Ve dnech 25.7. až 02. 08. 2014 proběhla první ze dvou expedic do systému Črnelsko brezno. Cílem letošní akce byl sestup z vchodu Veliko sbrego do Rissality (-740m), zde postavení bivaku, revize kotvení, revize vystrojovacího plánu a zkouška spojení pomocí systému Cavelink. Cílem pro příští rok je dosáhnout dna jeskyně (-1.198m).
Jeskyně Črnelsko brezno se nachází na pomezí Slovinska a Itálie, nedaleko známého vrcholu Kanin. Jeskynní systém má několik vchodů. Nejvýše položený vchod je Veliko sbrego (2.080 m n. m.), další vchody jsou Pá e Volpe (1.920 m n.m.) a Korova. Vchod Veliko sbrego je situován pod špičatým vrcholkem Črnelské špice a jedná se o malou nenápadnou šachtu o průměru 1,5m. Jeskyně za vstupem má do hloubky cca 600m výrazně vertikální charakter. Vstupní partie tvoří úzké puklinové šachty, pak následuje P90, a po sérii menších šachet se otevírá monstrózní P170, jejíž dno je v hloubce -520m. Po dalších sto hloubkových metrech začíná převládat horizontální charakter jeskyně. Při starém prvním bivaku (-620m) se nachází aktivní tok. Následují nádherné členité meandry, náročné na průstup, s aktivním tokem zpestřeným kaskádami, kterými se dá dostat do složitých fosilních pater – Rissalita (-740m).
Cíl, dosáhnutí dna jeskyně, je rozložen na dva roky a dvě expedice. Ta první, v roce 2014, měla za úkol získat informace, v jakém stavu se jeskyně nachází, připravit ji na příští expedici a v neposlední řadě pro méně zkušené účastníky získání zkušenosti z hluboké jeskyně ve vysokohorských podmínkách. Přípravná expedice počítala s revizí kotevních bodů a vystrojovacího plánu, postavení bivaku pro 4 lidi v -740m a také otestovaní Cavelinku. Druhá expedice, v roce 2015, má za cíl dosažení dna jeskyně v -1.198m před prvním sifonem.
V pátek 25. 7. vyráží jedno auto z Prahy a dvě auta z Brna směr Lago di Predil. I přes zdržení auta s Tomíkem, Štěpánem a Jéňou se postupně všech deset účastníků schází a ulehá do spacáků v historické budově z první světové války u jezera di Predil.
V sobotu ráno na nás vykoukne sluníčko a stále zasněžené vrcholky hor. Na velkém parkovišti u staré stanice lanovky v Sella Nevea, za údivu a fotografování turistů, vybalujeme z aut všechen materiál, třídíme ho a balíme do baťohů. No je toho pořádná porce. Bohužel lanovku k chatě Gilberti před polední pauzou nestíháme a tak za vydatného deště čekáme na dolní stanici na obnovení provozu ve 14h. Po vyjetí k chatě nás vítá už jen drobný, zato vytrvalý déšť, ale taky zasněžená sjezdovka do sedla Prevala. Část věcí si necháváme na lanovce a vyrážíme nejdřív do sedla Prevala a pak dále až k Črnelské špici. Po třech hodinách pochodu smrti „zpříjemňovaných“ deštěm a přechody přes sněhové pole, odkládáme erární věci do depa, či vlastně mrazáku. Je tu stále 4m vrstva navátého sněhu. Dvojice Sebo a Štěpán se chystá do jeskyně vystrojit prvních 200m. Podaří se jim vystrojit jeskyni do hloubky -175m. Vystrojování trvá dlouho, hlavně kvůli hledání kotvení (spitů). Před půlnocí jsou venku z jeskyně. Zbytek expedice se zabydluje v base campu. Ten se nachází na samé hraně planiny na místě pozůstatků stanoviště z první světové války. Na hřebenu, ze kterého je krásně vidět legendární planina Možnica.
Neděle 27.7. Se zpožděním (v 10h) do jeskyně vyráží dvojice Jindra a Helča. Vrtulník a Ondra spí, vrátili se nad ránem z druhého transportu materiálu z lanovky. Když vstanou, začínají stavět společenskou místnost. Ostatní vyráží na lanovku pro zbytek materiálu. Čeká je víc jak 6h pochodu. V 18h vyráží z B.C. do jeskyně i Ondra a Vrtulník, kteří dostávají přezdívku Večerníčci. Před západem slunce do B.C. doráží Helča a Jindra, kteří vystrojili úsek od -175m do -260m. Večerníčci se vracejí až ráno v 6h s tím, že skončili vystrojování na hraně P170. Takže máme oproti časovému plánu celkem slušný skluz. Akci tedy příznačně přezdíváme na Brezno ve skluzu. Co je však nejhorší, že nad P170 teče voda a to hodně vody. Oba Večerníčci se při vystrojování úplně promočili.
V pondělí ráno vyráží zaútočit na P170 silná dvojice Jirka a Tomáš. Jéňa a Tomík řeší spojení cavelinku mezi vchodem a B.C., protože u vchodu a ani v B.C. není signál mobilního telefonu, tudíž není možné využívat gsm modul na cavelinku. Spojení je navázáno, a také po půldením provozu přerušeno a to nějakými zvířaty, jímž zachutnala anténa cavelinku. Vedení bylo přerušena ve vzdálenosti 10m asi na 8mi místech. Po opětovném zprovoznění vykazuje uzemnění 200 m dlouhé antény poblíž vchodu do Brezna výborné vlastnosti. To je zřejmě způsobeno zvýšenou vlhkostí půdy a skalního masivu. Ostatní mají odpočinkový den a probíhá živá diskuze ve společenské místnosti. Jirka a Tomáš přichází se špatnými zprávami. V jeskyni ve své podstatě nepokročili ani o metr. U vstupu do P170 je vodopád, s rachotem padající do šachty. Nepodařilo se jím najít původní kotvení, které nejspíše vede skrz vodopád. Tak se snažili ve vodní tříšti pomocí vrtání přelézt dál za hranu, aby byla lezecká cesta mimo proud vody. Což se jim také povedlo jenom částečně. Byly úplně promočení a zmrzlí, takže museli zařadit zpátečku a vylézt z jeskyně. Počasí na povrchu nám taky nepřidává na náladě, v noci hustě prší.
V úterý ráno (9h) vyráží do jeskyně Sebo a Štěpán. Buď vodopád dokážou obejít a pokračovat ve vystrojování, anebo začnou jeskyni odstrojovat. Vodopád však je, i díky noční bouřce, příliš veliký. Masa vody se řítí do 170m hluboké šachty. Všude je vodní tříšť. Musí na sebe křičet, aby se na vzdálenost 3m dorozuměli. Rozhodování je rychlé, nemá smysl pokoušet osud a zbytečně riskovat. Proto začínají s odstrojováním. Je to canyoningová akce, všude voda. Po vylezení do sušších částí jeskyně jsou kompletně mokří a vylévají vodu z holínek. Za nimi do jeskyně sestupují Tomík, Jéňa, Helča a Jindra s focením a poslední jdou opět Večerníčci. Jejich úkol je však smutný, předčasně odstrojit jeskyni. To se také daří. Jeskyně je kompletně odstrojena a ve 2h ráno vylézá poslední jeskyňář z jeskyně.
Ve středu odvoláváme z akce dva členy, kteří se k nám měli připojit. Bradka a Mitju. Začíná naše neoblíbené cvičení, transport materiálu po planině, tentokrát z B.C. na lanovku. Dnes se zároveň od nás oddělují Tomík a Jéňa, kteří jedou do ČR.
Čtvrtek. Plachta společenské místnosti je stržena a symbolicky uzavírá tuto expedici. Nás čeká ještě jeden transport materiálu na lanovku. Následně jdeme do Bovce, do kempu Alpicenter, kde nás vítají kamarádi kaňonáři a teplá sprcha. Večer v místní pizzerii hodnotíme akci. Následující den nás čeká cesta domů.
Závěr: Cíle letošní expedice se podařilo naplnit jenom částečně. Díky nepříznivým přírodním podmínkám jsme se dostali jen do hloubky cca -360m a ne do fosilních pater Rissalita, -740m. Podařilo se nám však do -360m zrevidovat stav jeskyně, označit kotvení odrazkami a nakreslit nový, přesný vystrojovací plán. Zároveň jsme získali všichni cenné zkušenosti s pobytem na horách a s průstupem náročné jeskyně, jakou Črnelsko brezno bezesporu je.
Za materiální podporu na expedici patří naše poděkování firmě Singing rock, která nám poskytla na tuto expedici statická lana, po kterých byl sestup mohutnými šachtami velkým zážitkem.
Účastníci expedice: Jindřich Dvořáček, Luboš Chlup, Sebastian Kovačič, Štěpán Mátl, Jan Pavka, Tomáš Prokeš, Tomáš Roth, Ondřej Skalský, Jiří Štěpánek, Helena Vysoká, (Radek Nejezchleb, Mitja Maružin)
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
