![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
Plánivy.CZ - Expedice, akce
| Expedice Slovinsko 2006 23.6.-27.6.2006 09.08.2006 - FanTomáš |
Po několika výjezdech do oblasti kolem slovinské Divači se nám ve spolupráci s místním klubem Gregora Žiberny podařilo zorganizovat první pracovní akci na lokalitách, které by nám měli pomoci poodhalit tajemství zdejší ponorné Řeky.
Na předešlých akcích, kdy jsme se seznamovali s problematikou bádání v jeskyni Kačna jama jsme dosáhli poznání, že pokud chceme pokračovat ve výzkumu takovéhoto rozsáhlého systému, který je ještě k tomu po přívalové srážce zaplavován až do výše 50 metrů a víc, bude nejrozumnější pokusit se najít nový vchod do zadních odtokových partií popřípadě do partií za odtokovými sifony. Vyrazili jsme v pátek po práci čtyřmi auty ve 14ti lidech. Na místo jsme dorazili nějakou tu hodinu po půlnoci a šli spát.
V sobotu dopoledne jsme se vydali do klubu v Divači, kde nás již čekal Matej a Istok. Společně jsme pak naplánovali návštěvu zhruba pěti nadějných lokalit a okamžitě jsme vyrazili. Jako první přišel na řadu veliký propad s názvem Bukovník, kde se pod obrovským převisem nachází stejnojmenná jeskyně. Její dno tvoří svažující se suťový kužel, po kterém se dá sestoupit do poměrně veliké vyřícené prostory. Mezi stěnou a bloky je tu a tam vidět úzká puklina do spodnější úrovně, nicméně práce v této lokalitě by byla spíš prací v kamenolomu než bádání v jeskyni a tak jsme tuto místy až 4°C chladnou jeskyni opustili. Nad jeskyní se ve svahu nachází jedna dýchající propástka Nedohov Dihalnik s velmi chladným průvanem, ovšem ta nás svou polohou příliš nenadchla. Vypravili jsme se tedy na prohlídku dalších lokalit. Hluboko v houštinách a mladých bukových stromcích jsme stanuli u dva metry hluboké zasucené propástky X1. Svými rozměry (zhruba 2x1 metr) nikterak zvlášť lákavě nevypadala. Po podrobnějším prohlédnutí však na nás v jednom rohu propástky koukala úzká puklina, kde kamen padal zhruba tři metry do hloubky na suťové dno. Průvan zde nebyl, ten se zde vyskytuje pouze v zimě. Naše kroky dále směřovali k blízké propasti s názvem Jama Podstraža. Kluci z Divači ji objevili celkem nedávno díky „mastnému fleku“ v zimě. Po rozšíření prvního metru na průleznou šířku objevili krásnou 50 metrů hlubokou propast s dómem na dně. Z něj pak v nejnižším místě ještě pokračovala do desetimetrové hloubky korosivní propástka, na jejímž dně se člověk přes úžinu koukal do dalšího možného pokračování směrem dolů. Kámen padal zhruba 6 metrů. I zde však byl průvan zaznamenán pouze v zimě. Tuto lokalitu šla navštívit půlka vertikálního družstva. Zbytek šel na lana do jeskyně Di1. Tato jeskyně leží prakticky přímo nad Písečnou chodbou Kačne jamy, která míři do koncové části jeskyně. Začíná čtyřmetrovou propástkou, která ústí do stropu zhruba 20 metrů vysokého dómu. Je to jakýsi relikt horního patra , který je ukončen závalem blízkého závrtu. V nejnižším místě se nachází rozšířený vstup do spodních odtokových cest, ležících na velké ukloněné puklině. I zde je nejvýraznější průvan v zimě, který ukázal cestu tuto zimu klukům z Divače. Po posledním odstřelu se dostali do jeskyně až po zimě. V objeveném labyrintu puklin a trativodů se však bez průvanu, jakožto průvodce správnou cestou nechceme pouštět do větších akcí i když nejníže položený trativod vypadá celkem lákavě. Večer se všichni scházíme v základním táboře u Divašky jamy a sumarizujeme výsledky. Je rozhodnuto, že se na neděli rozdělíme do tří skupin. První půjde rozšiřovat úžinu do propástky X1, další půjde pracovat do Podstraži a třetí skupina půjde měřit teploty do Bukovníku. Večer jsme se opět všichni setkali a hodnotili první úspěchy. Skupině v Podstraži se podařilo shodit zával nad spodní propástkou, následně dole rozšířit dvě úžiny a proniknout do spodního Dómku nadějí o půdorysných rozměrech 4x3 metry. Jeho dno tvořila suť z kamenů a bloků, mezi nimiž se dalo prolézt ještě o nějký ten metřík níž, kde dál může pokračovat pouze voda. Z Dómku nadějí se klukům podařilo ještě prostřílet do vedlejšího Dómku beznaděje, kde byli všechny cesty totálně zasintrované a slepé. Tím tedy byla nadějnost lokality vyřešena. V zimě by se mohla ještě zkontrolovat místa s průvanem, ale moc perspektivní pracoviště to asi nebude. Spíš kamenolom. Skupině v X1 se moc nedařilo, jelikož úžina byla z předchozího střílení docela rozpukaná a nejmíň polovina odpalů se rozptýlila do puklin. Naopak některé odpaly nebojácného pana Bukáše zase připomínaly windowsovský spořič obrazovky – průlet hvězdokupou. Ke konci se povedlo „zamrazit“ dva palníky a tak byla tomuto družstvu na chvíli pozastavena střelmistrovská licence. Následná kalbička pomohla ukrojit z našich mocných zásob plechovek piva.
V pondělí ráno se vydalo do X1 střelecky úspěšnější družstvo ve složení Bedůcí, SeBo, Jindra a Bradek. FanTomáš a Libor šli na prohlídku objevů do Podstraži a při cestě zpět si vyzvedli Jindru a odešli lámat skálu na nadějnou lokalitu zvanou Jama Džurdžica, na kterou nás nalákal Matej při večerní kalbě. Tato nadějná jeskyně se nachází zhruba kilometr JV směrem od kempu. Nabalili jsme potřebné věci a vyrazili jsme po jednokolejné trati do letního vedra. Ve skalnaté soutěsce jsme neustále vyhlíželi vlak, když tu náhle na nás vykoukl z horní hrany soutěsky hasič. Dělali jsme jakože nic a on si nás přestal všímat. Když jsme došli k lesnímu přejezdu přes trať, kde stála celá osádka hasičstva, začali jsme být kapku nervózní a když jsme uviděli v lese, kde měla být naše jeskyně spálenou trávu a tu a tam doutnající strom, byli jsme kapku rozpačití. Rozhodli jsme se hledat vchod, ale když jsme při tomto hledání došli až do bezprostřední blízkosti spáleniště, zeptali jsme se místních hasičů, jestli je pohyb v těchto místech bezpečný. Dostalo se nám veselé odpovědi, že Fire is over a ochotně nám začali radit, kde by tak asi mohla být naše jeskyně. Jejich ochota byla tak úžasná, že chvílemi zapomínali hasit zbytky požáru. Nicméně na jejich dobrosrdečné rady jsme nedali a raději jsme si jeskyni Džurdžicu našli sami v nedalekém závrtu. Její vchod na nás dýchl studeným chladem. Bylo jasné, že zde můžeme očekávat něco významnějšího. Vchod do této jeskyňky byl kapku plazivkovitý a tak se práce střelmistra chopil zručný Jindříšek a za chvíli jsem již mohl pohodlně prolézt do zhruba 4 metry hluboké propástky, která byla ukončena puklinou do které padal kámen zhruba 10 metrů hluboko! Co nejrychleji jsme zaujali pozice a dali se do díla. Smrádky po odpalu byli venku cca za 40 sekund, čili průvan je zde v létě asi 0,4m/s. To nás naplňovalo optimismem. Bylo třeba rozšířit asi metr úžiny, abychom mohli pohodlně nalézt do objevů. Bohužel ve zbývajícím čase do večera se nám na dva nabité akumulátory podařilo udělat asi jen ¾ metru a tak jsme, sice neradi, odešli od rozdělané práce do tábora. Zbytek výpravy byl zatím na prohlídce jeskyně Dimnice s Istokem. Po návratu do tábora jsme spatřili čilý ruch okolo stolu. Skupinka borců z X1 – Bedůcí, SeBo a Bradek byli v obležení a všem dychtivým posluchačům líčili zážitky z objevů a kreslili paměťové náčrtky. Po několikerém dobití akumulátorů v klubu se jim podařilo prostřílet a projít přes metrovou úžinu do objevů! Úžinou se dostali na suťový svah kamenů, kterými byla zatarasena vstupní dvoumetrová propástka. Ukloněnou chodbou o rozměrech 2x2 metry se jim podařilo sestoupit asi 15 metrů dolů a nalézt ještě úzké pokračování do propástky s hlínitou ucpávkou. V suťovém svahu byla nalezena řada kostí z nichž nejzajímavější byla lebka koně a druhým pozoruhodným nálezem byla stará, nicméně již gumová podrážka z boty. Ta nám později dovolila spekulovat nad osudem této zasucené propástky. Ve zdejší krajině plné propástek a propastí nebylo výjimkou ve válečných letech, že se do nich „uklízela těla“ popravených. Jak vojáků, tak kupříkladu kolaborujících občanů a po válce i zajatých fašistů. Výjimkou nebylo ani u nás v Moravském krasu využití takovýchto propastí jako místo posledního odpočinku uhynulých hospodářských zvířat. Dno Kačne jamy by mohlo vyprávět. Tento osud mohl potkat i propástku X1, v jejích útrobách je naházeno až podezřele velké množství nových kamenů. Kdo ví co se pod nimi skrývá.
