expedice Kačna jama 2011 - online expedice Kačna jama 2010 - online Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint] Gouffre Berger 2005 Expedice Romania 2004 Chrochtadlo - objev roku 2002
Nové objevy v Amatérské jeskyni
3D-VRML
Fotogalerie
Animované polygony
Monografie Amatérská jeskyně
Publikace Piková dáma - Spirálka
Plánivy.CZ - Expedice, akce
Jarně zimní expedice do Divači
18.-20.3.2016
27.04.2016 - FanTomáš
Na konci zimy byly ve Slovinsku skutečně jarní teploty. To kapánek zhatilo náš původní plán zaměřený na pozorování průvanů v našich lokalitách, ale i tak byla tato expedice velice přínosná. Celkem jsme navštívili šest lokalit, z toho 2 poprvé a byli jsme velice překvapeni krásami, které se skrývají pod zemí jen několik desítek metrů od vchodu.


Na expedici jsme vyrazili ve čtvrtek po práci v sedmičlenné sestavě. Tomáš Prokeš, Jirka Štěpánek a Lenka Půtová z Plzně a Prahy. FanTomáš, Franci, Jirka Cének, a Štěpán Mátl z Brna. V pátek dopoledne jsme se efektivně rozdělili do tří skupin. Plzeňáci šli na teplotní pozorování do Kačne jamy, FanTomáš se Štěpánem šli na teplotní pozorování s termokamerou do Podjunšky jamy a Franci s Jirkou šli na prvoprůzkum propasti Brezno pri Danah.

Plzeňský tým měl docela nabitý program, protože si museli v jednom dnu vystrojit i odstrojit vstupní propast (-180 m). Dále pak proměřili teploty v celém Plzeňském rovu a Rovu človeških ribic. Zatímco na povrchu panovaly teploty okolo 13°C, dole pod vstupní propastí bylo 5°C. Z propástky u kola stoupal průvan o teplotě 7°C. Dole v Južné dvoraně bylo taktéž 5°C a silný průvan proudil jako vždy do závalu pod průlezem cca 7 m pode dnem Južné dvorany. Po prosmýknutí se závalem do Rovu človeških ribic se situace výrazně mění. Ačkoliv na aktivu reky byla průměrná teplota cca 4 až 5°C, přítokovým sifonem přitékala do RČR voda o teplotě 12°C z oblasti mohutné povrchové doliny Radvanj. To otepluje zdejší chodby na stejnou teplotu 12°C. Voda odtéká do pukliny závalu zřejmě do aktivu reky za Lojzovým podorem a z tohoto důvodu jsou zdejší prostory pro nás velice pozoruhodné. V plzeňském rovu byla teplota vody v sifonu 11°C, ale samotná chodba má také 12°C. Do Plzeňského rovu směřuje pouze slabý průvan, který se v koncovém závalu nepodařilo dost dobře identifikovat. Zdejší prostory nesou známky častějšího zaplavování, ovšem proud vody není výrazný a nezpůsobuje velké přesuny materiálu. Zdá se, že zával na konci chodby je spadený dost na těsno. Taktéž se zde neobjevuje povodní nesená dřevní hmota nebo odpadky. Jediné, co zde bylo kdy nalezeno z říše lidí byla kostička lega, Tato skutečnost je nejspíš důvod proč se v RČR tak líbí macarátům. V chodbě Zahodni rov, která začíná u Vstupní propasti byly pozorovány také vysoké teploty 11°C.
Neznámé odbočky zde však neskýtají nadějné pokračování. Z pozorovaných skutečností lze konstatovat, že Propástka u kola skýtá určitou naději na obejití koncového závalu Plzeňského rovu a proto toto místo v nejbližší době podrobíme důkladnému pozorování. Ze zaměření propástky vyplývá, že by stačilo v hlavní prostoře udělat zhruba 2 m hlubokou sondu, která se napojí do vrcholu spodní propástky, ze které by se tak dal pohodlně vytahovat materiál rovnou do hlavní prostory a postup dolů do kameny zasypané propástky by byl velice efektivní. Z celkové mapy Kačne jamy je patrné, že toto místo je již prakticky poslední nadějí, jak proniknout do chodby propojující Plzeňský rov s Peščení rovem na jejíž spojnici kdysi dávno, na křížení puklin s jinými chodbami, vznikla gigantická prostora, která se posléze prořítila až na povrch a dala tak vzniknout podzemnímu závalu Lojzov podor a povrchovému propadu Bukovnik. Pod ním se nachází místo aktivního odtoku Reky, která zde mizí a objevuje se až po 6 km v jeskyni Jama 1 v Kanjaducah. Pátrání po aktivním toku je z povrchu komplikováno faktem, že se za Kačnou jamou terén prudce zvedá do podoby kopců, které sice mají tu a tam nějakou propast hlubokou víc jak 100 m, ale dno je většinou zasucené závaly a nachází se teprve na výškové úrovni vchodu do Kačne jamy.

