůře je z pochopitelných důvodů výrazně rychlejší. Druhý sifon se podařilo zpět projít za necelých 30 minut s méně než poloviční spotřebou vzduchu. Před sifonem již čekal natěšený Pepa, aby se mohl se zbytkem vzduchu v nejplnější flaškách vrhnout do probublávání odtokového sifonku. Celkově se mu podařilo proniknout dvěma kratšími sifony a objevit i menší volné pokračování, které však rozměrově nevypadá na to, že by zde odtékalo za povodně významné množství vody. Zajímavostí tohoto místa byl opět výskyt macarátů jeskynních a dokonce s odchovem mladých. Spojení s povrchem jsme ukončili kolem 22té hodiny, kdy byli všichni připraveni na zpáteční cestu do bivaku v Cimrmanovi. Potápěči se na cestu do bivaku vydali obtěžkáni dvojčátkem na zádech, aby ulehčili práci transportnímu týmu, a také, aby se ještě mohli zanořit do Prvního sifonu pro ztracenou Radimovu helmu. Sice už nesvítila, ale po chvilce šmátrání se ji podařilo našmátrat na bahnité terase 1,5 m nade dnem sifonu.

Ve čtvrtek odpoledne proběhl návrat kompletního 5. teamu před Reku spolu s částí potápěčského materiálu, který musel být průběžně odnášen pod vstupní propast, aby byl kontinuálně vytahován vrátkem.






Na člunech 5. team vystřídal 6. team ve složení Kocour, Dejvy, Pavel, András, Lac a Gábor. Jejich cílem byl páteční průnik za První sifon s cílem retransportu zbytku potápěčského vybavení od Druhého sifonu a Lac s Gáborem si vzali na starosti lezení oken. Bohužel ani na začátku Chodby za zrcadlem neměly vytipované okna žádné pokračování a tak nezbývalo než odtransportovat veškerý materiál před sifon a jít s částí materiálu do Peščeni dvorany a pak dále ven z jeskyně.


V pátečních nočních hodinách se za Reku vydal na noční směnu 7. team ve složení Štěpán, Ján, Jiří, Dáša, Eszter a Boti. Tihle krutoři měli za úkol pobalit zbytek bivaku v Cimrmanovi a vše transportovat zpět před velká jezera do Petkovškova rovu. Odtud pak se zabalenými čluny a částí materiálu zpět před Reku, kde se nafoukli další dva čluny, které následně využil na sobotní akci 8. a 9. team. Největší tvrďáci dokonce po noční šichtě vylezli ven, nicméně pak připomínali na povrchu spíše zombíky. V 8. teamu vyrazili pro materiál do Petkovškova rovu maďaři Etelka, György, József, Melinda, Imre a náš Luboš. Pár hodin za nimi vyrazil do Labirintu pro zbytek materiálu 9. team ve složení Jindra, Jéňa, Pepa, Helča, Hanka a Zdenička. Jako podpůrné družstvo, které však nešlo již za Reku byl sestaven 10. team ve složení Ivča, Vláďa, Míra, Lubin, Bradek a Honza. Vytvořili tak slušný rekord 30 lidí v Kačmičce najednou. Ostatní zůstali spolu s Francim a Vlastíkem na povrchu u vrátku a točili a točili.
Nebo v kempu spolu s Valjou, Petruškou a Jůlinkou umývali a umývali. Ačkoli v to nikdo nedoufal, podařilo se dokázat neskutečné a díky kruté dřině všech se podařilo v pozdně večerních hodinách vytáhnout na povrch veškerý expediční materiál, který ještě ráno ležel vzadu v jeskyni u Slabetova jezera!




Z jeskyně nakonec v sobotu večer a v noci vylezla většina lidí až na maďarský team, který měl v plánu výlez až v neděli dopoledne, kdy jim povrchové družstvo vytáhlo vrátkem osobní věci a šlo se balit. Jak vrátek, tak i povrchový Cavelink, do kterého bylo nutné v průběhu akce dokupovat dvakrát sadu baterek. Kolem poledne jsme udělali s přítomnými skupinové foto a první holubi se začali vracet do vlasti.

V táboře zbyla zhruba polovina osazenstva, která pokračovala v započatém umývání a sušení materiálu. Tato činnost byla v pondělí dopoledne završena naplněním Dášiny dodávky a slavnostním odjezdem směr domov.

