expedice Kačna jama 2011 - online expedice Kačna jama 2010 - online Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint] Gouffre Berger 2005 Expedice Romania 2004 Chrochtadlo - objev roku 2002
Nové objevy v Amatérské jeskyni
3D-VRML
Fotogalerie
Animované polygony
Monografie Amatérská jeskyně
Publikace Piková dáma - Spirálka
Plánivy.CZ - Expedice, akce
Expedice Hospital strike
17.-20.11.2016
06.12.2016 - FanTomáš
Co si budeme nalhávat. Nejsme nejmladší a naše klouby a šlachy už zažili nejednu krušnou expedici nejlépe ve vysokohorském krasu, kde léto v kalendáři neznamená vůbec nic a kdy si promoklý člověk přitisknutý na led ve vstupních úžinách hluboké propasti říká sám pro sebe...co tady v tom létě na tom ledě vlastně dělám? Z podobných expedic si pak častokrát člověk odnáší záněty šlach, pošramocené klouby a další jiné chorůbky, které pak v dnešní uspěchané době zkrátka doléčit moc nejde. Zejména když jedna zajímavá akce střídá druhou a člověk s vyplazeným jazykem na vestě těsně před vyrážkou brázdí obchod a hledá, kam zase přesunuli brkaše a polívky humusačky. Zkrátka takoví jedinci se pak rádi jedou ohřát někam na jih do jeskyní, kde je v biváčku deset stupňů, vzduchem voní svařené víno, delikatesy všeho druhu se podávají rovnou do zobáčku, člověk vzpomíná na doby, kdy ho ještě nic nebolelo a jak vyběhl Macochu za 20 minut a jiné historky. Ráno pak tradičně Tomík zazpívá Vstávejte lenoši a jde se opět bádat!



Takto nějak by se dala charakterizovat naše podzimní expedice, na kterou jsme vyrazili ve středu 16. listopadu před státním svátkem. Z ČR nás jelo celkem 10, což je vždy solidní základ pro slušnou akci. V odpoledních hodinách vyrazilo družstvo B ve složení Pavel Kubálek, Vláďa Priesol, Franci a Jirka MacGiver Cének. Ti dorazili do Divači někdy kolem jedenácté v noci. Druhé expediční vozítko týmu A tentokrát tvořila dodávka Tranzit, která vyrážela v osm večer z Brna ve složení: Dáša Dostálová, Helča Vysoká, Ivča Kosíková, Kocour, Jirka Štěpánek a moje maličkost. Díky dešti a relativně velkému nákladu jsme museli jet opatrně a tak jsme dorazili do Divači až ve čtyři ráno. Zatímco tedy někteří pracanti v tuto dobu vstávali do práce, my teprve ulehali. Naštěstí kluci z týmu B (Borci největší) ráno tiše vstali, najedli se a šli osazovat vrátek.
Druhý tým byl vzbuzen někdy kolem deváté a po krátké snídani jsme šli na chystání matroše k díře.
Vystrojování se ujal Jirka a Ivča s Helčou. Ostatní se věnovali spoštění materiálu.
Při čekání bylo dole Jirkovi a holkám zima a tak na chvíli zapli Kopení, nicméně to bylo naposledy během této akce, bo nebyl čas.
Během transportu materiálu do bivaku v Peščeni dvoraně byla naplánována drobná taškařice v podobě barvícího pokusu. Zatímco Jirka, Pavel a Helča šli strojit propast Saturn a šli pozorovat komíny do Hojkerjevy dvorany, my ostatní jsme vystrojili propast nahoře u Kalvárie a v ní jsme pak v nejnižším místě nalévali obarvenou vodu. Jak to tak bývá, chlap nechce poslechnout dobře míněné rady ženy a tak jsme jako barvící médium použili jen fialovou potravinářskou barvu, místo fluoresceinu od Helči. V kanystrech ta tmavě fialová barva vypadala docela dobře, ale když se vlila do jemné sutě na dně propasti, nezbyl po barvě ani náznak. Bůhví jeslti prošla naše voda někam dolů. Dali jsme celkem 2 kola po cca 30ti litrech. Jasné však je, že pozorovací družstvo dole nic nespatřilo. Možná to bylo způsobeno odbarvením vody, možná nenakoukli do jednoho bočního dómku s jedním komínem, nicméně pravdou je, že v Hojkerjevě dvoraně moc komínů na lezení není a téměř všechny záležitosti se podařilo prosvítit pomocí Jéňovy řezačky, kterou nám sebou půjčil, ačkoliv sám nemohl bohužel jet.
Původní plán možného propojení, v případě byť jen 5ti metrů dlouhé ucpávky, se v místních podmínkách horní propasti zdá být nereálný. Práce by zabrala neúměrně dlouho času vůči dosaženému výsledku. S tím jsme se odebrali do bivaku v Peščeni dvoraně a kolmem desáté večerní jsme se všichni potkali ve spacáčkách. Během večerní párty jsme zhodnotili, že po nedávných deštích je Kačma docela pěkně zaplněná skapovou vodou včetně Logaškeho rovu. Naštěstí lokalce bivaku v Peščeni dvoraně je luxusní a ze stropu zde kápne jen výjimečně. Dle předpovědi jsme očekávali, že během následujícího dne začne na povrchu pršet a déšť bude sílit někdy z pátku na sobotu.

