Plánivy.CZ - stránky ZO ČSS 6-19 Plánivy

English version

Doporučujeme

Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]

Plánivy.CZ - Expedice, akce

Kačna jama - únorová expedice
17.-20.2.2012
25.04.2012 - FanTomáš

Ve dnech 17. - 20. 2. 2012 proběhla další pracovní akce ve Slovinsku v jeskyni Kačna jama, kde bylo hlavním cílem uskutečnění ponoru v sifonu Okretnica. Na povrchu pak v místech nad teoretickým pokračováním povodňového patra Kačne jamy proběhl lokální průzkum s termokamerou.

Protože po nocích byly ještě poměrně nízké teploty, jedním z hlavních bodů byl povrchový průzkum, revizní sestupy do již známých propastí, hledání nových dihálníků (mastných fleků) a průvanových míst. V dalších dnech ještě bádání v nich. Samostatný průzkumný sestup do Benčne jamy (-172m) vč. mapování a dokumentace udělali Plzeňáci.

Přímo v Kačmě bylo v plánu mapování za Ogabným jezerem, konkrétně jsme upřeli pozornost na chodbu k sifonu Okretnica, potápění v něm a průzkum odboček.
Únorové akce se zúčastnila sestava napříč nejen Moravským krasem, ale i celým Českem: Tomáš Roth, Jan Pavka a Jindra Pernica (Plánivy), Vítek Baldík (Suchý žleb), Barbora Appelová (Býčí skála), Jindra Dvořáček (Topas) Honza Enčev (Geospeleos, Potápěči Kladno), Franci Musil (Tartaros), Tomáš Prokeš, Jirka Štěpánek a Karel Kocourek (jeskyňáři Plzeň), Robert Klauz ze sdružení Kahan a lezecké družstvo „yellow team“ z Prahy – Jirka Vyležich, Martin Dráťák Drátovský a Daniel Tučňák Haračič. Účastníci průběžně přijížděli ve čtvrtek a pátek, odjížděli v neděli a pondělí, takže jak tomu tak bývá společně jsme se ani moc nepotkali, ale o to víc bádání jsme porobili.
První týmy dojeli ve čtvrtek v noci do klubovny jeskyňářů Gregora Žiberny v Divači. Na místě už byla pražská skupina vč. Báry, kterou vyzvedli z Lublaně. Ještě týž den v noci vyrazil FanTomáš, Robert a Jéňa na povrchový průzkum s termokamerou zapůjčenou od firmy KlimaKom, za což děkujeme hlavně řediteli Tomášovi Kohlovi.

Prvním místem, na kterém jsme chtěli kameru „nakalibrovat“ byl Vítkův dihalnik“ objevený přesně před rokem. Jedná se o jedno z nadějných míst, které vyfukuje ven výrazný teplý průvan, kde by se dalo při hodně velké dávce štěstí objevit zkratku do odtokové části Kačne jamy a tím si tak výrazně ulehčit zdlouhavou transportní trasu a výrazně snížit riziko pobytu za aktivní řekou. Muselo by se však podařit najít vstup do soustavy propastí vedoucí do celkové hloubky okolo 250m. Pomoci nám může i případné vylezení významných komínů odspodu. Toto bude nejspíš hlavní náplní letošní letní expedice. Během několik dalších hodin až do čtvrté hodiny ranní jsme postupně navštívili tato místa: lokalitu kde měla být propast Mošenjska jama, kterou jsme nenašli ani na druhý pokus (byla zřejmě zničena při stavbě dálnice), Podjunška jama u Žirje – měla ve svém jícnu teplý vzduch a upravený vchod do Brezna pri Danah, kde jsme nic výrazného nevysledovali, protože zřejmě nasává studený vzduch. Zdejší dno závrtu je upraveno do podoby betonového odlučovače ropných látek z blízké dálnice.
Během noci dorazili ještě Plzeňáci s Jindrou Dvořáčkem. V pátek ráno Kačma tým napytlíkoval bivakovací potřeby, lana a jinou výstroj a odjel ke vchodu. Plzeňáci dovezli z klubovny vrátek a nainstalovali ho. Poté co postupně slézali dolů, Plzeňáci naspouštěli veškerý materiál, čímž ušetřili Kačma týmu spoustu času a práce a pak se vydali na svou samostatnou akci do Benčne jamy. Tam propast vystrojili a zmapovali Distem až po koncové jezero, kde se zabrodil Jirka Štěpánek, který konstatoval, že tudy cesta dál nevede. Zbytek času pak strávili rozlezením komínu nad jezerem, v čemž pokračovali i další den.
Akce v Kačmě probíhala dle Franci slov následovně:
Franci společně s Tučňákem vystrojil vstupní propast, Postupně ještě slezli Drát, Jirka a Jindra Dvořáček. Odnesli první várku transporťáků do Peščeni dvorany. Vymrzlý byl celý Východní rov až po Kalvárii, všechny živé krápníky byly pokryty ledem a rampouchy.
V Peščeni dvoraně stvořili komfortní 8-mi místný bivak

, nafoukli člun na Ogabném jezeru a někteří šli ještě pod vstupní propast pro poslední vaky. V jeskyni byl velmi výrazný průvan a velké sucho. Kolem 17-té hodiny odpoledne vyrazili směr sifon Okretnica (slovinsky - točna, protože se nachází přímo pod bývalou točnou nádraží v Divači).
Odbočka leží poměrně blízko v přirozeném, nejnižším, odtokovém místě za Ogabným jezerem. Začíná vodní plochou, kam je nutné přenést člun.

Celkově je chodba k Okretnici asi 700m dlouhá a má navíc asi 200m odboček. Další jezero následuje po průlezu přes horní skalní přepad a může se s lehkým namočením přebrodit.

Pak je prolízačka přes balvany a vysoká, táhlá, puklinovitá chodba se skalním dnem. Tato lehce klesá a stejně lehce meandruje až ke krátkému jezírku. Zde bylo nutné nafouknout druhý člun. Za jezírkem se charakter mění, zatímco voda odtéká několika skalními kaskádami doleva k sifonu Station (nádraží?), ve vyšší etáži pokračuje koridor doprava.

Přes skalní prahy, mezi popadanými stropními kulisami a masivními zkorodovanými sintrovými plotnami se tým dostal k dalšímu jezeru. Následoval návrat pro druhý člun. Průběžně od začátku chodbu mapoval Franci a Jindra fotil. Tým zanechal materiál u jezera, o kterém si mysleli, že se jedná o jezero se sifonem Okretnica. Zpět v bivaku byli ve 22.00 večer.
V sobotu brzo ráno šel Kačma tým pod vstupní propast pro potápěčskou a další výstroj, obnášelo to 8 vaků, což s nově příchozími hravě zvládli. Kolem 10.hodiny přichází Honza Enčev, Vítek Baldík, Jindra Pernica a Bára Appelová. Stejným způsobem jako předešlý den se dostali do Okretnice. Franci s Bárou mapoval odbočky, Honza se mezitím přestrojil do potápěčského, Vitek a Jindra mu pomohli, Jindra D. dokumentoval. Yellow team z Prahy následně vylezl do blízkého výrazného okna, kde našli cca 20 m chodby ukončenou sedimenty. Do vršku stoupala skalní úžina s průvanem.

Popis potápění nechám na Honzovi:
Po příchodu na místo byla v hromadách bahna započata příprava potápěčského materiálu.
Po zanoření a uplavání několika metrů se objevila hladina a bylo zjištěno, že se jedná o souvislou vodní plochu.

Na konci jezera po odstrojení potápěčského vybavení a obhlídce následné chodby jsem se vrátil za zbytkem party pouze v obleku, po hladině jezera, se zprávou, že se jedná o jezero s možností plavby člunem a že chodba za jezerem končí stupněm k dalšímu jezeru s nutností slanění.
Po přestěhování člunu, přeplutí týmu za jezero a slanění stupně k dalšímu jezeru bylo konstatováno, že toto již bude nejspíš skutečné jezero Okretnica se sifonem.
Abych šetřil připravených 520 metrů šňůry na samotný ponor, vydal jsem se pro jistotu (nebylo jasné, nejsme li již v něčem novém) změřit toto cca čtyřicetimetrové jezero pouze jako plavec, než borcí dotáhnou a spustí potápěčský materiál, s tím, že si měřící šňůru zas sbalím a před ponorem znovu vyvážu na konci jezera.

Cestu sifonem se přes nízkou viditelnost (cca 1,5m max.) podařilo najít celkem snadno a po 15 metrech sifon skončil jezírkem, ve zpočátku čtvercové chodbě přecházející v puklinovou chodbu s vodopádkem. Puklinová chodba se po patnácti metrech propadla dvoumetrovým převislým stupněm s vodopádkem (cca 5l/s) do kulovitého dómku s jezerem mizícím za skalní kulisou.
Po návratu jsem kamarádům popsal situaci a řekl si o cca šestimetrový kus lana, s tím že zanechám potápěčské vybavení u sifonu a s pomocí lana se pokusím stupeň překonat cestou zpátky z výletu do objevů.
Proběhla další cesta zpátky za sifon a cesta nad stupeň. Uvázáním cca pěti smyček typu motýlek, vznikl lanový žebříček a po jeho spuštění převislým vodopádkem dolů, jsem seskočil do jezera.
Hned za skalní kulisou však bylo jasné , že následuje další sifon. Vylézt zpět nebylo úplně snadné, zapomněl jsem ještě na nějaký ten uzlík pro ruce, ale podařilo se.
Asi díky zklamání které přinesl poznatek že jsme o moc dál nepostoupili, se zrodil nápad zkusit seskočit stupeň i s potápěčskou výstrojí, i když v tom případě se zdála cesta zpět zprvu nereálná, a pokračovat v druhém sifonu. Puklinovou chodbou se s lahvemi na zádech nakonec prodrat dalo a po několikerém ujištění se, že nejsem žádnou částí výstroje zachycen o členité stěny s ostrými výčnělky jsem se odhodlal ke skoku dolů.
Druhý sifon měl úplně stejnou vodu, tedy ne moc průhlednou, ale chodba mě vedla jasným směrem a nadšeně jsem odvíjel další metry šňůry, kterou jsem neukončoval, pouze často vyvazoval a táhl v jednom kuse od nultého metru – vyvázání na konci jezera Okretnica. Náhle mě však z euforie dostalo zúžení na sedmdesátém metru a průlez ve tvaru A. Po jeho prolezení jsem skončil s hlavou mezi spadanými balvany světlých odstínů a něčím kulatým tmavým, což mohly být klády, nebo jim podobné sintrové útvary. Prohlížet to dlouho nešlo, cca do dvou vteřin nebylo vidět nic. Po vysoukání se zpět z úžiny, již prakticky po hmatu jsem se snažil někudy jinudy procpat dál a to se zdálo že jde, odvinul jsem dalších cca 30m šňůry až se podařilo na stém metru dosáhnout hladiny. Opět jsem se dlouho neradoval, nad hlavou se mi v proudu vody třepetal můj lanový žebříček, takže jsem vlastně pouze dotápal zpět.
Za této situace se mi šňůru nechtělo řezat a zanechat na místě a tak jsem ji během zpáteční cesty a zaznamenávání směrů a vzdáleností sbalil. Když bylo hotovo, pohled zespoda na žebříček nahoru, moc optimismu nepřidal. Odstrojení veškeré výstroje na hladině a její nacvakání ke konci lana, se obešlo bez mimořádných událostí, vylezení po laně na třetí pokus taky klaplo a všechno najednou si pak lanem vytáhnout bylo nutností, takže se to taky povedlo, i když celkem fuška.
Návrat prvním sifonem v pohodě a kamarády stanovený směšný (co kdyby to pustilo) dvouhodinový limit se také skoro podařilo stihnout.
Závěr z mého pohledu je ten, že za těchto podmínek (zejména viditelnost pod vodou), je možné že cesta sifonem vede možná jinudy, než jsem se cpal já, ale tu jsem nenalezl. Vydal jsem se největším možným profilem a v závalu, v němž jsem skončil možnost dalšího postupu nehrozí.
Dál ještě Franci:
V tomto stavu jsme akci ukončili, sbalili jsme věci a vše postupně transportovali ven. Přes jezera jela výstroj na člunu, v úzkých a lezeckých úsecích pomocí živého řetězu, transport byl dlouhý a vyčerpávající.

Materiálu bylo velmi mnoho, jeskyně mokrá a blátivá, byli jsme rádi, že jsme vše měli v jedenáct před Ohavným jezerem. Na další úkoly, ani průzkum jiných částí jeskyně nezbyl absolutně čas. Myslím si, že jsme udělali maximum. V bivaku k původnímu osazenstvu přibyl ještě Honza. Vítek s Bárou a Jindrou berou nějaké batohy a vyráží směr povrch, do Divači dorazili ve 3 hodiny ráno.
Druhá noc byla o něco horší, ale dalo se to. I přes veškerou starostlivost přibylo písku ve spacích pytlech. Výstroj byla téměř mokrá, podoveraly také a všude byl písek. Vysušování v průvanu nepomohlo. Jídla však bylo dost, vařiče hučely i přes půlnoc. Ráno v neděli, vstáváme v 8 ráno. Proběhlo balení věcí, výstroje a nezbytný úklid bivaku. Jako první odcházíme s Jindrou Dvořáčkem, neseme každý dva batohy a ihned zahajujeme výstup. Věci si předtím navěšíme na hák vrátku. Po nás s dvouhodinovým zpožděním jdou ostatní a mají vynášky dvě, čímž se vše odtransportovalo pod propast. Venku již byli připraveni zbylí účastníci u vrátku. Nejprve tahali plzeňáci, dále jsem pomáhal Tomíkovi a Robertovi. Mezitím vylézali ostatní, ale museli jsme odjet také. Takže zbytek visel na pražácích, Báře a Jéňovi. Tahání zbytku a demontáž vrátku. Vítek s Jindrou Pernicou se šli podívat ještě na propast Nova jama, kde provedli revizní sestup, bez významnějšího nálezu čehokoliv nadějného.

Zdroj informací z Franciho stránek zde:
http://francimus.webnode.com/news/kacna-jama-unor-2012/

Jinak byl během expedice na povrchu proveden průzkum zaměřený na nalezení perspektivního vchodu do dalšího pokračování Kačne jamy, ale toto snažení nebylo bohužel korunováno významnějším objevem.

Proto jsme se vrátili k loni nalezené lokalitě Vítkův dihalnik, kde jsme celý jeden den kopali ve složení FanTomáš, Jéňa a Robert.

Za tuto dobu se nám podařilo pootevřít dvě výrazná průvanová místa. Zatím to však nevypadalo na rychlý průnik do volného. V naší práci pak další víkend pokračovalo družstvo maďarských jeskyňářů z klubu Papp Ferenc. Jako hlavní lokalitu si vybrali horní průvanové místo a hodně zde mákli. Další členové prováděli opet revizní sestupy do dávno objevených propastí a snažili se také něco najít termokamerou, znovu však bez výrazného úspěchu.

Za fotodokumentaci děkujeme: Jidrovi Dvořáčkovi, Jéňovi Pavkovi, Jirkovi Štěpánkovi a Honzovi Enčevovi

PS: Honza je daemon!

Komentář