Zhodnocení akce:
Letošní akce byla velkou zkouškou, zda jde takto náročné akce organizovat v relativně krátkém časovém horizontu 10ti až 12ti dní. Ukázalo se, že pokud akci předchází přípravná akce, na které je část odolného materiálu předchystána v jeskyni a najdou-li se na začátku ochotní členové, kteří v menším počtu vystrojí vstupní propast a osadí vrátek, jde vše stihnout. Jde jen o vhodné rozmístění výbavy po jeskyni, aby byla efektivně využita v pravý okamžik. Pak už stačí jen poskládat družstvo plné úžasných lidí, kterým nevadí, že se v jeskyni zadře a skvělá akce je na světě. Pokud někdo namítá, že bez velkých objevů to není ono, nemusí mít nutně pravdu. I malé poznání je posun dopředu a letošní poznatky nás jistě nachystají na příští krutopřísnou akci, kde se již bude explorovat Nekonečná chodba. Společné zážitky kamarádů jsou odměnou k nezaplacení!
















Všem členů expedice patří velký dík a můj obdiv. Ať už člověk hrne pod zemí na max, nebo na povrchu točí vrátkem, či hlídá tábor, každá z těchto činností je užitečná a akce se bez nikoho z Vás neobejde! Všem členům týmu, kteří se podíleli na přípravě materiálu a celé akce patří také velký dík. Nelze nezmínit naši úžasnou spolupráci s maďarskými jeskyňáři a slovinskou pohostinnost našeho spřáteleného klubu Gregora Žiberny z Divače na jejich domovské lokalitě můžeme bádat! Díky všem!

Vychytávky letošní akce:
Lanovka pod Ponvicí.
Zrekonstruované traverzy přes Ponvici a Logaški rov
Traverz okolo bahnijezera před Rekou.
4 čluny na Rece
Mokré neopreny Za zrcadlem.
Mapky a plánky klíčových míst k vystrojení
Odrazky v Labirintu
Obnovené schody v horním patru
Akce „na lehko“ na otočku z Peščeny do Cimrmana bez nutnosti tahat většinu osobních věcí.

Poznatky z akce:
Zdá se, že lze ze Slabetova jezera proplavat spodem do Cimrmana přes úžiny, kudy neprojde člun. Těžký potápěčský materiál tedy necháme v plovoucích pytlích „na hada“ protáhnout potápěčem skrz tyto úžiny a odplujeme s nimi až na pláž do Cimrmana.
Zvážíme možnost kosmetické úpravy Prvního sifonu. Byť minimální otvor by umožnil alespoň pohodlné protažení vaků a proplavání bez zdržování a rizika spojeného s ponorem. V případě větší kosmetické úpravy by se dalo doplout až do Megadómu a tam udělat megaluxusní plážový bivak.
Taktika neoprenů by zůstala díky charakteru Chodby za Zrcadlem. S otvorem se velice pravděpodobně objeví i výrazný průvan, který by se dal sledovat například pomocí dýmovnice a napověděl by o případném suchém pokračování.
Osobní věci by měli být nabaleny minimálně v silných igelitových pytlích ve speleovaku, jelikož se vaky pokládají na dno člunů, kde bývá voda a tak jsou občas mokré. Sem tam se stane nehoda i v horním patru, kde jsou dvě možnosti namočit vak v jezírku.
Množství jídla nemá smysl moc navyšovat do rezervy, stejně zbylo.
Nemá smysl plánovat jiný erární materiál než pro 6 lidí do útočného bivaku (Cimrmana). Každý si vezme dolů i své spaní a pokud bude moci jít díky delšímu pobytu znovu do díry, nebude nic tahat nahoru a nechá věci dole. Nahoře použije svou letní verzi spacáku - v nejhorším erární.


Nápady na příště:
Rekonstrukce dřevěné plošiny u vrátku.
Rekonstrukce ocelového lanka u Ponvice.
Úprava spodního uchycení lanovky pod Ponvicí.
Oprava traverzu v Saturnu.
Instalace traverzu u bahnitého jezera před Rekou. Zajistit proti odstrojení!!
Na Reku nafouknout čtyři velké čluny, které by umožnili neomezený pohyb 12 ti lidí ve spodním patru (možnost přinesení i dalšího materiálu do Cimrmana během delších ostrých akcí za sifonem).

Příští pokus o zdolání zadních sifonů je plánován v roce 2019. Do té doby bychom rádi dali dohromady dvě dvojice potápěčů. První ponor by dal Honza sólo a vyvázal Druhý sifon, jelikož ho zná. Druhá dvojka s Rebreathry (Pepa + parťák), která natáhne lajnu skrz Třetí sifon by měla dostatek prostoru pro nalezení cesty skrz Čtvrtý sifon, případně Pátý sifon a za sifonem by dali vědět pomocí Cavelinku, jaká je situace a jestli jdou dál na suchý průzkum. Pokud by situace byla optimální pro OC potápěče (s otevřeným okruhem) = (s bombama se stlačeným kyslíkem:-), tak by se jako další ponor další den vydali za sifon i Honza s Radkem nebo Jirkou a šli by na průzkum dál do Nekonečné chodby.

Nicméně nemůžeme do té doby jen tak kalit v knajpě a plánovat. Všichni zájemci o akci tohoto druhu by měli aktivně trénovat (ne jak já) aby ta akce nebyla o přežívání ale užívání. Začnem dělat víc tréninkových akcí, na kterých budeme pilovat jak SRT, tak jednoduché ponory, aby se průnik Prvním sifonem stal zážitkem, a ne bojem vo holej:-)

Čeho se vyvarovat:
Od Reky směrem ven neodstrojovat horizontální traverzy například u bahnitého jezera před Rekou. Nebo v Logaškem rovu či na Ponvicích. Tyto traverzy je velice časově náročné instalovat a tak je výhodnější je nechat nainstalované, byť můžou drobátko trpět za povodní.
Vyvarovat se ostrému používání záložních Tesco člunů, kromě jezera za sifonem.
vyvarovat se tahání zbytečných těžkých krámů do jeskyně.



Seznam členů expedice:

Český team:
Plánivy: Libor Zukal, Zdenka Pavková, Jéňa Pavka, Jindra Pernica, Ivča Kosíková, Bradek, Peťula a Jůlinka Nejezchlebovi, Kocour Koutecký, Lubin Chlup, Pavel Kalenda, FanTomáš Roth + Tomáš Koutecký a Karin Hustáková
Býčí Skála: Radim Kratochvíl, Dáša Dostálová, Štěpán Mátl, Adélka Štindlová, Vlastík Káňa + Martin Maláč a Roman Zachoval.
Myotis: Luboš Trtílek, Míra Zoubek, Valja Priesolová + Vláďa Priesol
Geospeleos: Honza Enčev, Helča Vysoká, Ján Hýbl, Jirka Kubín + Martin Halaš
Speleologický klub Praha: Pavel Kubálek, Martin Hejna a Mája Šoltésová
Tartaros: Franci Musil
Bozkov: Ondra Skalský
Hranice: Pepa Lukeš
Javoříčko: Dejvy Strouhal

Rakousko - Landesverein für Höhlenkunde in Wien und Niederösterreich : Hanka Janečková

Maďarský team:

Papp Ferenc Speleo Club, Budapest: Gábor Markó, Egri László, Erik Gordos, Etelka Marosvári, Zoltán Füzy and Ábel Váczi
Barit: Anna Kanczler, András Németh, Kázmér Csorba, Eszter Kunné Szabó, Botond Kun and Boldizsár Bárczi
FTSK: Nikolett Rehány, József Katona, Tamás Gyovai and Melinda Fialowski
MYOTIS Speleo Club, Budapest: Imre Nagy
Tolerance Caving Club, Budapest: Agnes Spada

Všem fotografům děkuji za poskytnuté snímky!

Závěr:

