Plánivy.CZ - stránky ZO ČSS 6-19 Plánivy

English version

Doporučujeme

Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]

Plánivy.CZ - Expedice, akce

Přeložená zimní expedice do Kačne jamy
14.-16.3.2014
06.04.2014 - FanTomáš

Uprostřed března roku 2014 proběhla další z mezinárodních expedic do Kačne jamy ve Slovinsku, kterou organizovala Plánivská skupina ve spolupráci s kamarády z klubů ČSS a maďarskými kamarády z klubu Papp Ferenc club Budapešť. Expedice byla naplánována na prodloužený víkend a přesto se podařilo udělat spoustu užitečné práce a hodně poznání.

Původní termín expedice byl stanoven na únor, ale v něm bylo Slovinsko postiženo vydatnými srážkami, které způsobily povodně nejen na Rece ( 2 x 250m3/s) , ale také bylo brutální zimní vychřicí s námrazou postiženo území kolem Postojné, kde byly katastofálně zasaženy všechny lesní porosty a strženo až 200 km vedení vysokého napětí, čímž se dostala tato oblast údajně zpět o 70 let.

Na akci bylo přihlášeno až 25 lidí, ale díky četným zraněním a pracovním povinnostem nakonec odjelo na akci 7 čechů a 8 maďarů. Náš tým pak ve Slovinsku částečně podpořil kamarád Mitja z místního spřáteleného klubu Gregora Žiberny.

Odjezd byl ve čtvtek večer.

Sraz účastníků byl v noci ze čtvrtka na pátek v kempu u Divašky jamy, kde jsme s úderem jedné hodiny v noci v rozptylu 15 minut všichni sjeli a zahájili akci skromnou ochutnávkou národních tekutých specialit. Ve tři ráno jsem musel všechny vytrvalce zahnat do spacáků, a v 8.30 pak zase některé vytrvalce ze spacáků vypudit ven. Po noci, kdy byla teplota kolem nuly se jim moc ven nechtělo.

Dopoledne proběhlo tradiční balení materiálu

, osazování vrátku

, výklad o tom, že silou vůle to nahoru nepůjde a vystrojování vstupní propasti. Tentokrát vše proběhlo celkem hladce a po naspouštění materiálu do útrob jeskyně byl materiál odtransportován do bivaku v Peščení dvoraně, kde byly následně vyrovnány bivakovací plochy pro 15 členů expedice. Lubin s Gasem se vydali na obhlídku částí za Ogabným jezerem, aby zde pokračovali v lezení komína za Rekou. Bohužel cesta přes Reku se ukázala jako nebezpečná, vzhledem k průtoku cca 8 kubíků. Borci se tedy vrátili na hlinitý svah nazvaný Artviže, nad nímž v říjnu dolezli Lubin s Ondrou mega komín a bylo zde potřeba zmapovat objevy. Jaké však bylo překvapení, když pod komínem nenašli žádné lano. Překvapení pak bylo o to větší, když při dalším zkoumání pomocí silných světel bylo lano zahlédnuto kdesi vysoko v komínu. Zřejmě tedy došlo za povodně k vynesení lana a nešťastnému zachycení. Lano bylo bohužel minule instalováno po překonání náročného dvoudenního traverzu a tak jeho nové přelezení bylo posléze odpískáno.
Poučení pro příště: lano v Kačne jamě vždy fixujte i v jeho spodní části. Jako náhradní lezení si pak v sobotu dali Lubin s Gasem jednu lezbu na galerii se směrem na Dvojdom, ale nic moc zajímavýho tam bohužel nenašli.

Já jsem mezitím na povrchu strávil páteční slunné odpoledne návštěvou jedné propasti, kde jsme nainstalovali teplotní dataloger a provedli pozorování dvou velice blízkých částí jeskyně s velice rozdílnými teplotami. Teplejší místo s cca 12ti stupni se nachází v nejnižší části jeskyně, kde se jeskyně zužuje do fosilního vyschlého meadru s 5 m dlouhou koncovou úžinou a rohem do neznáma. Naopak aktivní dno propasti je evidentně za dešťů protékáno aktivním potokem, který transportuje hlinito písčité sedimenty přes úžinu do vedlejšího dómu. Dno další protory je pokryto opět sedimenty a vyspádované do nejnižšího místa s ohraničeným cca 3 až 4 m hlubokým propadem ve výrazném koutu dómu. Laickým pohledem to tu smrdí objevama, ale muselo by se to zadřevit. Do dómu proudí citelný studený průvan, který ale nejspíš mizí do nějakého dalšího okna v dómu. Takže je tu i možnost pro lezce.

Po návratu na povrch jsme se vydali s Gáborem ještě do Vítkova dihalniku a taky jsme zde nainstalovali dataloger. Průvan jako vždy výrazný, vanoucí směrem ven. Poté jsme se s celým maďarským družstvem nachystali a v nočním hodinách jsme se vydali na sestup do Kačne jamy. Do bivaku jsme dorazili někdy po půlnoci. To však nevadilo a uspořádali jsme zde další mezinárodní večírek ve znamení pršutu a pálinek.

Ranní vstávání v 8.00 bylo sice kruté, ale jak se později ukázalo, tak zbytečné. Důvodem bylo to, že ačkoliv byl jak český tak maďarský tým vybaven měřícím zařízením Disto X + PDA, tak ani jednomu z týmů se nepodařilo ono zařízení uvést do provozuschopného stavu. Nám se pokazil dotykový displej, maďarům zase bluetooth přenos. Díky tomuto zdržení se vyrazilo na potápění o dost později, než by bylo třeba, nicméně když se daří tak se daří a tak k dalšímu zpoždění došlo hned ve druhé propasti Saturnu, kdy se zjistilo, že 30 m lana o chlup nevychází až na dno. Po vyřešení problému se již vše dařilo a tak potápěčský tým ve složení Roman, Jirka a Jan prošel bezpečně krátkým Druhým sifonem v Hojkerjevě dvoraně po třetí hodině odpolední. Návrat byl stanoven za cca 4 hodiny a tak se část maďarského družstva vydala na kopání ve Spodnim rovu, kde se věnovali hlavně rozšiřování profilu k čelbě. Příště je třeba vzít střílení a drobně upravit jeden břit. Druhé maďarské družstvo, které vylízalo na povrch v sobotu večer mělo za úkol instalaci tří teplotních datalogerů v hlavní chodbě Kačne jamy a následně kopání v chodbě pod vstupní propastí. Prozatím zde nebylo postoupeno do perspektivnějšího místa. Co je však zajímavé, že se opodál nachází ještě jedno zajímavé místo, které nám ukázal Mitja. To musíme příště prozkoumat!

Já s Vítkem jsme dobu čekání na potápěče trávili prolézáním Hojkerjevy dvorany, kde jsme se snažili více či méně seznámit s místní spletitou sítí chodeb. Vzhledem k tomu, že Hojkerjeva dvorana leží částečně pod Kalvárií (gigantická horní zařícená prostora), je s podivem, že se v ní nesetkáváme s nějakým gigantickým závalem, jak je tomu v Lojzově podoru, ale v průniku těchto prostor se jedná spíše o obrovské rozpraskané bloky, mezi kterými se vytvořily průstupné chodbičky s často překvapujícím pokračováním – viz objev za Druhým sifonem. Podařilo se nám lokalizovat pár nadějných oken, ale nejzajímavější překvapení na nás čekalo v nejvzdálenější odtokové části dvorany. V puklinových chodbách nalevo od Prvního sifonu se nachází jak aktivní tok, který je přítokem do Prvního sifonu a je polohově na stejné úrovni, tak puklina s výrazným zdrojem studeného průvanu, která je výškově cca 20 m nad sifonem. Všechna místa byla dokonale zmapována Franciho mapovacím týmem již v létě roku 2012 avšak tehdy nebyl v této výrazné puklině zastižen žádný průvan. Povzbudivé na tom je to, že se puklina dá celkem jednoduše za jednu akci rozšířit a po cca 1 m je další pokračování již opět volně průstupné. Je vidět do vzdálenosti cca 5 m dopředu. Není však vyloučeno, že se zde po pár metrech nenarazí na zával. Puklina je evidentně odtoková, protože jsme zde našli menší klády přinesené proudem vody z Hojkerjevy dvorany. Tedy buďto se něco propláchlo, nebo byl zrovna otevřený nějaký polosifon a nebo je zde průvan jen v zimě....každopádně musíme příště toto místo určitě navštívit se střílením!
Perspektivy objevu jsou dvě. Buď se může podařit najít cesta za odtokový sifon a tím pádem sledovat směr aktivního odtoku Reky a nebo se zde může najít zkratka do horní hlavní chodby Vzhodni rov, což by výrazně ulehčilo transport. Nechme se tedy překvapit.

A co se vlastně dělo za Druhým sifonem?

Roman, Jirka a Jan se nejprve přesunuli do koncových partií. Konkrétně do Dovjdómu Jiřího Macků, který důkladně domapovali a pořídili zde fotodokumentaci.

Cestou zpět nafotili ještě pár zajímavých snímků z hlavní chodby v objevech

a s dvouhodinovým spožděním se vrátili zpět. Mapa ukázala neuvěřitelné přiblížení severní části Dvojdómu k známým prostorám Vzhodniho rovu. Dle mapy se jedná o vzdálenost cca 5 m! Zajímavé však je, že se v předpokládaném směru blízkého propojení nenachází nějaká viditelná chodbička. Ze strany Dvojdómu se může propojení skrývat v nějakém zaříceném komínku a z horní strany hlavní chodby bude nejspíš propojení skryto pod vrstvou sedimentů. Z hlediska významu pro další postupy ale není objektivní důvod, abychom se o propojení pokoušeli, protože i případné zkrácení transportní trasy je znemožněno Druhým sifonem. Ten by teoreticky šel zčerpat násoskou ohnutou, ale k zjednodušení akce by to nevedlo.

V neděli ráno jsme pak vše začali transportovat zpět pod vstupní propast a začali s vrátkováním. Na pomoc nám došel i Mitja s Kristjanem. V 15 h bylo vše nahoře a my mohli jít na zaslouženou pizzu do Orient express restaurantu, kde jsme se potkali s Matejem.

Pak už následovala dlouhá cesta domů.

Expedice se zúčastnili jeskyňáři těchto skupin ČSS:
Plánivy: Jan Pavka, Lubomír Chlup a Tomáš Roth
Tartaros: Jaroslav Gas Gregor
Suchý žleb: Vítek Baldík a Roman Novotný
Jeskyňáři Plzeň: Jirka Štěpánek

Z maďarského klubu Papp Ferenc club Budapest se účastnili:
Gábor Markó, Csaba Gargely, Fanni Matuszka, Erik Gordos, Viktor Izápy, Zoltán Füzy, Andrea Farkas a Zsófia Tarczi

Z klubu Gregora Žiberny: Mitja Maružič

Všem členům expedice bych rád poděkoval za jejich obětavou pomoc a spolupráci na systematickém průzkumu Kačne jamy. Díky kamarádi!

Také bych rád poděkoval naší spřátelené slovisnké skupině Gregora Žiberny za jejich pomoc s organizací.

Fotodokumentaci dělali: Jan Pavka a Tomáš Roth