Plánivy.CZ - stránky ZO ČSS 6-19 Plánivy

English version

Doporučujeme

Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]

Plánivy.CZ - Články

Proč čerpat koncový sifon v Trativodné chodbě
Motivační článek před čerpacím pokusem
03.04.2026 - Beny

S odpovědí na tuto otázku je třeba se vrátit hodně daleko do geologické minulosti. Předem se omlouvám za případné historické a geologické nepřesnosti, kterých se dopouštím možná z nedostatečné znalosti tématu, ale hlavně pro zjednodušení celého vysvětlení. Je to jen drobné shrnutí mého pochopení vývoje za těch více jak 40 let, které jsem této části krasu věnoval. Zejména směřuji omluvu na Pavla Kalendu a dodávám, že text je sepsán 1. dubna, takže v případě nouze ho lze vydávat za Apríl.
V naší severní části Moravského krasu formovaly jeskynní útvary především tři toky: Bílá voda, Lipovecký potok a potok Plánivy. Mnohokrát se diametrálně měnil jejich průtok a střídalo se zahlubování a zanášení. V nejstarších dohledatelných dobách se Bílá voda propadala v oblasti Lidomorny. Vzhledem k zanesení údolí před Lidomornou (až 60 metrů nánosů) lze odhadnout, že vstupní potrál mohl směle konkurovat proslulým jeskyním v Rumunsku nebo Slovinsku. Odvodnění tohoto propadu probíhalo hluboko pod současnou úrovní vodních toků. Tento odtokový koridor, pro který používal známý krasový badatel Jiří Moučka označení Stará řeka, zřejmě zachovával velký průřez po celou dobu toku a odvodňoval Bílou vodu (řeku, která zde v té době tekla) do Lažáneckého žlebu. Pro představu o její velikosti si lze připomenout dóm v závrtu Společňák, který bývá označován jako jediný známý fragmet tohoto podzemního toku.
Po dalším geologickém kotrmelci došlo pravděpodobně k zanesení celého toku (a toto místo textu si prosím zapamatujte!) a Bílá voda si postupně vytvořila odvodnění Holštějnského údolí přes systém jeskyně Nezaměstnaných / Holštejská jeskyně (mimochodem objevené plánivákem Fernandelem, který v té době jezdil na Holštejnskou skupinu). Tento odtokový koridor potvrdil Pavel Kalenda svým výzkumem na planině. Existovalo v té době pravděpodobně ještě několik menších ponorů (např. Závrt 68), které přispěly k formování odtoků do Staré Amatérské jeskyně (potvrzeno kolorováním vody), ale pro tuto chvíli nemá smysl je rozebírat.
Pravděpodobně v tomto období vznikal i koridor Lipoveckého potoka (Lipovecká chodba, Nová Rasovna, Spirálka, 13C), aby se v prostorách Staré Amatérské jeskyně napojil na tok Bílé vody, přitékající Přítokovou chodbou.
Další geologická epizoda měla za následek zanesení jeskyně Nezaměstnaných a posunutí propadu Bílé vody dále do Hradského žlebu (který v té době ještě neexistoval), do oblasti Staré Rasovny. Pořád se ale v té době jednalo o významný vodní tok, a proto mu nestačilo nějaké cezení přes úzké pukliny. V závěrné stěně údolí si vytvořil mohutný portál s chodbou vedoucí východním směrem, která se někde v oblasti lomu Malá dohoda napojovala na původní systém jeskyně Nezaměstnaných a tekla dále k Staré Amatérské jeskyni. Na fragment tohto odvodnění jsme přišli po objevu Šedé sopťuchy (za Glozarovým komínem), kde za úzkou puklinou s ozvěnou končily vhozené kameny na vodní hladině. Puklinu se i po několika pokusech zatím nepodařilo rozšířit na průlezný profil.
Někdy v té době pravděpodobně docházelo v povodí plánivského potoka k periodicky zvýšeným průtokům, které postupně vytvořily řadu horizontálních jeskyní, táhnoucích se paprskovitě pod povrchem a směřujících ke koridoru Bílé vody, vedoucímu ze Staré Rasovny. Ústí těchto chodeb i jejich fragmenty potvrdil Jiří Moučka. Jedná se o jeskyně v lomu Velká dohoda, jeskyně nad Plánivami, pravděpodobně i o Vymodlenou, Jezevčí, Rudoleckého propadání, Jezevčí ventarolu (na pravé straně žlebu, kde dnes bádá Holštejnská skupina) a další. Jeskyně byly druhotně formovány při následně popsané události, takže jejich původní vznik je obtížně zjistitelný.
Portál Staré Rasovny byl však nestabilní (dodnes je patrná výrazná tektonická porucha) a došlo k jeho zřícení a vzniku Zbořiska, které zcela ucpalo původní odtok na Starou Amatérskou jeskyni. To vedlo k nastoupání hladiny Bílé vody, která začala odtékat po povrchu k Ostrovu u Macochy a postupně vyerodovala Hradský žleb. Tím došlo i k přerušení všech jeskyní, které do té doby vytvořil potok Plánivy, a jejich přítokové části na levé straně žlebu byly přeformovány na ponory (s pravděpodobným odvodněním na tok Lipoveckého potoka). S postupným zahlubováním Hradského žlebu ale došlo k jejich postupnému zanesení. Zmenšení průtoků v povodí plánivského potoka pak vedlo k vytvoření současného systému jeskyně Plánivy, kterým se potok napojil na tehdejší podzemní tok Lipoveckého potoka v oblasti Fousatého sifonu.
Voda má ale snahu jít cestou nejmenšího odporu. Pravděpodobně se na dalším vývoji podepsal i periodický pokles průtoku Bílé vody, došlo k rozšíření puklin a vzniku propadu v oblasti Aloisova ponoru a Ledových chodeb. Tím vznikla Piková dáma. Její odvodnění pokračovalo P-S sifonem a přes vstupní dóm Spirálky procházelo pod Bártíkovým závrtem směrem na Starou Amatérskou jeskyni. Tehdy zřejmě došlo i ke vzniku jeskyní Trativodná, Diakláska a Keprtových chodeb.

Další vývoj pokračoval zřícením Bártíkova závrtu, a tím byla definitivně uzavřena cesta na Přítokovou chodbu Staré Amatérské jeskyně a došlo k jejímu postupnému zanesení. Krátkou dobu se Bílá voda pokoušela o odtok připojením na trasu Lipoveckého potoka vznikem Tunelové chodby. Z té doby také pochází vznik tlakových přepadových kanálů (Fetanka). Po dalším periodickém navyšování průtoku (možná to souviselo i se změnou toku Lipoveckého potoka, který částečně opustil svůj původní propad a tekl k Bílé vodě po povrchu) došlo k napojení Bílé vody propadem Nová Rasovna na původní tok Lipoveckého potoka. Zvýšený průtok zajistil postupné zvětšení profilu od Nové Rasovny dále po proudu. Čímž konečně vznikl nám známý stav.
Takže největší zajímavostí naší části Moravského krasu je postupný vývoj v několika jeskynních úrovních. Díky návaznosti některých procesů došlo k propojení jednotlivých úrovní systémem tlakových kanálů. Tak jak je to patrné u Fetanky, kterou je jako jedinou možné vidět v „suchém“ stavu.
A teď zpět k povídání o Staré řece. Dlouhé roky se mělo za to, že je celý systém zanesený a ztracený. Jiří Moučka ale na sklonku svého života objevil některé skutečnosti, které dávají naději, že by alespoň některé části tohoto prastarého systému mohly být volné a průtočné. Jedním z faktů je výsledek vrtných pokusů v Lipoveckém údolí. Ve větší hloubce byla zjištěna podzemní prostora protékaná velkým množstvím vody. Tato voda se ale nikde ve známém systému nevyskytuje. Bílá voda se v době vrtů ztrácela daleko před propadáním. Dalším střípkem do skládačky je legendární pokus plánivské skupiny o vyčerpání Díry do pekla (v P-S sifonu). Někteří pamětníci (vím o třech lidech, kteří mně přísahali, že dole byli poslední a jen oni sami) vypráví, a všichni se shodují v tom, že úplně na dně (když už přestalo brát čerpadlo) kopali pod hladinou do rozšiřujícího se prostoru. Také zatím poslední pokus o čerpání Trativodné chodby přinesl další argument. Po dosažení hladiny posledního sifonu byla v P-S sifonu čerpáním snížena hladina o víc jak dva metry (snížení hladiny P-S sifonu na úroveň vstupu Díry do pekla). A stejný pokles hladiny byl zaznamenán v posledním sifonu Trativodné. Tím bylo prokázáno, že obě hladiny jsou (i přes relativně velkou vzdálenost) někde dole ve velké hloubce spojené. Lze tedy s největší pravděpodobností předpokládat, že Díra do pekla i Trativodná chodba jsou staré tlakové kanály spojující současnou úroveň s něčím neznámým tam dole. V posledním sifonu se dvakrát pokoušel potápět Petr Nakládal z Prahy (jen malá lahev do pusy) a byl zastaven skalní kulisou pár metrů pod hladinou. Snížení hladiny čerpáním v Díře do pekla by umožnilo postup touto zúženou částí.
V severní části Moravského krasu už není moc velký potenciál na obrovské objevy. Ale pořád je tu ještě několik neznámých, které alespoň můžeme tušit. Na předním místě jsou to výše popsané zatopené prostory (což ale vyžaduje jeskynní potápěče). Dále je to neznámý úsek mezi Přítokovou chodbou Staré Amatérské jeskyně a původními ponory pod Malou dohodou. Tam jsme maličko nahlédli přes Šedou sopťuchu. No a pak už zbývá jen „rychlá větev“, neboli odvodnění Ostrova u Macochy do Malého vývěru Punkvy. Kdysi jsem Kubovi (který toto řeší) navrhoval začít vyčerpáním Malého vývěru Punkvy. Tehdy to ještě odmítl, ale dnes už je technicky dál. Michal Piškula, který se tomuto vývěru věnoval, popisuje úžasné prostory s hloubkou kolem 70 metrů. Ideální cvičiště pro nějaké jeskynní potápěče....

Beny

Komentář