Hlavním cílem letní expedice 2017 bylo znovu překonat sifony S II a S III v Povirském Rovu, najít pokračování v sifonu S IV, který dosud nebyl potápěn a v ideálním případě pokračovat explorací volných prostor za sifonem.
Samotné potápění začalo po náročném čtyřdenním transportu materiálu ve středu 19.7.2017 ráno vyrážkou dvou potápěčů, dvou členů podpůrného družstva a dvou lezců z bivaku v Cimrmanově dvoraně skrz krátký sifon S I na konci Chodby za Zrcadlem u sifonu S II. Viditelnost na jezerech v Cimrmanově dvoraně vypadala výborně a o to větší zklamání bylo po příchodu k S II s obvyklým nahnědlým zákalem. Viditelnost kolem 2-3 m nebyla pro orientaci v obrovských zatopených prostorách zrovna ideální.
Kolem 11:00 zmizeli potápěči ostrojení lahvemi 2x12 back-mount + 2x12 side-mount v sifonu. Plán byl na 70 metru „napřímit“ cestu sifonem a zkrátit ji o předpokládaných 90m slepé kapsy. To se však ukázalo jako příliš optimistický plán a po vyvázání 150 m šňůry potápěči narážejí na vlastní šňůru stále víceméně ve vstupním dómu S II. Po 30 min se vynořují zpět na hladinu S II na poradu. Druhý pokus vedl striktně kolem pravé stěny, tak jak se podařilo v roce 2011 sifon poprvé překonat. Po hledání trvajícím přes 55 min se potápěči vynořili za S II. Předpokládaná slepá kapsa je spíše zatáčkou celého sifonu, a tak délka sifonu S II zůstává cca 450 m. Díky prvotnímu bloudění v SII bylo bohužel spotřebováno víc vzduchu, než byl „plán“. Za sifonem byly odloženy obě stage lahve 2x12 a potápěči dále pokračovali jen s dvojčetem. Cestu sifonem S III s obdobně špatnou viditelností se podařilo najít překvapivě rychle a kolem 3 hodiny odpoledne začalo pátrání po cestě dál skrz sifon S IV. Vzduchu (do návratového limitu) už moc nezbylo, viditelnost byla obdobná jako v předchozích sifonech a tak potápěči zvolili osvědčenou pravou stěnu. Po několika neúspěšných pokusech se nakonec podařilo najít otevřenou vertikální puklinu značných rozměrů, která je nejspíš pokračováním sifonu S IV. Průzkum skončil v hloubce 15 m, kde je výška pukliny výrazně větší než viditelnost a nebylo tedy jasné, zda pokračovat nahoru nebo dolů. Celková délka vymotané šňůry byla kolem 150 m, avšak hodně z toho ve vstupním jezeru podél pravé stěny. Lze odhadovat, že nejkratší vzdálenost od začátku sifonu po místo obratu byla cca 50 m, tedy relativně málo a potenciál pro další postup je značný. Po dosažení smluveného limitu zásoby vzduchu se oba potápěči vrátili hladce před oba sifony S III a S II zpět. Ověřilo se, že připravené a vyvázané sifony lze překonat velice rychle a s nesrovnatelně menší spotřebou vzduchu, než při „pátrací akci“ po cestě tam. Po 9,5 hod za S II se potápěči vynořili zpět v Chodbě za Zrcadlem.

Po ukončení hlavní akce se ještě jeden člen podpůrného teamu zanořil do relativně malého odtokového sifonu před S II, kde dosáhl cca 30 m vzdálenosti. Cestou proplaval dva kratší sifony a za druhým z nich pak sledoval volné pokračování po blátivém svahu nahoru, kde byl zastaven úžinou.

Ačkoliv vlastní potápění nepřineslo objev nových suchých prostor, za obrovský úspěch lze považovat to, že se podařilo sestavit neskutečně ochotně a tvrdě pracující team více než 50 jeskyňářů, který pomáhal s přípravou, vystrojením trasy a vlastním transportem, bez kterého by se o podobné akci nedalo ani uvažovat. To vše v relativně velice krátkém čase cca 10ti dní.

Na základě letošních zkušeností již teď plánujeme další vylepšení transportní trasy v roce 2018 a velký potápěčský comeback v roce 2019, kdy by měl sifon S II na sólo vyvázat Honza a po něm by nastoupili dva potápěči vybavení Rebreathry, aby se mohli věnovat nalezení nejefektivnější cesty přes S IV. Pokud bude tentokrát mise úspěšná a vyvázaná cesta bude reálná i pro OC potápěče (s otevřeným okruhem), vrhne se jako druhý team na průzkum Nekonečné chodby i druhá dvojice. Pak už to bude jen o tom, dojít co nejdál a zdokumentovat hlavní směry, abychom měli lepší představu, kde upřít na povrchu naši pozornost pro nalezení cesty do pokračování této neuvěřitelné jeskyně!



Odkaz na suprovej článek od Luboše Trtílka, který to celé vnímal jako nováček expedice: http://www2.jeskynar.cz/myotis/clanek/slovinsko-expedice-kacna-jama-reka-exploration-2017
Komentář
Kolik je dvakrát dva? (ochrana proti spamu):

Jméno: (povinný údaj)
E-mail:
Komentář:
 
Štěpán07.09.2017, 15:48
Fotka Jéňi v bazénku by měla být použitá na náborový plakát pro příští akci :-D

Přikládám i moje foto z akce:
https://fruling.rajce.idnes.cz/Letni_expedice_Kacna_jama_2017