V pátek ráno kolem osmé jsme opět úspěšně rozlepili oči a zvolna jsme se nachystali na akci za Ogabným jezerem.

V plánu bylo lezení a mapování v oblasti prvního vstupu do pater Pod dobrou vodou. Mac Giver a Vláďa byli vysláni na revizi vodního stavu v Rece na přítokovém řečišti pod svahem Artviže
a my ostatní jsme zvolna sestoupili do výrazného propadu v koutu megachodby Novi svět. Jirka Š. a Pavel začli lézt výrazný kout směrem k horní galerii. Té nakonec ve výšce cca 30 m dosáhli, ale bohužel nikam nevedla. My ostatní jsme začali sestupovat do pater Pod dobrou vodou.
Cestu vystrojil Franci, který má zdejší prostory z minulých let perfektně zmapovány
a naším úkolem se tak stalo domapování zbytku chodem, kde byli minule zastaveni hlubokými jezery. Tentokrát jsme sebou vzali dva tescočluny.

První jezero ve směru odtoku k Miranovu jezeru jsme překonali s Francim a pokračovali v mapování. Těsně za tímto jezerem se v levé stěně zvedá komín přecházející ve výšce 8 m snad do nějaké chodbičky, ale není to asi až taková peckovice, abychom se sem příště hnali. Další pokračování tvoří sintrové kaskády po nichž padá drobný tok do hloubky cca 6 m. Dolů pod poslední stupeň slezl Franci a naklikal do dista koncové záměry. Na konci Miranova jezera je snad sifon, jak ukazuje mapa. Za sifonem má navazovat přítokové jezero Okretnice, místo zvané Štacjon neboli Nástupiště či zastávka. Ano tyto prostory jsou přímo pod nádražím v Divači. Jinak Okretnica je v překladu točna, ale ta již byla na povrchu zrušena. Pod dobrou vodou jsme se přesunuli s mapováním k přítokovému jezeru, které končí pod cca 20 m hlubokou propastí, která se oblízá zprava v horní chodbě. Je to takové impozantní místo a zřejmě tu někdy mohl být za povodní i solidní vodopád. Dnes však prostory zřejmě zatápí voda odspoda a tak to nejspíš až takový hukot nebude. Ale kdo ví. Každopádně jsme to nechtěli zažít a tak jsme vyfárali nahoru do hlavní chodby a poslali jsme Helču, Ivču a Franciho na kontrolu vodních stavů. Kontrola dopadla naštěstí dobře a tak jsme ještě na zpáteční cestě zmapovali v nejvyšším dómu Nového světa okno + 8m, které před pár roky zdolali maďaři.
Bohužel další pokračování je zasintrováno. Lano je však ukotveno solidně na dvou regulerních plaketách a majlonách a tak, kdo nevěří, ať tam běží.

V bivaku jsme se nakonc potkali i s Kocourem a Dášou, kteří pátek strávili přestrojováním stupně Ponvice a traverzů v Logaškem rovu. Přidalo se i kotvení nad Saturnem. Zkrátka vše pro bezpečný pohyb v jeskyni zejména s těžkými batohy.

Páteční kalba byla vcelku nezapomenutelná, protože šéfkuchař Jirka svařoval vínko, kolovaly dobrůtky a zpívaly se písničky zejména z legendárního alba Valčík.
Bohužel únava byla neúprosná a tak nezbylo sil na dopaření všech zásob a šlo se spát.

V sobotu ráno sice zazněla opět píseň vstávejte lenoši, ale moc se vstávat nechtělo. Pobalení bivaku pro deset lidí není jen tak, zejména, když si občas někdo donese 10 cm vysokou matračku a samovar.
Brali jsme to sportovně a pro ostatní to bylo alespoň poučení, co sebou netahat na ostrou expedici. Jako první vyrazil pod vstupní propast Franci a donesl odtud zprávy o intenzivním slejváku. Mezitím šli Kocour, Dáša a hlavně Pavel odstrojit Saturn. Pavel ve Spodnim rovu žádnou vodu nezaznamenal. Vzhledem k tomu, že jsme následně opouštěli stření patra a víceméně jsme šplhali jen nahoru, tak nás až tak netrápilo možné zatápění spodního patra.
Co nás trápilo bylo vylízání do hustého deště. Já jsem ještě s holkama na zpáteční cestě stačil zmapovat poslední chybějící odbočky z hlavní chodby a pak už se šlo nahoru. Ti rychlejší nahoře mezitím statečně v dešti vytahovali vrátkem věci ze dna vstupní propasti.
Jako poslední opouštěl jeskyni Kocour, který odstrojoval propast.
Ve večerních hodinách přestalo pršet.
Než vylezli poslední, stačili jsme ještě odmontovat vrátek a pokecat s Kristjanem, informace byly takové, že ve 20.00 voda ve Škocjanu stále stoupá. Následně jsme se dozvěděli, že o chvíli později na 115 kubíkách kulminovala. Neznalí místních poměrů jsme šli na pizzu

