Z Brna nás tentokrát vyjelo pět: Tomáš Roth, Libor Havlíček, Pavel Kořán, Franci Musil a Tomáš Gavlas. Cíl byl jasný. Dokumentace doposud objevených prostor a další bádání v jejich koncových partiích s možností proniknutí dále do neznáma. Materiál se naštěstí vešel do Liborova kombíku a tak jsme pěkně pospolu dorazili ve čtvrtek po půlnoci do Divače. Venku byla celkem zima a tak jsme využili možnosti přespat u kamarádů v klubu Gregora Žiberny. Ráno jsme celkem rychle nabalili všechny věci a kolem desáté začali vystrojovat vstupní šachtu.
Po dvou hodinách jsme již dole shazovali k zemi těžké speleovaky a vydali se na průzkum pokračování Južne dvorany. Ta je tvořena mohutným dómem, jehož svažité suťové dno postupně přechází v hlinitý svah. V nejnižším místě dómu se nachází průlez mezi stěnou a většími bloky do dalších prostor, nesoucí název Rov človeških ribic. Ty jsou tvořeny převážně na styku kompaktní stěny a závalu Južne dvorany. Jedná se tedy o pukliny ve kterých se dá projít a nebo proplazit.
V nejnižším místě tohoto cca 100 metrů dlouhého labyrintu je výrazná chodba směřující k jihu, ukončená jezerem přítokového sifonu neznámých vod. V minulosti byl tento sifon proplaván (30m délka, 6m hloubka) a byl zde nalezen zpola zatopený horizont s dómem, za nímž se nachází další sifon, ve kterém bylo naplaváno 180 metrů bez nalezení volné hladiny. My jsme následovali zvuk aktivního toku a ten nás zavedl úzkými průlezkami až k malému vodopádku. Docela vydatné množství vody pak odtékalo kamsi mezi bloky. Okolí bylo tvořeno malými chodbičkami končícími buď ve sborech balvanů a nebo v sedimentech. Na rozdíl od zahliněné Južné dvorany jsou však tyto nižší prostory převážně čisté a místy vyzdobené sintrovými náteky. Při výlezu z prostor Rovu človeških ribic jsme pak mohli cítit mocný průvan, který se ztrácel mezi bloky a stěnou hned v první prostoře pod Južnou dvoranou.
Pokračovali jsme v transportu materiálu do bivaku. Ten jsme zřídili v Zahodnem rovu. Vzhledem k tomu, že jsme měli ještě čas odešlo tříčlenné družstvo dělat revizi polygonu hlavní chodby Zahodneho rovu a zbytek šel transportovat věci na lezení do Prvního dómu. Následovala večerní pohůdka v bivaku.
Vstávali jsme v osm a zhruba o dvě hodiny později již vyráželi do Plánivského rovu. Jak se později ukázalo, je lepší sebou do jeskyně příště vzít i hodinky, jelikož určování času vybitým mobilem se nám stalo po zbytek expedice zajímavou adrenalínovou zábavou.
Lezecké družstvo ve složení Pólo a Libor si vzalo za cíl zdolání komínu nad Clean Area. To se jim po nějaké hodině nakonec podařilo díky Pólově čistému lezení a tak se mohla uzavřít jedna rozepsaná kapitola. Práce na příště je jasná, fotografická dokumentace tohoto krásně vyzdobeného komínu, zmapování a následné odstrojení. Mezitím družstvo dvou Tomášů s Francim slanilo po krutě tenkých lanech do propasti Lentilka, kde v bočním oknu navázali měřením na předchozí expedici. Zmapovat svažující se chodbu nebylo nakonec tak těžké, ale museli jsme skousnout pár milimetrových odchylek. Po dosažení koncového dómku jsme sundali „cajky“ a hurá na to nadějné místo, které popsali maďaři.
Bohužel moc velká sláva to nebyla. Svažující se trativodná chodba byla sice metr a půl široká, ale téměř až po strop plná bahna. V délce 4 metrů bylo vidět až k zatáčce, za kterou jsme my teda žádnou velkou naději neviděli. Snad by se tam dalo někam proplazit, ale vhozená, kutálející se koule bahna se odvalila jen do jakési prohlubně a to nás nenamotivovalo. Průvan žádný. Pro ukončení činnosti v této lokalitě hovořili jak zvodnělé sedimenty, tak hojný výskyt sintrových desek. Druhé nadějné místo hned pod koncovým stupněm by bylo taky jen sázkou do loterie, zda pustí nebo ne. S pocitem mírného zklamání jsme Lentilku opustili a šli se podívat společně s lezci na kopání v konci horizontu. Zde se z ničeho nic ztrácí průběh jinak docela mohutné chodby. V pravé části je se stropu vyteklá mohutná sintrová kupa, kterou se snažíme obkopat. Průkop byl od předchozích dvou výprav zaříznut do pohodlné pracovní hloubky. Délka dosahovala cca 3 metrů. Průkop se stáčel doprava, kde logicky narazil na celkem kompaktní vrstvy sintru. Proto jsme zvolili taktiku rozrážky doleva. Po nějaké hodině kopání jsme zaveleli odchod do bivaku.
Dalšího dne se vrhnul Pólo s Liborem na lezení stropu nad Prvním dómem. Jednalo se o jakýsi šikmý traverz po hlinitých policích. Při jeho zdolávání si Pólo dokonce zalétal, jelikož se s ním utrhnuly jedny hodinky kde si odsedával, ale Libor ho samozřejmě dobře jistil. Po dosažení vytyčené mety se borci po několikahodinovém lezení otočili. Zdánlivé ústí chodby byl jen nedokonale prosvícený strop. Nad nimi se však ještě stále otevíral komín do výšky skoro třiceti metrů. Na příští akci musíme vzít revizní halogen a pořádně strop prosvítit.
My zbylí Tomášové s Francim jsme strávili sobotní šichtu na čelbě horizontu. Pokračovali jsme v kopání doleva. Překonali jsme pár tenkých sintrových desek, které měli příznivý sklon směrem od nás. Po několika desítkách kýblů se však v pravé straně výkopu začala rýsovat výrazná sintrová bariéra. Postupovali jsme tedy v těžení podél ní. Sintrové desky se vytratili. Před námi a pod námi byl dobře kopatelný hlinitopísčitý sediment. Pokud by to podmínky dovolili, navrhoval bych sledování tohoto směru na letní akci a uvidíme zda nás to pustí. Rozhodující je co bude naznačovat strop a jaký bude průběh pravé sintrové stěny, která naštěstí nemá charakter rozteklé sintrové kupy, ale je jen mírně ukloněná. Na první pohled připomíná okraj velké sintrové hrázky (kašny).
Po společném návratu do bivaku jsme zhodnotili, že noční výlez by byl spíše křečovou záležitostí a tak jsme si v klidu uvařili, Franci nafotil pár fotek v okolí a ulehli jsme do spacáku i třetí noc v podzemí. Ráno jsme vše pobalili a vydali se k povrchu.
O půl druhé byli všichni nahoře a propast byla odstrojena.
Na letní velké akci budeme tedy dokumentovat a dolízat komíny, kopat v konci horizontu a zkoumat trativodnou chodbu s vodní hladinou, která vede ze dna Lentilky.
Poděkování patří portálu HedvabnaStezka.cz, který náš projekt finančně podpořil v Expedičním fondu.
Děkujeme Pólovi a jeho Alpsportu za stálou podporu!
Dále bychom rádi poděkovali výrobci lan Tendon, který věnoval našemu projektu 190 metrů statického lana, které se výborně hodí právě na vystrojení hlavní šachty vstupní propasti.
Fotodokumentace: Franci Musil
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
