expedice Kačna jama 2011 - online expedice Kačna jama 2010 - online Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint] Gouffre Berger 2005 Expedice Romania 2004 Chrochtadlo - objev roku 2002
Nové objevy v Amatérské jeskyni
3D-VRML
Fotogalerie
Animované polygony
Monografie Amatérská jeskyně
Publikace Piková dáma - Spirálka
Plánivy.CZ - Expedice, akce
Slovinsko 2002
SPELEOPROJEKT KANIN 2002, KÓTA 1000, 6.-14.9.2002
01.10.2002 - FanTomáš
Byl pátek večer 6.září a k hraničnímu přechodu Mikulov vyrazilo naše nové expediční vozidlo. Byli jsme tři: Já, Číra a Zdeněk Dvořák ze skupiny Suchý Žleb. Všichni plni očekávání. Jízda autem naší odzkoušenou trasou Vídeň, Graz, Klagenfurt a Tarvisio trvala bez přestávky na spaní sedm a půl hodiny a my konečně projížděli dobře známým raftovým centrem Slovinska v Julských Alpách, Bovcem.


Dle instrukcí jsme měli sraz s klukama ve dvanáct hodin na B stanici lanovky vedoucí z Bovce a tak jsme ve zbývajícím čase zaběhli k nedaleké významné lokální vyvěračce, vodopádu Slap Boka. Pak již nastal čas pro přesun k „Béčku“. Na tuto šest kilometrů dlouhou stoupající štěrkovou cestu moje auto bude ještě hodně dlouho vzpomínat. No nic naplat, nakonec jsme tam přece jenom šťastně vystoupali a mohli začít přebalovat baťohy. V tom přišli kluci shora. Kupodivu jich bylo ňejak moc. Sestoupilo totiž všech šest borců: Pavouk, Raďas, Vodouch a tři kluci z Prahy: Petr, Michal a Láďa. Na místě jsme se také dozvěděli, že Pavouk jakožto napsaný vedoucí akce na celých 14 dní předčasně odjíždí a že nás do celé problematiky výzkumu budou muset zasvětit kluci z Prahy, kteří jako jediní nakonec strávili na horách celých 14 dní.


pohled z vrcholků kolem zkoumané planiny na Triglav

Pavouk nám tedy pomohl usmlouvat alespoň jízdu lanovkou pro šest lidí s báglama za pulčák poctivýho českýho Rumu z nefalšované rumové tresti a lihu. Jízda nahoru byla stanovena na 14.00. No kluci z Prahy si museli s nákupem pořádně pohnout a my se zase nemuseli zdržovat díky lanovce s přeléváním rozličných druhu alkoholických nápojů do plastových obalů. Po výjezdu nahoru nás čekalo deštivé počasí a přivítání od horských koz, které se okamžitě vrhli na Čírův batoh. Číra ovšem ráznými gesty naznačil kozám kdo tady má hlad a tak ho kozy začali otravovat ještě víc. Vše vyřešil taktický ústup do místní občerstvovny na D stanici lanovky. Po pivečku se počasí umoudřilo a my vykročili směrem k chatě Petra Skalára a pak dále k dvě hodiny vzdálenému letnímu Kempu pod vrcholem Velki Babansky Skedenj. Celkově byla cesta na pohodu, protože jsme prakticky traverzovali dolů. Všichni zvládli přesun celkem v pořádku, jen Číra ho stále přirovnával k pochodu smrti a zaboha si nemohl představit jak kluci v pondělí zvládli vynášku od „Béčka“ pěšky. Rozdělali jsme stany a uvařili si první lahodný pokrm pobytu.


vybavení bivaku se vším všudy

V neděli dopoledne jsme vyrazili na hodinu vzdálenou planinu směrem k vrcholu Kanin. Plán byl jasný. Prozkoumávat neoznačené vchody do propastí a poté je buď označit pouze piktogramem znázorňujícím perspektivu dalšího výzkumu takovéhoto místa, popřípadě nadějný vchod označit písmeny KM a číslem. Vzhledem k tomu že planina má klesající charakter směrem ke Kempu, byla zvolena taktika průzkumu odshora. U centrálního kamene jsme se rozhodili do úderných dvojic a vykročili různými směry na planinu. My se Zdenálem jsme šli nad publikovanou KM15 Windy Hammer. Zkoumání propastí vhazováním kamenů nebylo moc účelné, protože většina ze zdejších propastí končí po dvaceti metrech v ledu. Zdenál zvládl většinu vchodů prozkoumat volným slezením a tak mě nezbylo než si zavzpomínat na prvních pár tříd základky, kde jsem ještě kreslil štětečkem krásná šišatá kolečka a trošku tuto svou dovednost rozvinout. Během prvního dne jsme prozkoumali asi osm propastí, ale označení si nezasloužila žádná.


55 metrů hluboká propast - KM29 Náledí - nedaleko Brezna pod Velbom

V pondělí jsme objevili krásnou šedesátku KM26, která ležela neprozkoumána na stejné puklině jako KM18. Další úspěch se dostavil v podobě roztrhlého overalu na zadku, takže jsem se večer učil lepit se sekundovým lepidlem.
Na planinu jsme chodili každodenně až do pátku a za celou dobu se nám se Zdenálem nepodařilo objevit nic, co by nás pustilo pod ledové dno. V propasti KM29 - Náledí jsme dokonce dosáhli hloubky 55 metrů a to téměř permanentním slaňováním po ledu. Nakonec propast přešla do totálního ledu. V propasti KM28 – Ice Cube jsme zase slaňovali celou dobu 20ti metrovou plazivkou mezi ledem a stěnou. Prostě maso. Naštěstí se aspoň klukům z Prahy podařilo na svazích nad Breznem pod Velbom nalézt nenápadné ústí KM48, kde se dostali až do hloubky 130 metrů a z konce lana viděli pokračování. Naneštěstí byla propast objevena těsně před odjezdem a tak nezbyl čas. V pátek odnesl Číra s Petrem materiál na chatu Petra Skalára a my se Zdenálem provedli fotodokumentaci KM29 a GPS zaměření našich čtyř KM vchodů.
Na prodloužený víkend bohužel nikdo nepřijel a tak jsme ráno v sobotu všechno sbalili a vydali se kolem vchodu do Vrtiglavice zpět do údolí. Po hodině a půl s těma našema báglama jsme byli docela rádi, že to máme za sebou a že si nikdo nevypůjčil naše auta.
Rozloučili jsme se u lanovky a my tři zamířili na italskou stranu k jezeru Lago di Predil. Po očistě jsme si to pak mazali po dálnici kilo čtyřicet až padesát a zastavili jsme to až po šesti hodinách v Brně. Celkem jsme najeli 1150 km.
Myslím, že se za těch 14 dní udělalo na planině hodně systematické práce a pokud KM48 pustí ještě hlouběji, tak máme naději, že objevíme jednu z nejhlubších propastí světa!!!

Fotky z této akce jsou k prohlédnutí v naší fotogalerii.
Komentář
Kolik je dvakrát dva? (ochrana proti spamu):

Jméno: (povinný údaj)
E-mail:
Komentář: