Když se řekne Ohniště, každý, kdo se alespoň jedenkrát této akce zúčastnil, si nepředstaví jen nějaký vrcholek kdesi v Nízkých Tatrách, ale hlavou mu probleskne spousta zážitků, pohodových večerů, a v puse se objevuje chuť whisky a steaků jako u Pavlovových psů. A i letošní Ohniště k tomu zase značnou měrou přispělo.
První team, ve složení Sebo, Linda, U, Lukáš a Peťa Polák, doráží do Malužiné ve čtvrtek v hluboké noci. Času je ale relativně málo, a tak nemešká a hned začíná slavit Peťovi narozeniny. Po několika decentních locích se zábava rozjíždí a když se údolím rozléhají hesla jako „..v becherovce chcu vidět bublinky..!!“ je jasné, že zítra všem úplně dobře nebude. Když největší slaviči odchází opodál nakrmit lesní zvěř, jde se spát.
Podle hesla večer šuhaj, ráno šuhaj všichni vstávají a po snídani v hospůdce začínají stoupat. Počasí je nepěkné. Místy mokře sněží, místy prší a každopádně je vše zakryto bílou mlhou. V mokrém těžkém sněhu se nejde dobře a tak první team doráží na salaš v pátek odpoledne. Po příchodu na salaš se všichni zabydlí, udělá se oheň, a zábava toho večera je poněkud decentnější.
Mezitím druhý tým (nazvěme ho třeba tým A), ve složení Džery, Jaňouch, Bradek a Petra projíždí Slovenskem, aby mohli další den ráno vyběhnout ve stopách prvního týmu. Uvědomují si, že aby si prodloužili víkend, je potřeba v sobotu brzo vstávat a tak jdou chvíli po příjezdu spát.
Ráno vstávají se zvukem budíku po šesté a po sbalení věcí ihned vyráží. V prošlapaném se jde o mnoho lépe a kolem jedenácté již stojí zmoklý druhý tým na louce a diví se, jaktože vedou stopy jen k salaši a ne k propasti, kde by touto dobou kluky čekali. Vydávají se tedy k salaši a tam potkávají kluky balící matroš na vystrojení propasti. Sdělí si svoje dojmy a mužská část skupiny vyráží přes vrchol Ohniště k Ledové propasti. Cestu stále komplikuje mokrý sníh a zvyšující se teplota.
Propast vystrojil U a postupně po tříčlenných skupinách všichni sestupují do propasti a pak zase postupně vylézají ven. Počasí je stále teplé a neskutečně vlhké, jen občas se čekajícím ukáže v mlze Svidovské sedlo. Odstrojení se ujmul Bradek, a když kroutí posledním šroubem, je už krajina zahalena černočernou tmou.
Když poslední skupinka doráží na salaš, u ohně už se vesele suší věci, vaří čaje se sněhovou příchutí a po chvíli se objevují i první vůně masa. Džery griluje na alumíniovém tácku přímo na ohni, takže všechny občas pobaví hořící steak. Nálada je zkrátka výborná jako vždy a z ruky do ruky kolujou všechny výše zmíněné dobrůtky. SeBo se odvážně zavázal, že dnes jde spát poslední, ale když přetahuje „svůj čas“ o tři hodiny, přehodnocuje, že bude stačit, když nejde spát první. V pozdních nočních hodinách Bradek s Bukášem soutěží o bobříka nespaní, přičemž se vždy střídavě někdo probudí a na schvíli se také účastní zábavy. Když se konečně odhodlají ke spánku, konstatují, že to byl opravdu den „na max“.
Ráno se počasí obrací a je krásně slunečno. Všichni postupně vybíhají ze salaše do všech stran si ještě před odjezdem užít paprsků slunce. Motivace v podobě Bešeňové je ale nakonec přeci jen donutí se sbalit a vyrazit na cestu dolů a po obědě a zmíněných termálech i domů.
|