![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
Plánivy.CZ - Expedice, akce
| Expedice Kačna jama Reka exploration - přípravná akce 27.-31.5. 08.06.2009 - FanTomáš |
Ve středu odpoledne vyrazilo z České republiky celkem 13 borců s jasným cílem. Přispět svým kusem práce k jedinečnému letnímu projektu – proplavání koncového sifonu Kačne jamy.
Akci samotné předcházeli dva přípravné srazy, na kterých jsme balili veškerý materiál do speleovaků, abychom se těmito záležitostmi nezdržovali před vstupem. Akce začala ve čtvrtek ráno. Jako první vystrojovací družstvo vyrazil Sebo a Lukáš. Za úkol měli vystrojení vstupní 180 metrů hluboké propasti a dvou propastí pod Saturnem poblíž druhého bivaku, kde musí člověk z vyššího patra sestoupit zhruba 70 metrů hluboko do Spodní chodby. Cestou zpět osazují 4 lepené borháky a zlepšují tak kvalitu kotvení.
Další družstva jsou po příjezdu k vstupní propasti zdržena zhruba o tři hodiny, jelikož se po nainstalování vrátku pro spouštění materiálu ukazuje, že není možné spouštět materiál šachtou, kterou si mezitím vystrojili Slovinští jeskyňáři (z důvodu nebezpečí předření jejich lan na hranách naším ocelovým lankem). V mezičase spouštíme alespoň telefonní kabel vedlejší hlavní šachtou a zkoušíme první spojení. Po odchodu Slovinců, kteří si udělali víceméně jen sportovní sestup, začínáme spouštět materiál.
Následuje odchod téměř všech členů se dvěma těžkými speleovaky směr druhý bivak. Radek s FanTomášem vyráží do jeskyně jako poslední a věnují se zprovoznění telefonní dvojlinky po jeskyni. Na povrchu drží hlídku u telefonu Tomáš Havelka. Po příchodu do prvního bivaku se spojení nedaří navázat. Proto se vracíme až na Kalvárii, kde je kabel zcela přerušen. Pod prvním bivakem využíváme vedení starého kabelu přes objevný komín a navazujeme vedení v Logaškem rovu novou špulkou dotaženou až do druhého bivaku. Po zprovoznění vyrážíme na povrch, tak jako před námi Sebo, Lukáš, Anděl a David. I přes počáteční zpoždění se během čtvrtka daří do bivaku II dopravit veškerý materiál potřebný k postupu za řeku. Bylo zbudováno komfortní 6 místné ležení na písečném dně v chodbě Logaški rov pro první útočné družstvo ve složení P, Kajman, Selim, Tomáš Prokeš, Jirka a Kocour. Večer přebalujeme materiál do speleovaků, který budeme potřebovat za řekou. P a Kajman ještě vystrojili celou propast Saturn přes borháky čerstvě osazené Sebem a Lukášem. Ráno vstáváme v 7 hodin. Po vydatné snídani si vyslechneme přes telefon zprávu o předpovědi počasí, která se zdá být příznivá. V 9:30 začínáme s transportem člunů, lezeckého a vystrojovacího materiálu k řece. Po nafouknutí člunů musíme k samotnému řečišti překonat nepříjemné jezero s bariérami vytvořenými naplavenými kládami. Po příchodu k řečišti začínáme vystrojovat řeku. K našemu úžasu zjišťujeme, že hladina v jezeře Penasto za současného průtoku 2 m3 je asi o 1,5 m níže, než jsme ji měli při prvním průstupu v roce 2005, kdy byl průtok dvojnásobný. Musíme tedy hledat nová přírodní kotvení, kterých je ale v celém řečišti naštěstí dostatek. Na vyvázání vodícího lana ke stěnám používáme dlouhé smyce z popruhu, který věnoval opět Tendon. Jejich délka je rozhodující pro případ zvýšení hladiny a zesílení proudu. Trojice Tomáš Prokeš, Jirka a Kocour uhánějí na člunu dopředu, my zbývající dostrojujeme řeku. Po dosažení rovu Desetih jezer začíná dlouhá pouť, při které se střídá plavba a přenášení člunů v rozlehlé chodbě s impozantními jezery. Přes prvních 5 jezer jde vše lehce. Jezera jsou od sebe oddělena rovným dnem tvořeným říčními valouny a horizonty nejsou příliš dlouhé. Za Ivancovým jezerem již začínají být horizonty delší a členitější, přenášení člunů se stává obtížnější. Míjíme odbočku do Ozkeho rovu. Překonáváme ještě pár „kaluží“ a dostáváme se do klikaté chodby. Tady zjišťujeme, že jsme odbočili z hlavního horizontu do partií Jara Kača, zpět se nám ale nechce a tak pokračujeme dále. Do hlavního horizontu opět vstupujeme spojkou před Črným jezerem. Črno a následné Mračno jezero
Trojice P, Kajman a Selim vyrážejí na průzkum do Lojzova podoru zjistit možnosti dalšího postupu směrem k povrchu – závrtu Bukovnik. Suťový kužel z Lojzova podoru zasahuje až do přístupové chodby – Peščeni rov – a současně ji neprůstupně uzavírá. Vystupujeme po suťovém kuželu asi 60 m vysoko až do rozlehlého domu, z jehož stropu kužel vychází. Nejprve zkoumáme jz. cíp dómu, kde lze vystoupat mezi bloky asi 20 m vysoko. Dále je již svah strmý a bylo by k dosažení vrcholu nutné použít lezeckých technik. Strop tvoří zbor balvanů a průvan v této části nebyl zjištěn. Obcházíme tedy suťový kužel do jv. části dómu. Zde za kulisou ve v. stěně byl volně vylezen komín do výšky 8 m bez možnosti dalšího postupu. Suťový kužel byl zkoumán na několika místech, ale k důkladnému průzkumu stropních partií by bylo potřeba použití lezeckých technik. Podél v. stěny je možné pokračovat k jihu mezi suťovým kuželem a stropem dómu nízkou plazivou, která vedla do zborů, ze kterých vycházel slabý studený průvan. Volně dále již nebylo možné pokračovat, a proto jsme se vydali prozkoumat také sz. část dómu, která se nakonec ukázala být nejzajímavější. Při sledování z. stěny jsme nejprve pronikli svažující se chodbou do propasti o průměru asi 8 m, přecházející v komín asi 50 m vysoký. Průzkum této propasti jsme zatím nechali být a dále jsme pokračovali ve sledování z. stěny dómu. O něco severněji do dómu shora ústí šikmá chodba, ze které vycházel silný studený průvan. Toto místo bylo jednoznačně vytipováno pro další postup. Ještě však byla prozkoumána s. část dómu, ve které jsme lokalizovali několik propadů do nižších partií dómu. Jedním z propadů jsme pronikli až k ústí tlakového kanálu, který po 8 m vyústil na dně již lokalizované 50 m propasti. Její vrchol nebylo možné dostupným světlem úplně prosvítit, ale v matné záři světla se něco jako strop částečně rýsovalo, nebyl zde však lokalizován žádný průvan. Dalším propadem v s. části dómu jsme se dostali k sintrovému jezírku v jedné z bočních kapes a k ústí studny do dalšího nižšího patra, na jehož dně jsme zpozorovali zaklíněný velký červený kanystr. Vypadalo, že do těchto prostor bychom se mohli dostat z nižší partie od suťového kuželu, a proto jsme toto potvrzení nechali až na čas návratu. Bohužel při cestě zpět jsme žádnou odbočku na dno studny s kanystrem nenalezli, a proto bude nutné tuto část ještě prozkoumat. Začali jsme tedy s lezením šikmé chodby s průvanem. Přes počáteční výšvih jsme pokračovali již volně strmě stoupající chodbou s krápníkovými útvary asi 25 m, kde jsme stanuli na dně vysokého členitého komína. Technickým lezením, zpočátku přes sintrové krusty, jsme dosáhli výšky 8 m, kde jsme pro pokročilou dobu již lezení ukončili. Bylo zbudováno kotvení pro zítřejší lezecké družstvo. Celkově jsme dosáhli výšky asi 25 m nad dno dómu. Vydáváme se na cestu zpět do Labirintu, kde se setkáváme s vystrojovací skupinou. V Petkovškově rovu se jim podařilo osadit 12 borháků a lze říci, že nyní již bude možné překonat všechna drobná jezera ke Slabetovu jezeru bez člunu. Vydáváme se společně na dlouhou plavbu do bivaku II. Cesta již ubíhala rychle. Rov Desetih jezer lze překonat běžně za 50 minut. Z Lojzova podoru do bivaku II nám to nalehko zabralo 2 hodiny. Unaveni po jídle, petce pustožlebského Zlatopramenu a plzeňském svařáku všichni rychle usínáme. Ráno by nás měly vystřídat další dvě skupiny, které budou pokračovat v pracích za řekou. Páteční den na povrchu tráví sedmička členů relaxační výpravou do Škocjanských jam a následnou ochutnávkou bečky Plzeňského piva, kterou v dodávce dovezl náš „pivní Anděl“.
V sobotu ráno je obloha opět plná mraků, nicméně mezi mraky občas vykoukne sluníčko, které do nás nabíjí pozitivní energii. Ve spojení s pozitivními zprávami o počasí od Libora, Jindry a Katky pak vyrážíme v pěti lidech do jeskyně s pravděpodobností deště 30% přes den a 60% v noci. Heslem akce se stává: zakalíme pade na pade! V druhém bivaku potkáváme borce při snídani. Dostáváme instrukce kde a jak pokračovat s rozdělanou prací. Vyrážíme za Reku. Někdo je v pohodě, jiný nervózní z hydrofóbie. Tak jako předchozí družstvo nasedáme v hlavní chodbě aktivu na čluny a se zatajeným dechem vyplouváme na klidnou hladinu Reky. Aktivní tok zde tvoří 200 metrů dlouhé Penasto jezero. Jedná se o chodbu rozměrů 10 x 10 metrů a vodu bůhví jak hlubokou. Na celém úseku Reky je nataženo 9 mm silné lano, sloužící v případě zvýšení průtoku pro bezpečný návrat zpět. Procházíme Rovem desetich jezer a s úžasem konstatujeme, že je to opravdu nádherná část jeskyně. Ze začátku se střídají regulerní bazény „padesátky“ oddělené vysokými štěrkovými valy. Zhruba v polovině cesty následuje úsek s větším přenášením člunů a na závěr opět vplouváme na dlouhá a temná jezera – Črno jezero a Mračno jezero. Za ním už stoupá vysoká štěrková hráz Labirintu. Tato část jeskyně je podobná prostorám Amatérky v místech Vodopádu v Bludišti. Cestu neusále přetínají menší či větší stupně, které je potřeba obcházet. Transport člunu v těchto místech vzdáváme, protože víme že Plzeňáci vystrojovali chodbu Petkovškova rovu směrem odzadu. Po nalezení správné cesty do nižšího pokračování chodby osazujeme na levé stěně tři borháky, které se následně stanou součástí lanových traverzů umožňující zdolání úseku Labirint – Slabetovo jezero bez použití člunu. Ve složení Lukáš, FanTomáš a Anděl opouštíme tyto evidentně povodněmi hojně protékané partie a vracíme se ke člunům v Labirintu pro jistotu stejnou cestou. I tak chvílemi bloudíme, ale jen aby se neřeklo, že nejsme v Labirintu. Od Mračneho jezera míříme do Peščeniho Rovu. Chodby která směřuje paradoxně zpět pod vstupní propast a zastavuje se na obrovském podzemním závalu – Lojzov Podor. Ten je s největší pravděpodobností pokračováním povrchového propadu Bukovnik. Celková denivelace dna jeskyně a planiny je 300 metrů, ale na vrcholu suťového kužele zbývá k propojení s jeskyní v Bukovníku „jen“ 100 metrů. Samotný strop prostory Lojzov podor je tvořen gigantickými skalními bloky, ale v protější stěně lze pod komínem ležícím na výrazné puklině cítit výrazný studený průvan. Právě zde nacházíme Bradka se Sebem, kteří pokračují ve zdolávání komínu po předchozím lezeckém družstvu. Celkově dosahují výšky 35 metrů nad patou komína a stále nad sebou vidí minimálně 20 metrů technického lezení do otvoru za kterým je černo. S těmito poznatky slaňují kolem půl sedmé z komína a společně balíme věci. Otáčíme a míříme ke člunům.
Vaříme, třídíme materiál a zcela zničení uleháme do spacáků.
V neděli ráno vše balíme a přesouváme se pod vstupní propast, kde věšíme těžké pytle na ocelové lanko vrátku a necháváme vše vytáhnout nahoru. Propast je odstrojena před jednou hodinou. Mezitím už povrchové družstvo umylo a roztřídilo materiál, takže nezbývá než naskládat vše do aut a vyrazit směr ČR.
Děkujeme všem členům expedice, kteří si našli v dnešní hektické době čas a šli do tohoto zajímavého projektu s námi. Za zapůjčení akumulátorů děkujeme Zděňku Musilovi z Ostrova a Kubovi z Tartarosu. Za pomoc s organizací a zapůjčení materiálu děkujeme našim kamarádům z místní Slovinské skupiny: Jamarsko Družstvo Gregor Žiberna Divača – Matej Kravanja, Kristjan Rešaver a Borut Lozej. Členové expedice: Petr „Selim“ Celý, David Čápek, Tomáš Havelka, Vít „Kajman“ Kaman, Karel „Kocour“ Kocourek, Sebastian „Sebo“ Kovačič, Radek „Bradek“ Nejezchleb, Vojtěch „Anděl“ Pazderka, Petr „P“ Polák, Tomáš Prokeš, Tomáš „FT“ Roth, Lukáš Smetana, Jiří Štěpánek Foto: Radek Nejezchleb, Vít Kaman a Petr Polák Conclusion: In early May we organized a preparatory action for a summer expedition - Reka exploration. During this event we are planning to organize the first diving survey of the most remote siphon of Kačna jama cave in Cimrman Rov. The siphon is situated approximately 5 km from the entrance and 300 m under the ground. We decided to set out in the team of thirteen members despite the unfavourable long-term weather forecast. In the sequel we nepped very well. In the course of our stay there was minimal flow rate on Reka river in spite of the overcast sky. All main work took place in the flood corridor concuring to Ten lakes corridor and a complex Labyrinth. Within this preparatory expedition we managed to finish all the set goals. The primary task was setting up the fix points the remote corridor Petkovškov Rov shaped for horizontal traverses. This traverses are important for pass difficult areas which in the past took us a lot of valuable time. In the space called „Lojzov podor“, where is a huge underground cave-in, we succeeded forecasting and climbing a significant chimney to the height of 35 metres with significant draught. Its continuation could be a potential key to the interconnection with the surface to the new safe entrance. It communicates with the bulky colapse doline Bukovnik on the surface less than 100 m may be missing to connect them. This distance could be overcome from the Kačna jama side through the high chimney. We are looking forward to early July when the expedition Reka exploration will be broken up. We kindly thank to our friends from the local Slovenian group for borrowing the all equipment. Nominally: Jamarsko Družstvo Gregor Žiberna Divača – Matej Kravanja, Kristjan Rešaver and Borut Lozej. |
Komentář