Plánivy.CZ - stránky ZO ČSS 6-19 Plánivy

English version

Doporučujeme

Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]

Plánivy.CZ - Expedice, akce

Červencová akce v Kačmě a okolí
2.-.6.7.2014
22.08.2014 - FanTomáš

V červenci proběhla v termínu 2.-.6.7.2014 první z dvojice plánovaných letních expedic do oblasti klasického slovinského Krasu. Zúčastnilo se jí 7 členů z řad ČSS, 8 jeskyňářů z maďarského klubu Papp Ferenc, Mitja Maružin z klubu Gragora Žiberny a Jaka Jakovčič z JD Sežana. Na expedici jsme se věnovali činnosti na třech lokalitách. Na povrchu jsme podnikli závěrečný útok na Vítkov dihalnik, v Kačne jamě jsme se věnovali několika nadějným místům a v propasti Podjunška jama jsme zahájili nadějné kopání.

Do Slovinska jsme přijeli ve dvou vlnách. Větší polovina výpravy dorazila během středeční noci. Zbytek ve čtvrtek. Všechny tři lokality jsme začali řešit najednou. Sebo a Modor šli vystrojit Kačnu jamu a odstrojit komín v nejvyšších částech Východní chodby, kde byla šance na propojením s Dómem Jiřího Macků. Dále zamířili Sebo a Jéňa do Hojkerjevy dvorany, kde provedli rozšíření koncové úžiny s průvanem. Bohužel zde kromě cca 30 m chodeb v závalu nenašli další perspektivní pokračování. Část maďarského týmu šla do Spodneho rovu dokončit práci v odbočce nad hlinitým svahem, kde se, po Jéňově kosmetické úpravě břitu v přístupové plazivce, dařilo efektivně pokračovat v kopání. Tentokrát bylo snažení maďarů korunováno úspěšným průnikem do cca 25 m dlouhého pokračování chodby. Bohužel pokračování bylo v zadních partiích uzavřené vodní hladinou. Vzhledem ke skutečnosti, že ve vstupních partiích při prvním mapování zastihnul Franciho tým průvan, je možné, že sifonek občas vysychá. Proto je nutné toto místo ještě časem prověřit zejména za suchých stavů.

Do Vítkova dihalniku jsme se vydali já, Franci a Robert s Etelkou z maďarského týmu. Vrhnuli jsme se na poslední pracoviště pod spodní stanicí lanovky. Vzhledem k nízkému počtu lidí jsme zvolili taktiku zaskládávání spodních neperspektivních partií, které se jevily jako méně stabilní. Metodou rozšiřování pomocí mikropatronek jsme se zakusovali stále níž a níž ve směru nadějného průvanu.

V druhé polovině pracovní doby nás přišel navštívit vedoucí Jamarského družstva Sežana – Jaka Jakovčič a i když jsme ho viděli poprvé v životě, okamžitě nám začal nadšeně pomáhat. Po pár větách se nám pochlubil, že u nás v Moravském krasu již dávno byl a má prolezené všechny hlavní jeskyně MK. Dílo jsme opustili v podvečer.

Maďarský tým pod vedením Laszla mezitím bravurně a zároveň krásně sportovně vystrojil cestu na dno propasti Podjunška jama.

Tato 100 m hluboká propast leží poblíž tektonického Divačského zlomu u vesnice Žirje a oplývá velice zajímavými průvany a teplotami. Na povrchu se jedná o krásný přírodní amfiteátr s dvěma jícny, které se o kus níž spojují v jednu propast, která pod zaklíněným skalním blokem přechází ve svislou šachtu hloubky cca 80 m. Celá propast je vytvořená na severojižní puklině s odtokem vod k jihu. Vzhledem k tomu, že je nad kamenným blokem celkem solidní hliněný svah s občasnými kameny, bylo nanejvýš vhodné vystrojit propast mimo svislou osu a vyhnout se tak případnému zranění.

Dole se pak jeskyně dělí do dvou pokračování. Za 4 m vysokým stupněnm propast pokračuje další 8 m hlubokou propastí, kde se mění charakter jeskyně ve starý fosilní meandr s nezvykle vysokou teplotou. Ačkoli se zde nachází nejhlubší místo jeskyně byla zde v zimě naměřena teplota okolo 12 až 13 stupňů. Viditelné pokračování koncového meandru po cca 5ti m zahýbá. Je tam hlinité dno a vhozené kameny nikam nepropadávají. Je to taková záhada. Ale dle mapy se toto místo nachází poměrně blízko níže popsanému výkopovému pracovišti.

Přirozeným odtokem ze dna vstupní šachty je drobný průlez do vysokého bočního dómku, do něhož proudí znatelný chladný průvan.

Ten zřejmě pokračuje nějakou vyšší puklinou do systému, který se snažíme najít. Do vyzdobeného komínu se s vratčkou podíval Lac, ale zhruba ve výšce 10 m bylo dosaženo jen úzkých meandrujících přítoků či zasintrovaných puklin. Dno bočního dómku je tvořeno hlinitým naplaveným sedimentem s ostrohranými kameny a kostmi přinesenými ze dna vstupní propasti. Dno je vyspádováno do nejnižšího místa odtoku v sevřeném jižním koutu dómu. Zde se nacházel 3 m hluboký propad, do kterého všechna voda mizí. Jak ta přívalová, která dravě přiteče vstupní chodbičkou za letních bouřek, tak i ta, která se zasákne na dně vstupní propasti, což bylo ověřeno při kopání. Propad jeví známky odplavení hlíny kamsi do neznáma. Hlinitá stěna propadu je téměř kolmá a další tři strany tvoří sevřené skalnaté Véčko se sintrovými náteky.

V dalších dvou dnech zde bylo kopáno do hloubky cca 2 m. Výsledkem bylo nalezení zvodnělého horizontu a v hlavním jižním směru se začala skála pomalu rozevírat do dalšího teoretického pokračování v podobě nějaké snad odtokové chodbičky. V suchých měsících, kdy lze očekávat vysušení nalezeného zvodnělého horizontu se bude s kopáním pokračovat. Severní hlinitá stěna byla provizorně zapažena. Příště je však třeba věnovat více času jejímu zabezpečení.

V pátek se vydal Lacův tým do Kačné jamy, aby znovu zpřístupnil přelezením traverzu Komín narkomanů nad pasáží Artviže. Po celodenním úsilí se jim to podařilo a lano bylo svěšeno zpět dolů. Během soboty sem zamířil Gáborův tým a spolu zmapovali horní patra. Cesta k nim však byla drobátko akční, protože hlinitý svah ve výšce + 50m nikdo z lezců nepotřeboval vystrojit, ale běžný jeskyňáři z toho měli dost roztřepaný vanilky. Gábor pak cestou ven posbíral všechny teplotní datalogery, které zaznamenávali teplotu za poslední 4 měsíce.
Během pátku šel Sebo, Jéňa a Robert + Etelka kopat do Dihalniku, kde je opět navštívil a přiložil ruku k dílu Jaka Jakovčič. Zbytek lidí šel do Podjunške jamy. Každý z účastníků vyfasoval od Kocoura do podvěsu pořádnou nálož dvou dřevěných kulatin určených k zabezpečení svahu pracoviště, což bylo pro všechny poměrně dobrodružné. Napříště již vymyslíme s Kocourem nějakou lanovku.

Tentýž pátek slezl Jirka s Tomášem do Kačne jamy,kde pod vstupní propastí revizně vylezli jeden komínek s údajným nadějným pokračováním, které se nekonalo a nakonec šli kopat do Zapomenuté chodby, kde si hustě mákli a postoupili o cca metr dolů. Stěna uskočila mírně dopředu, ale pořád to vypadá na slušné kopáníčko směrem dolů. Chodba se však docela začíná plnit vykopaným materiálem.

Sobota:
Sebo, Jéňa a Erik šli kopat a učit se maďarsky do Kačne jamy do Zapomenuté chodby a na zpáteční cestě navštívili Zahodni rov, kde v depozitu ve Vodnom brezně objevili náš zapomenutý materiál z dob výzkumu Plánivského orvu. Cestou ještě viděli v hlavní chodbě jakési lano vedoucí do komína a tak vznikl plán na příště (revize a zmapování).

Jirka, Tomáš, Kocour, Lac a část maďarského týmu šli kopat do Podjunške jamy a na zpáteční cestě Lac díru odstrojil. FanTomáš a Franci šli dokonat kopáčské dílo do Dihalniku. Po odstranění dalšího bloku se podařilo nahlédnout opět do další kaverničky s hlinitým dnem a zdrojem průvanu, nicméně okolní bloky nejeví příliš kompaktní charakter a dílo vypadá prakticky pořád stejně nadějné. Dalo by se říct, že už to tu 14 metrů smrdí objevama, ale ne a ne se k nim dokopat. Vzhledem k tomu, že nemáme tolik času, abychom kopali ve Slovinsku několik let zkratku do známých míst Kačne jamy, musíme holt tuto myšlenku opustit a v budoucnu se případně pokusit o poslední náročný transport všeho potápěčského vybavení opět přes celou jeskyni.

Mali vodni krog Reke, neboli pouť po lokalitách, kde byla nalezena podzemní Reka:
Po návratu k autu jsme potkali Jaku, který nám nabídl, že nás provede po okolních vchodech do jeskyní, které souvisí s Rekou. Cestou jsme vyzvedli Kocoura od Podjunšky a hurá k Veliké Šprinčnici.

Ta leží nad vápencovým lomem, kde se těží řezaný kámen.

Na jeskyni je zajímavé, že leží relativně vysoko na kopci a přesto z ní jde při nástupu povodně průvan. Bohužel poslední místo, v hloubce cca 140 m, tvoří větší dóm se suťovým dnem, kde je průvan rozptýlený.
Dále naše cesta směřovala k Jamě 1 v Kanjaducah, Jamě Sežanské reky, Breznu v Stršinkni dolini, Jamě Okno nad Rekou a Labodnici.
Byl to úžasný výlet po překrásné krajině typického slovinského Krasu. Bylo až neuvěřitelné pozorovat kolik práce již místní jeskyňáři udělali, aby objevili část toku podzemní Reky a o to neuvěřitelnější je, že v této činnosti mají stále chuť pokračovat.

Ve večerních hodinách jsme se vydali do Orient Expresu na klasickou pizzu a poseděli jsme s našimi slovinskými přáteli. V kempu jsme pak pokračovali u ohně s maďarskými kamarády, nicméně po náročném programu tří dnů to nebyla nikterak legendárně dlouhá kalba.
Ráno jsme museli začít umývat a balit materiál a já se Sebem jsme skákli odstrojit vstupní propast, ze které vylezl Gáborův tým v sobotu dost pozdě.
Maďaři ještě stihli obligátní nedělní exkurzi do Divašky jamy spolu s Mitjou a turisty a po jejich návratu jsme se všichni rozloučili a vyrazili na velice deštivou zpáteční cestu do České republiky.

Expedice se zúčastnili:

Tomáš Roth, Jan Jéňa Pavka, Bohuslav Kocour Koutecký, Sebastian Sebo Kovačič – Plánivy
Franci Musil – Tartaros
Jiří Štěpánek, Tomáš Prokeš – Jeskyňáři Plzeň
Gábor Markó, Zsófia Tarczi, Zoltán Füzy, Erik Gordos, Laszlo Egri, Borbála Mária Kiss, Mihaly Bogsch, Ábel Váczi, László Szegedi, Etelka Szabó, Róbert Marosvári – Papp Ferenc club
Mitja Marižin – Gregor Žiberna club
Jaka Jakovčič – Jamarsko družstvo Sežana

Fotodokumentaci pořizovali: Jéňa Pavka, Jirka Štěpánek, Franci a maďaři.

Všem členům výpravy děkuji za jejich výkony na akci a těším se na další výživné pobyty v podzemí! Příště snad i s objevy!
Za místní podporu a pohostinnost děkujeme klubu Gregora Žiberny a za pomoc na akci zejména Mitjovi a Jakovi z JD Sežana.

Komentář