a po ní šli na obhlídku nadějných dihalniků. Bohužel jsme žádný průvan nikde nezastihli a to ani na Vítkově dihalniku, odkud šel jen slabý průvan. Dle pozdějšího vyhodnocení mě vyšlo, že nejlepší fičák by mohl být v době rychlé povodně, kdy je na Cerkvenikově mlýně cca 80 kubíků. V té době jsou totiž zadní partie Kačmy zatápěny do výšky 40 m a to způsobuje největší vichorec. Tož příště. Během večera jsme se setkali ještě s Matějem a Jakou. V noci jsme pak na klubu uspořádali oblíbenou Silent party a pak už jen spánek.

V neděli jsme si rozdělili úkoly. Někdo úklid, jiný údržbu vrátku, další vytáhnout lana ze vstupu do Kačmy a jiný do jamy Trhlovca na obhlídku konce spodní pukliny.
Dle prvních dojmů jdou přední a pravá stěna zatím jen kolmo dolů s výjimkou malého stropního korýtka po levé straně. Materiál půjde zřejmě dobře těžit. Každopádně ten zajímavý směr je dopředu, ne dolů. Příště je třeba vzít skládací žebřík a proniknout do pokračování okna na čele pukliny. Dle mapy je tam i nějaká propástka. Každopádně objevit zde cestu do pokračování Divašky jamy by bylo dost dobrý! Ve hře je i Franciho lokalita u cesty, takže léto zřejmě napoví. Nezbývalo než vyrazit k domovu.

Cestou domů jsme spřádali plány na letní expedici a asi nejlákavější se nám zdá průzkum Chodby za zrcadlem! Je tu spousta oken a lákavých komínů. Taktéž Honza už je docela rozchozenej a naznačoval, že by si zase rád v Kačmě načůral do neoprenu. Nechme se překvapit:-) Pokud by se akce udělala trochu úsporně, například s využitím vždy jednoho hlavního člunu na Slabetově jezeru a druhého člunu v Cimrmanovi plus tesco čluny do zálohy, tak by se dozadu nemuselo tahat tolik krámů. V Cimrmanovi by se udělal bivak vždy pro šest lidí a zkrátka by to bylo hrozně akční.
Předcházet by měla jedna jarní přípravná akce, na které by se ladili hlinité stupy v horní chodbě, šipky, depozit materiálu v jeskyni a jiné důležité věci.

Souvisí s tím i ladění maetriálu před akcí v podobě revize, případně výměna akeců v Cavelinku, upgrade útočné vrtačky atd.... zkrátka činností je hafo a je potřeba spousty nadšenejch lidí, kteří se mají možnost relativně jednoduchou cestou dostat do nejkrásnějších partií Kačne jamy za Labirint!

Díky patří všem kamarádům jeskyňářům, kteří pomohli svou prací doplnit další kamínek mozaiky do systematického výzkumu úžasného jeskynního systému Kačne jamy. Díky vám všem má polygon Kačne jamy neuvěřitelných 17,620 km! A to se v létě ještě zahustí! Rád bych podotkl, že jsme startovali s původní délkou 12,750 km, takže téměř 5 km je oficiálně domapováno až díky našemu mezinárodnímu Kačna jama týmu. Zde patří velký dík hlavně Francimu, který se svým týmem namapoval nejpodstatnější část všech prostor! Další důležité části přidal Štěpán, Gábor a další disto profíci. Podstatné však je, že každý člen, který pomohl na expedici odnést byť jen jediný transporťák, má na tomto výsledku svůj podíl! Všem moc děkuju a vaší práce si nesmírně vážím!

Všechny zdraví FanTomáš

PS: díky autorům fotografií: Vláďovi Priesolovi a Pavlu Kubálkovi. Do Slovinska patří poděkování místnímu klubu Gregora Žiberny z Divače za poskytnuté zázemí a možnost bádat v Kačne jamě!

Skupinové foto členů expedice:

Zleva: Franci Musil, FanTomáš Roth, Dáša Dostálová, Helča Vysoká, Jirka Štěpánek, Ivanka Kosíková, Vláďa Priesol, Bohuslav Kocour Koutecký, Pavel Kubálek a Jirka MacGiver Cének
Komentář
Kolik je dvakrát dva? (ochrana proti spamu):

Jméno: (povinný údaj)
E-mail:
Komentář:
 
francimus27.12.2016, 23:33
Ještě stojí za zmínku, že od dna vstupní propasti po 1. bivak bylo spatřeno několik vrápenců velkých. Protože je v Moravském krasu nikdy nevidíme, setkání s nimi je nevšední zážitek.