FanTomáš a Štěpán šli v pátek do Podjunšky jamy.
Štěpán ji bravurně vystrojil a já dole provedl pozorování termokamerou, kterou mi na tyto účely půjčil Krb od nás ze skupiny. Bylo evidentní, že dolů do propasti stéká studený vzduch, který se dole otáčí do zdejších vysokých komínů, neboli že tam vystoupává teplejší vzduch a tím vzniká jakási cirkulace vzduchu. V prokopané sondě jsme zastihli zpola zřícenou výdřevu a dole již značné množství spláchnutého materiálu.

Odtoková chodbička měla na konci opět jezírko s konstantní hladinou
a tak jsme odtud zklamaně vylezli.
V meandru byla podle termokamery vyšší teplota,

nicméně za prostřílenou úžinou byla teplota jen o jeden stupeň vyšší než ve vstupní propasti, Dnem meandru přitékal chladnější průvan, který se stáčel opět do stropu nalezeného dómku.
Všechny malé trativůdky podél stěn byly bez výrazných změn teploty. Zajímavostí toho místa tedy zůstává fakt, že se nachází cca 2 až 3 m od konce vykopané chodby s aktivním odtokem a přitom o této skutečnosti není ve zdejší prostoře ani památky. Dno je pokryto poměrně mladě vypadajícími jemnými hlínami s drobnými kostmi bez kamenů. Kopaná sonda hloubky 2 metry sledovala jižní stěnu, vedoucí ve směru teoretického pokračování meandru. Jedná se o stěnu pokrytou krápníkovou výzdobou, záclonami...bohužel však stěna jen pomalu ubíhá kolmo dopředu a sonda zatím neodhalila naději na rychlý postup vpřed, i když jak se říká, naděje umírá poslední. Bez průvanu je to ale vždy loterie. Cestou zpět jsme pořídili fotodokumentaci starého minometného granátu a pak šup nahoru.
Cestou vzhůru se ještě stala jedna žertovná historka a to když Štěpánovi téměř od vrcholu propasti spadla dolů jeho popruhy uchycená čelovka Army Tec. Jen jsem na něj soustrastně zavolal, že to má za sebou a že už teď asi letí do křemíkového nebe, ale Štěpán trval na tom, že si z tréninkových důvodů slaní pro její zbytky. Jaké bylo naše překvapení, když mi po chvíli zespoda zavolal, že ji vidí dole svítit. A skutečně. Přežila to celkem bez úhony!! Klobouk dolů!

Franci s Jirkou během pátku prokopali vstupní úžinu, kterou začíná Brezno pri Danah.



Tato 109 m hluboká propast měla přírodní vstup na dně závrtu, ve kterém byla během budování dálnice osazena betonová stavba lapače olejů (lovilec olja) a vchod byl zaskružen a obsypán kameny. Všechny dešťové vody tak tečou do propasti a odpadky se zachytávají v prostorách šachet před samotným vstupem. Za prokopanou úžinu následně pronikl Jirka a vystrojil první 25 m hlubokou šachtu.


V pátek večer jsme se potkali s Jakou Jakovčičem a jeho ženou v Orient Expresu a příjemně jsme pokecali.

V sobotu se do Brezna pri Danah vydali Plzeňáci. Vystrojili ho až do dna, kde měli hlavní úkol prozkoumat okno v nejspodnější šachtě, které bylo na mapě označeno s otazníkem. Jirka Štěpánek do něho bravurně vylezl a prozkoumal chodbu za ním. Bohužel se po chvíli změnila na plazivku plnou hlíny. Ani průvan zde nebyl zaznamenán. Z tohoto důvodu tedy zůstane Brezno pri Danah pouze další propastí, která nás na povodňovou Reku zřejmě nezavede. Nehledě k tomu, že při vydatných deštích musí být tato propast docela nebezpečná.

V sobotu celý moravský tým vyrazil do propasti Velika Šprinčnica.
Jedná se o jeskyni, která (píchá) s Rekou. Neboli, když nastupuje na aktivu Reky povodeň, odchází touto jeskyní silný průvan z podzemí. Jeskyně se nachází na kopci nad lomem na řezaný vápenec.

Jedná se o starou horizontální jeskyni, která byla dříve využívána pastevci jako úkryt před nepřízní počasí.
Z tohoto důvodu zaskládali odbočku do pokračování jeskyně s kolmým 15 m stupněm, kam jim zřejmě spadlo pár kósků.
I do této jeskyně jsme vyrazili s termokamerou, která bezpečně poznala odbočku do nižšího patra dle výrazně vyšší teploty. Vstupní partie byly oproti venkovní teplotě 13°C výrazně chladnější – cca 6°C. O to zajímavější však bylo, že v klesající vstupní chodbě dochází za užším průstupem k výraznému navýšení teploty. Termokamera jako zdroj nejteplejšího průvanu určila samotný konec chodby s malým jezírkem a sintrovými náteky.

Jeskyni vystrojil Štěpán a revizního mapování se ujal Franci s Jirkem. Ve středním patru se člověk ocitne jakoby v jiném světě. Všude kolem se začnou objevovat překrásná krápníková zákoutí a čím dál se člověk vydá, tím víc je překvapen, jak překrásná jeskyně se nachází cca 15 m pod zemí.

Koncové partie jeskyně jsou uzavřené sintrem. Teplota středních pater je cca 10°C. Naštěstí se na začátku středních pater nachází další překvapení v podobě mohutné propasti, která padá až do hloubky 70 m do ohromného podzemního dómu, jehož dno tvoří mohutný podzemní zával. Termokamera zde však neodhalila žádné výrazné místo se zdrojem průvanu a tak i zde je teplota 10°C stejně jako ve středních patrech. Mohlo se však stát, že na výsledek pozorování měla vliv podobná teplota venkovního prostředí.

Odpoledne jsme dali příjemnou povrchovku se studiem místní architektury.

Zajímavý byl zejména řez historickou kamennou střechou.
A dále jsem klukům ukázal, jak v současné době vypadá Križmanov dihalnik (na dvoře hned vedle levého rohu domu), který za povodní fouká i přes masivní kamennou dlažbu do betonu.


Sobotní večer jsme završili společnou večeří v Orient Expresu.

V neděli dopoledne jeli Plzeňáci do Divašky jamy a pak domů. Moraváci šli ještě na revizní exkurzi do jeskyně Di1, která leží nad Kačnou jamou nad komínem v Lojzově podoru.
Tato jeskyně je specifická svým permanentním silným průvanem, proti kterému jsme před pár roky vyrazili za pomocí kopání sedimentů v koncové puklině.

Po nás tu kopali a stříleli boky pukliny Slovinci – původní objevitelé jeskyně, kteří nakonec kopání ukončili z důvodu nedostatku místa pro vytěžený materiál. Z našeho zaměření jeskyně a povrchu víme, že se koncové místo s průvanem nachází pod krajem dalšího závrtu, takže v případě velkého zájmu o kopání by se zhruba 4 m hlubokým průkopem dalo pracoviště otevřít z povrchu, nicméně se zde bude asi jednat o kopání několika desítek metrů v závalu a to do známých částí jeskyně, což není zrovna lákavá představa. Jeskyně Di1 se nachází těsně pod povrchem a je tvořena jakýmsi fragmentem staré říční chodby s krásnou výzdobou a to stojí zato vidět.

Po ukončení exkurze jsme se rozloučili s Divačou a vyrazili jsme na zpáteční cestu.


Expedice se zúčastnili zleva: Franci Musil, Lenka Půtová, Tomáš Prokeš, Jirka Štěpánek, Tomáš Roth, Jirka Cének a Štěpán Mátl.

Všem členům expedice patří obdiv a velké poděkování, za jejich výkony a přínos poznání do mozaiky systematického bádání kolem systému Reky.

Fotodokumentaci tvořili zejména: Franci Musil, Štěpán Mátl a Jirka Cének. Zde uvádím jejich oficiální odkazy na fotogalerie, ze kterých jsem čerpal fotky pro tento článek. Díky všem!

http://franci.rajce.idnes.cz/Slovinsko_-_jaro_2016%2C_Brezno_pri_Danah%2C_Velika_Sprincnica_a_dalsi.../

http://fruling.rajce.idnes.cz/Slovinsko_18.-20.3.2016/

http://climber79.rajce.idnes.cz/Slovinsko_2016._Brezno_pri_Danah%2C_Velika_Sprincnica%2C_D1/

Děkuji také domácí skupině Gregora Žiberny za poskytnuté zázemí na základně!
Komentář
Kolik je dvakrát dva? (ochrana proti spamu):

Jméno: (povinný údaj)
E-mail:
Komentář: