Za uplynulé léto 2007 Plánivská skupina zorganizovala celkem tři expedice do oblasti slovinského klasického Krasu v okolí vesnice Divača. Konkrétně jsme se zaměřili na jeskyni Kačna jama, kam jezdíme už nějaký ten rok.
Tato jeskyně je charakteristická svou téměř 200 metrů hlubokou propastí, která až do roku 1889 skrývala své tajemství. Toho roku se podařilo poprvé spustit na její dno a postupně zdokumentovat dvě základní větve. Vzhodni Rov (Východní koridor) – zhruba 1,5km dlouhý, kde se v letech 1972 a 1997 podařilo objevit největší pokračování jeskyně až na řeku Reku a Zahodni Rov (Západní chodba) – zhruba 450 metrů dlouhá, končící závalem.
Ve spolupráci s místní skupinou jeskyňářů z klubu Gregora Žiberny jsme naplánovali několik rychle po sobě jdoucích útočných akcí na kterých jsme navazovali na předchozí rozpracované postupy.
Zásadním počinem byl při první expedici (srpen 2007) rychlý průlom koncového závalu v zahodnem Rovu Kačne jamy. V podstatě se nám podařilo objevit pokračování v místě, které bylo známé minimálně několik desítek let, ne-li celé století. Právě proto jsme nechápali, proč generace jeskyňářů nechávají bez povšimnutí koncové místo, ze kterého fouká výrazný pulzní průvan (chvíli dovnitř, chvíli ven popřípadě bez průvanu).
To jsme pomocí akumutátorové vrtačky a majzlů rozšířili na průlezný profil a po oblezení několika bloků jsme nalezli něco, co jsme ani ve snu nečekali. Vstupní dómek s pětimetrovým sintrovým stupněm nad nímž se černala obrovská prostora.
Po vylezení stupně jsme stanuli v bohatě vyzdobené prostoře rozměrů 10x5 metrů s obrovským komínem. Dóm vedl jak směrem zpátky na Zahodni Rov a postupně přecházel v sintrový svah s komínem, tak ve směru na jih. Toto pokračování se černalo za obrovskými sintrovými náteky na stěnách, které vytvářeli již značnou bariéru. Za ní jsme nalezli svažující se dóm, ležící se na výrazné poruše se stropem ve výšce okolo 40ti metrů. Dóm se ve spodní části zúžil z osmi metrů na dva a končil prudkým sintrovým svahem vedoucím do druhého rozměrného dómu. V tomto dómu jsme narazili na nejnižší místo, které se promítalo do několika hlinitých trativodů. Nad pravou stěnou dómu se do výšky vypínaly dva mohutné komíny, z nich jeden vypadal obzvláště nadějně. Těmito objevy skončila první expedice.
V pořadí druhá expedice (začátek září) měla za cíl vylezení vytypovaného komínu. Po prosvícení halogenovým světlem se nám jako nejperspektivnější zdál nejvzdálenější komín v dómu s trativody. Při jeho lezení se ukázalo, že se jedná o jakýsi kaňon, který se shora napojil do spodní chodby. Odkud se však napojil bylo celé dva dny lezení komínu záhadou. Během lezení komínu podpůrný tým (FanTomáš, Helča, Uli) v dómu s trativody zkoušeli těžit jeden z nadějných trativodů při pravé stěně. Bohužel se ukázalo, že nepřechází do horizontu, nýbrž vede kolmo dolů podél stěny a do toho nemělo smysl se pouštět.
Lezecký tým (SeBo a Bradek) postupně zdolali všechny kolmé i šikmé sintrové stupně a třetího dne konečně dosáhli horní hrany Komínu tekuté Nutely (+45m). Byl tak nazván podle blátivé police a závěrečného cca 15m blátivého stupně, které dokázali zkazit celkový dojem z tohoto jinak velice krásně vyzdobeného komínu.
Velkým překvapením však bylo, že se komín napojil do horního horizontálního patra. Jeho vstupní prostoru rozměru 20x20m tvořil veliký kotel komínu, který ze tří stran obklopoval vylezený komín a pak volně přecházel do horizontu s hlinitým dnem. Prostora se začala zvyšovat a přešla v mohutnou dómovitou prostoru s bohatou krápníkovou galerií, pod níž se podlaha prolomila do velikého podzemního propadu rozměrů 15x7 metrů. Naštěstí se dal tento propad z jedné strany obejít a pokračovat tak na horní krápníkovou galerii. V ní jsme se již museli vyzout do ponožek, abychom nepošlapali všudypřítomné podlahové sintry a krystalickou výzdobu jezírek.
Po přelezení zhruba 40ti metrů mezi dechberoucí výzdobou jsme se mohli znovu obout a stanout tak v dalším méně honosném pokračování. To přešlo v oválný dóm s několika jezírky a zhruba 50ti metrovým horizontálním pokračováním, které je uzavřeno hlínou a krápníkem. Co nás však uchvátilo nejvíce byla několik desítek metrů hluboká propast nacházející se v rovném dnu oválného dómu. Její rozměry 6x2 m s rozšiřujícím se tubusem na sebe nenechali dlouho čekat a již o několik týdnů později, při třetí objevné akci (polovina září), stojíme znovu nad touto propastí, tentokrát s dostatečným množstvím lan. Kámen hozený do propasti padá kamsi 5 sekund. Je to výzva. A tak s posvátnou úctou začínáme slaňovat první metry propasti. O pár metrů níž se nestačíme divit. Propast přechází v mohutnou puklinu severo-jižního směru o šířce 2-4 metry a délce až 20 metrů. Dno je v nedohlednu. Po důkladném vystrojení propasti se dostáváme až do hloubky –75 metrů, což nás přibližuje až neuvěřitelně k úrovni vodní hladiny aktivního toku, který tu někde v blízkosti může protékat. Na dně nalézáme trativodnou chodbu, která je již značně vyplněna zvodnělými sedimenty a přivádí nás k vodní hladině, která uzavírá nízkou chodbu. Vzhledem k čistotě vody a k tomu, že je tentokrát v jeskyni silný skap, máme naději že za suššího období tudy povede cesta dál. I když prostory moc lákavě nevypadají. Při výstupu z propasti pak Jindra s Bradkem objevují pokračování pukliny směrem k jihu a krátkým traverzem se dostávají do dómku s výraznými trativodnými chodbami a propástkami. Pro nedostatek lana však konce těch nejvzdálenějších propástek zůstávají neprozkoumané. S velkou pravděpodobností povedou na nejbližší vodní hladinu, ale to budeme moci říct až po definitivním dosažení konce. Jedno je jisté, že zdejší nejnižší polohy jsou velice často zaplavované vzedmutými vodami a proto jsou plné hlinitých sedimentů. Další možnosti postupu vidíme v průzkumu severní strany pukliny, kde je vidět několik perspektivních oken.
Je třeba říct, že tímto již půl kilometru dlouhým objevem se nám podařilo změnit tabulku nejdelších jeskyní ve Slovinsku, kdy jsme Kačnu jamu s 12,750 km prodloužili na 13,250km a tím ji posunuli na druhou příčku před jeskyní systém Predjamského gradu 13,092 km a začali jsme se pomalu přibližovat k doposud výrazně delšímu jeskynímu systému Postojné jamy 20,570 km. Viz informace z Katastru slovinských jeskyní z 16.6.2007.
Perspektivy na objevení dalšího pokračování nejsou malé a tak v nejbližší době chystáme další expedici!
Kromě práce v Kačne jamě však máme rozpracovanou činnost i v jeskyních na povrchu. V Jamě v Bukovniku a Nedohově Dihalniku, kde pracovalo na srpnové expedici několik dní povrchové útočné družstvo a výsledky jsou takové, že se prakticky kouká do objevů, jen tam slézt….Těmito lokalitami bychom se v ideální případě chtěli dostat do oblasti Labyrintu Kačne jamy, odkud by byl daleko kratší přístup do koncových partií jeskyně, které doposud čekají například na speleopotápěčský průzkum.
účastníci proběhlých tří letních expedic do Kačne jamy:
ZO 6-19 Plánivy: Libor Blibor Havlíček, Miroslav Číra Kotol, Sebastian SeBo Kovačič, Radek Bradek Nejezchleb, Tomáš Džery Pavelka, Jindřich JP Pernica, Tomáš FanTomáš Roth, Pavel Uli Ulbrich
ZO 1-05 Geospeleos: Helena Vysoká +Rypáček
Jamarsko društvo „GREGOR ŽIBERNA“ Divača: Matej Kravanja, Kristjan Rešaver, Iztok Šturm
účastníci z povrchového teamu:
Pavel Kalenda, Ondra Kalenda, Martin Sumec Bělohoubek, Kuba Buba Gabriš, Ivča Kosíková, Janča Jaňouch Vaňáčková + Džesinka
Summary:
This summer 2007 our speleoclub Planivy took up former co-operation with local speleoclub Gregor Žiberna from Divača in Slovenia and continued in discovering of new cave space. Our interest was aimed to cave Kačna jama and its Zahodni Rov branch, which measures approximately 450m. In opposite direction to Zahodni rov is situated Vzhodni Rov, which leads to 12 km long parts of the cave with active Reka river. This was the reason, why we attacked roof fall of boulders in the back parts of Zahodni Rov. We went through the place with periodic draught and this place took us to an unbelievable discover. Suddenly we saw astonishing corridor! The corridor consists of two big domes with very high ceilings. Its length is about 100 m. The lowest point is in the second dome. It is made by many drain places - mud holes. Above this second dome we climbed 45m high canyon chimney. This place was called Chimney of liquid Nutela due to two shelfs covered by mud which complicated all ascent. At the high of 45 meters we discovered a great horizontal level full of wonderful decoration. This place looks like other Kačna jama corridors which were flooded by high water. This is the reason why there is a lot of mud places. After we had explored corridor Clean Area (walking in boots is prohibited), we were continuing to the main corridor which ends in the distance of 50 m by sinter and mud plug. By the right wall of this corridor was located a deep abyss. We descended there into depth of 75m! The bottom with many drain places was signed by frequent floods.We got there approximately 20 m above active level of Reka river, which flows near this place. In this interesting abyss there are many hopeful places for continuing. In the main corridor there are some possibilities for exploring as well. Until this time we have discovered 500 m of corridors.
Our exploration moved state of Kačna jama in the chart of the longest caves in Slovenia from 3rd to 2nd place. With its new length 13, 250 km overtakes Predjama cave (13, 092 km) and gets closer to the longest cave system of Postojna jama (20,570 km).
Information from The Slovenia Caves Register 16.6.2007.
At the conclusion I would like to thank our friends from Gregor Žiberna club for opportunity we could get there and for their hospitality and support.
Thanks authors for the photographs: / Díky za fotky autorům:
Kristjan Rešaver, Iztok Šturm, Radek Nejezchleb, Pavel Ulbrich
Kačna jama RULEZZZ !
Kačna jama je zákon!
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