V úterý ráno vyráží do Jamy Džurdžice čtyřčlenné družstvo FT, JP, Libor a Sumec. Kluci z teamu X1 jdou prozkoumávat horizontální odbočku u vrcholu suťového kužele X1, na kterou nezbyl čas. Berou sebou i ostatní. Po prolezení a rozšíření pár metrů končí v neprůlezných profilech. Chodba se stáčí kamsi doprava a má stále horizontální charakter. Kyslíku v jeskyni však ubývá. Lukáš s Čírou jdou poté navštívit jeskyni Di1 a odstrojují ji. Společně pak odjíždí s Istokem a Kristjanem na prohlídku mega jeskyně – fosilního propadání - Lipiška jama a chvíli pomáhají místním jeskyňářům s těžením zasedimentovaného koncového sifonu.
Družstvo Fire is over zatím úspěšně pokračovalo v rozšiřování úžiny. Jindra se činil a udělal do propástky mega pohodlný průlez úžinou. Teď se tam otočí i stěhováci s piánem! Následně natraverzoval nad propástku meandrujícího charakteru a slanil dolů nejširším místem. O deset metrů níž pak stanul na krásně rovném dně, ovšem o rozměrech stejných jako byla propástka. Čili 4 x 0,5 metrů. A to bylo vše! Sakryš! Po zrevidování dna bylo nanejvýš jasné, že průvan který z jeskyně vychází, proudí mezi volnými kameny, ze kterých je tvořena užší strana propástky přivrácená k závrtu v němž jeskyně leží. Ze závrtu jsme odcházeli jak jinak než zklamáni. Po návratu do tábora jsme se najedli a bez Jindry jsme se vypravili na obhlídku jeskyně X1, abychom si alespoň trochu zlepšili náladu. Po návratu jsme se všichni pustili do konečné likvidace zásob plecháčků a i tak jsme slovinským kamarádům nechali jedno platíčko, jako vzpomínku na nás.
Ve středu dopoledne jsme vše pobalili a vyrazili na úmornou cestu letním vedrem zpět domů. Účastníci expedice: Bedůcí, FanTomáš, SeBo, Bradek, JP + Ivča, pan Bukáš, Číra + Zuzka, Libor + Šíma, Sumec, Kamča a Buba Speciální poděkování patří všem klukům z klubu Gregora Žiberny v Divači. Zvláště pak Istokovi, za jeho neuvěřitelnou ochotu a pomoc s organizováním exkurzí do atraktivních lokalit v okolí. A zejména pak Matejovi, se kterým jsem mohl celou expedici zorganizovat. Za jeho ochotu poskytnout cenné informace, které s ostatními členy nasbírali a za perfektní starost o nás přímo na místě. Special thanks to all members of caving club Gregor Žiberna from Divača. Especially to Istok Šturm, who organize an excelent excursions for us to unicate lokalits and help us many time and great thanks to Matej Kravanja who help us to organize this expedition by giving many usefull informations, what he collect with others member all years long and for excelent take care about us all the time. Thank you, friends! |
Komentář