expedice Kačna jama 2011 - online expedice Kačna jama 2010 - online Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint] Gouffre Berger 2005 Expedice Romania 2004 Chrochtadlo - objev roku 2002
Nové objevy v Amatérské jeskyni
3D-VRML
Fotogalerie
Animované polygony
Monografie Amatérská jeskyně
Publikace Piková dáma - Spirálka
Plánivy.CZ - Expedice, akce
Propast P35 Bleikogelhohle (-1011 m)
10. - 16.9. 1998, Tennengebirge, Rakousko
01.10.1998 - >P<
Tuto akci, na které se sešli nejrůznější jeskyňáři z Moravského krasu, není třeba příliš rozebírat. Pro mnohé to byla první tisícovka a u všech zúčastněných bylo patrné obrovské nadšení pro věc, což bylo hlavní příčinou uspěchu expedice. Nutno dodat, že na vystrojení propasti bylo použito cca 1200 m lan, 50 kotvení, 3 týřidla, asi 8 smyček a nově jsme osadili (na místo skob) 2 spity. O samotném sestupu informují nasledující řádky převzaté z kroniky Plánivské skupiny.


sněhové zoufalství na planině

1. DEN:
Je čtvrtek 10. září. Tři po střechu naložená auta odjíždějí ve večerních hodinách z Brna směr Abtenau, Tennengebirge, Rakousko. Dorážíme v pozdních nočních hodinách a steleme si na parkovišti poblíž bobové dráhy. Heslo akce je: Buď neustále mírně navátej!


chata Laufenerhutte

2. DEN:
Probouzíme se do mlhavého rána. Autama vyjíždíme do 1000 m n.m. Tady na parkovišti rozdělujeme matroš a postupně se odhodláváme k brutálnímu výstupu na naši základnu - chatu Laufenerhutte ve výšce 1726 m n.m. Zdá se, že se vyčasí. Ve 14 hodin máme většinu materiálu vynešenou. Kluci z II. skupiny (Honza, Franci, Tomáš a Mates) jdou dolů pro zbytek materiálu. My z I. skupiny si dáváme voraz. Zítřek bude náročný. Pěkné počasí nám ale nedá spát a proto se vydáváme hledat vchod, který by měl být někde ve výšce 2120 m n.m. Během výstupu se začíná počasí zhoršovat. Kopce se halí do mraků. Za totální mlhy a naprosto intuitivně zkoušíme najít vchod. Prakticky okamžitě se nám jej daří najít a hledíme do úzké "popelnice" s nápisem P35!

3. DEN:
Ráno balíme matroš a sestavujeme taktický plán: vstupy do jeskyně budou následovat nezávisle na sobě vždy každých 24 hodin. I. skupina ve složení "P", "U", Milan, Beny a Majkl se vydává ke vchodu. Máme za úkol vystrojit první část propasti po studnu Věčných kurzantov v -520 m. Počasí je stále zoufalejší. Je mlha a začíná silně pršet. Jestli to tak půjde dál, nemáme šanci projít přes Mokré kaskády v -650 m. "U" vystrojuje první ohromnou magastudnu P185. Na jejím dně se loučíme s Majklem, který má problémy s ledvinami. S Uem pokračujeme dále užšími puklinami až do Sala Michaela v -280 m. "U" jde nahoru a nastupujeme s Milanem a Benym úzkým průlezem do další mohutné P80. Z jejího dna pokračujeme úzkou P45. V její polovině obočujeme horizontální úzkou puklinou, která nás zavádí do stropu P71. Toto místo se stalo klíčovým Benymu, který jím prostě neprošel. S Milanem se dostáváme k Bivaku v -450 m. Po malém občerstvení pokračujeme Suchými kaskádami ke skalnímu mostu další megaobrovské studny Věčných kurzantov P117. Zde nacháváme materiál a jdeme nahoru. Nevíme, jestli budeme moci skrze vodu pokračovat dále. Zdá se, že vody v jeskyni trochu ubývá. A je to pravda. Ve vchodě potkáváme Benyho. Hodinu bloudil ve tmě a v mlze po planině. Nenašel cestu na chatu. Venku je 30 cm čerstvého sněhu! Je půldruhé ráno. Celý promočení se rozhodujeme bivakovat. Značky pod sněhem bychom stejně nanašli. Po příšerně ztrávené noci se za úsvitu vydáváme na chatu, kde nás již netrpělivě očekávají kamarádi.


válečná porada

4. DEN:
Po krátké konzultaci situace s II. skupinou se shodujeme na pokračování v započaté akci i přes hrozbu špatného počasí. Nemáme moc času. Začíná mrznout. Sníh by mohl vydržet na povrchu. II. skupina začíná stoupat k jeskyni. Dnes by měli sestoupit na dno! Přejeme jim hodně úspěchů a doufáme, že se podmínky nezhorší. My si dopřáváme vydatného jídla a spánku po strastiplné noci.

5. DEN:
Budím se v 7 hodin ráno. Venku mrzne a sníh vytrvává. Obloha je zamračená a kolem se povalují chuchvalce mlhy. Dnes je náš den! Najednou vidím na obzoru dvě postavy. Kluci se vracejí! Mají opravdu hodně dobrej čas. Z jejich výpovědi vyplývá, že již 3 hodiny hledají zpáteční cestu. Z díry vylezli ve 4 ráno, takže to udělali až na dno za 16 hodin. V Mokrých kaskádách je hodně vody - bude to nářez. Naše skupina, ze které zbyli už jenom "P", "U" a Milan, je celá nažhavená na sestup. Musí se to podařit i nám. Je to náš dlouholetý sen. První "litr"!
Do díry zalézáme v 11:30. Sestup plánujeme tak na 5 hodin, výstup s marošem ve třech lidech si nedovolujeme tipovat. S Benym jsme domluveni, že nám půjde okolo půlnoci naproti. Jde to dobře. Za hodinu jsme v Bivaku. Dále prožíváme studnu Věčných kurzantov. Zde neustále hrozí šutry, které nám můžou až shora padat na hlavu. Studna přechází ve velice akční Mokré kaskády. II. skupina nám zde připravila skvělý bombónek ve formě uzlu na napnutém laně přímo uprostřed největšího vodopádu. Za Mokrýma kaskádama obcházíme aktiv puklinovitými studnami P57 a P39. Po překonání bahnitého svahu již visíme v nýtech nad závěrečnou ultramegastudnou Piast 144 m hlubokou. Po stupujeme pojednom skrze nebezpečí pádu šutrů z bahnitého svahu. Jedna přepínka, devadesátimetrové slanění v luftě a a jsme na dně Piastu. Super zážitek. Probíhame vodopád a mizíme v úzké P11. Dále již vede jen zvolna klesající zahliněná chodba zakončená velkým dómem na jehož stěnách jsou patrny čáry po občasných záplavách. Společně skáčeme do díry na dně - symbolicky nejhlušího místa a vzpomínáme na Benyho, který nám zde chybí. Duchovně ale byl v první tisícovce s námi. Sestup trval 3 hodiny a 10 minut.
Čeká nás ale ještě výstup. Společně odstrojujeme Piast a Milan "mastí" se špagátem nahoru. My s Uem vaříme a vzájemně si pomáháme v odstrojování spodní poloviny jeskyně. Nad studnou Věčných kurzantov již každý máme 2 narvané speleovaky. Před úzkou puklinou u Bivaku vypouštíme málem duši. Tady už sedí zmrzlý Milan. Vaříme, přebalujeme speleovaky, jdeme nahoru a necháváme za sebou propast odstrojenou od -450 m do dna. Tempo výstupu už není zdaleka tak rychlé. "U" lezl P80 snad věčnost, když tu po něm sáhla ruka hydraulického Benyho a odebrala mu "bágl". Posledních horních 300 m to jde už hodně ztuha. Naštěstí už nemusíme odstrojovat. Každých 100 metrů výstupu trvá zhruba hodinu. Sedák se příšerně zařezává pod tíhou báglů do rozkroku. Jsme nahoře. Je 4:30 ráno a...

6. DEN:
Balíme, co se dá a ještě za tmy vyrážíme na chatu, kde již příjímáme horký čaj a blahopřání od kamarádů. Ti musí jít ještě dnes do jeskyně vytáhnout a snést zbytek materiálu. Vše proběhlo bez problémů takže večer proběhl závěrečný "fičák". Večer, při kterém jsme se konečně všichni sešli včetně našich rakouských hostitelů. Vzájemně jsme si sdělovali nejžhavější zážitky, dopíjeli poslední zbytky alkoholu a vdechovali expediční atmosféru s pocitem maximálního sebeuspokojení.

7. DEN:
Ráno nás čekalo třídění materiálu, balení, úklid chaty a loučení. Tento den nastala obleva. Sníh taje před očima. Všichni jsme šťastni, že vše tak dobře vyšlo. Po 700 metrovém sestupu vybalujeme a rozdělujeme materiál. Závěrečné foto s hromadou lan, karabin, plaket, majlonek, speleovaků, vypitými láhvemi a pytlem plným odpadků dělá tečku za vydařenou akcí. Vše ještě jednou zhodnocujeme u pořádného jídla v naší rodné zemi.


Horní řada zleva: P. Němec, P. Polák, L. Matuška, T. Pavlovský, F. Musil, L. Beneš, V. Bělehrádek, J. Sirotek. Spodní řada zleva: M. Bulva, "Špagátový maskot"

Komentář
Kolik je dvakrát dva? (ochrana proti spamu):

Jméno: (povinný údaj)
E-mail:
Komentář: