Po půlroční korespondenci se slovinskými přáteli z jeskyňářského klubu Gregora Žiberny v Divači konečně vyrážíme na dlouho plánovanou expedici. Cílem expedice bylo proniknou do odtokové části Kačny jamy, do oblasti Cimermanova rovu a zjistit zde možnosti dalšího průzkumu. Řečiště v Kačne jamě navazuje přímo na odtokový sifon světoznámých Škocjanských jam.
Rov desetih jezer (foto: K. Jindra) |
Hned za Brnem nás však potkává porucha auta Bedůcího, které až doposud jezdilo na výbornou a tak musíme operativně měnit plány. Namísto čtyř aut tedy v noci z pátku na sobotu přijíždí do základního tábora u jeskyně Divaška auta pouze tři a jedna třetina materiálu nám tudíž chybí. Ráno se potkáváme s kamarády z Plzně, kteří nám slíbili pomoc s expedicí a taktéž potkáváme našeho Kocoura, Gustu Stibrányiho a ostravského Matesa, kteří přijali naše pozvání na exkurzi do vystrojené Kačne jamy, kterou nám z větší části vystrojili Slovinci. Zanedlouho se objevují i naši slovinští kamarádi a domlouváme plán akce. Vzhledem k tomu, že před týdnem v oblasti pršelo, mají v očích obavy z našeho výletu za Řeku. Na první dny se omlouvají z účasti vhledem ke své oslavě 40 let existence své skupiny. Vzhledem k neúplnému materiálu musíme zvolit variantu, kdy Plzeňáci vyráží na povrchovku a Jindra, FanTomáš, Džery, Jarda a Bradek vyráží dolů do jeskyně transportovat materiál a zapojovat telefon.
vstupní propast (foto: R. Volf) |
Od Slovinců si půjčujeme telefon VOX, který na rozdíl od našich polních telefonů má hlavní stanici s baterkou nahoře a v jeskyni stačí už jen malé mikrofony ukryté ve filmové krabičce, což výrazně ulehčuje kontrolu spojení. Slovinci nám taktéž nainstalovali do vstupní propasti svůj vymazlený vrátek. Po úspěšném navázání spojení za pomocí původního kabelu se spodkem propasti spouštíme speleovak se člunem za pomocí vrátku. Při vytažení lana nahoru, pomalu zjišťujeme proč se Bradek ze dna již notnou chvíli neozývá. Aha…urvali jsme telefonní kabel. Ještě, že máme sebou několik špulek nového drátu. Spouštíme tedy druhou várku s krosnou, ze které rovnou odmotáváme telefonní kabel zpět do šachty. Již raději vrátek nevytahujeme a chvátáme do jeskyně. Na povrchu zůstává Buba, jakožto obsluha VOXu. Tu celodenní službu mu moc nezávidíme.
vstup do propasti Saturn (foto: K. Jindra) |
Dole již Jindra, Jarda a Bradek začali kontrolovat telefonní vedení. Já s Džerym transportujeme obrovský speláč s komplet velkým člunem. Docela lahůdka. Ještě, že jsme plni sil. V prvním bivaku úspěšně zapojujeme telefon a pokračujeme do dalších akčních pasáží, kde musíme akrobaticky překonávat gamesky rozličných podob. U malého traverzu přes jezírko potkáváme trojici exkurzistů, kteří jsou plni dojmů z Kačne jamy. Pokračujeme do Písečného dómu, kde se nachází zásadní křižovatka. Dóm se svažuje k Ogabnu jezeru, které jsme loni přeplavali do nové části jeskyně, která byla objevena v devadesátých letech minulého století. Do části, která byla objevena v sedmdesátých letech se jde cestou vlevo. Nainstalovali jsme sem nový zelený kabel. Následuje krkolomná cesta s traverzy přes sintrové kupy, mezi nimiž se nachází nehluboká, leč ne zas až moc mělká, jezírka. Jsou zde natažena stará fixní lana a my jim věříme. Po chvíli dorážíme do druhého bivaku poblíž propasti Saturn. Jarda lokalizuje pokračování skrz zával do ústí propasti. Jindra za psychické podpory FanTomáše pokračuje ve vystrojování Saturnu. Ostatní posíláme zpět k východu.
Vystrojování přístupu k Řece (foto: K. Jindra) |
Slaňujeme podél krápníků ze který crčí voda až na mezipatro s jezerem a z něho až do Spodní chodby, která vypadá dosti nevábně. Všude se válí hromady dřevěné hmoty, je tu spousta naplavených sedimentů a ze stěn občas vyvěrá načervenalý potůček. No zkrátka rychle hledáme pokračování k Řece. Nějak instinktivně pokračujeme chodbou dolů a shledáváme ji na konci uzavřenou jezerem. Spekulujeme, zdali je tolik vody, aby byla hladina tak vysoko, že ani neslyšíme řeku. Nakonec se rozhodujeme prozkoumat i zdánlivě stoupající chodbu, kde po pár desítkách metrů přicházíme již k místu, které popisovali borci po minulé návštěvě Kačne jamy a slyšíme hukot vody. Učinili jsme rozhodnutí, že má smysl podniknout velkou výpravu k Řece a pokusit se jí překonat. Otáčíme. V bivaku ještě doplňujeme energii a smažíme ke vstupní šachtě. Bez báglu jdou gamesky jaksi rychleji. Po příchodu pod šachtu zjišťujeme, že jsme zbytečně spěchali. Na první přepínce visí zaseklý Jarda a nadává. Snažíme se ho uklidnit a postupně se dobrat k tomu, s čím se trápí. Nakonec se mu problém nějak podařilo zvládnout a valí bez dalších problémů nahoru. My s Jindrou jsme si zatím prohlédli nádherně vyzdobenou Západní chodbu. Po výlezu nahoru jsme byli někteří již osprchovaní, takže jsme ani další koupel nepotřebovali. Dorazili jsme do tábora kolem půlnoci, kde se zrovna chýlila do půlky velkolepá slovinská oslava. Potkali jsme se Peťou Polákem a Peťou Němcem, kteří dorazili ve vypůjčeném autě a vylíčili jsme jim situaci. Zanedlouho se borci společně s Plzeňákama odebrali do spacáků a my jsme mohli roztočit rutiku se Slovinci. Plánivy jsme reprezentovali celkem dobře. Vyhráli jsme jednu soutěž v obíhání kůlů a dopili jsme zásoby piva. Ani si nevzpomínám proč mě ráno mírně bolela hlava.
Rov desetih jezer (foto: K. Jindra) |
Přípravy na odchod borců do jeskyně se kapku protáhli, ale nakonec kolem druhé hodiny zalézá útočné družstvo ve složení: Bedůcí, U, Karel, Štajgr, Radek a Tomáš. Ssebou transportovali 350 m lan, další člun, vrtačku, vystrojovací materiál a část vybavení bivaku. O několik hodin později ještě vstoupil do jeskyně podpůrný tým - Míla, Hanka, Jana a jeden člen slovinského speleoklubu se zbytkem materiálu pro bivak.
Ozki Rov (foto: K. Jindra) |
Po dosažení zátoky u Řeky bylo potřeba rozebrat 2 bariéry tvořené z naplavených dřev. Posléze byla řeka dosažena. Momentální průtok byl odhadnut na 3 m3/s, což byl velice příznivý stav pro pokračování v postupu. Řečiště je v těchto místech široké 10-15 m a stejně tak vysoké. Postupně bylo celé řečiště vystrojeno 300 m lan. Ke kotvení byly použity 2 kotvy (na začátku a na konci), jinak bylo použito přírodního kotvení na celém řečišti. Po dosažení Rovu desetih jezer bylo dále postupováno pouze se 2 čluny a 30 m kusem lana. Tento horizont si zachovává svoji mohutnost až odbočce do Ozkiho Rovu.
Rov desetih jezer (foto: K. Jindra) |
Za touto odbočkou a především za odbočkou do partií Jara Kača s charakter Rovu desetih jezer mění. Chodba již má menší rozměry a dno je členitější, transport člunů se poněkud ztěžuje. Mračna jezera, kterým Rov desetih jezer končí, bylo dosaženo po 2,5 hodinách od vstupu na Řeku. Za ním začíná velice složitá část zvaná Labyrint. Tým se rozděluje. Karel s Tomášem jdou prozkoumat Peščeni Rov. Na suťovém svahu Lojzova Podoru dosahují výšky zhruba 80 m, avšak vrcholu nedosáhli. Z časových důvodů se vrací zpět k Mračnu jezeru. Mezitím Petr Bedůcí Polák nalézá cestu Labyrintem do Petkovškova Rovu. Tento horizont spolu s Cimermanovým Rovem je nejčlenitější, ale zároveň také nejkrásněji vyzdobenou částí jeskyně. Čluny jsou prakticky stále přenášeny přes balvany, stupně, sintrové náteky a jezírka až téměř k impozantnímu Slabetu jezeru. Dva stupně musely být vystrojeny proti plánu lanovými fixy.
Rov desetih jezer (foto: K. Jindra) |
Slabeto jezero je 150 m dlouhé, zpočátku 2-3 m široké a postupně se rozšiřující až k 8 m širokému koncovému jezeru. Strop nad Slabetovým jezerem je 20 až 30 m vysoký a nebyl dosud detailně prozkoumán. Slabeto jezero uzavírá Peščeni Rov. Vstup do Cimermanova Rovu vede po fixním laně do komína přímo nad vodou. Dále pokračuje už pouze Bedůcí, aby prozkoumal možnosti dalšího postupu. Na vrcholu komína byla zjištěna úzká chodba pokračující přes několik propástek vedoucích zpátky na vodu. Za nimi je možné vystoupat po hlinitém svahu až ke 20 m hlubokému stupni vedoucím kolmo do dalšího jezera.
Petkovškov Rov (foto: K. Jindra) |
Vzhledem k tomu, že tým neměl ssebou speleovaky pro transport člunů v zabaleném stavu přes úžinu, ani již potřebnou délku lana k dosažení jezera, bylo rozhodnuto po 5,5 h od dosažení Řeky pro návrat. Cestou zpět byla ještě prozkoumána chodba v pravé stěna nad bariérou naplavených dřev na začátku Črna jezera. Zde bylo postupováno proti drobnému toku do vzdálenosti zhruba 60 m, kde se chodba uzavřela sedimenty. Zhruba v polovině bylo možné ještě proniknout oknem do výše položené chodby, která vyústila v hlavním koridoru přímo nad Črným jezerem. Celková délka nově objevených prostor byla zhruba 100 m. Tým následně bez problémů odstrojil řečiště a po 14 hodinách pobytu v jeskyni dosáhl bivaku II. Zde již bylo připraveno všechno potřebné vybavení a nic tedy útočnému týmu nebránilo se ponořit do posilujicího spánku. Jeskyni všichni úspěšně opustili po 29 hodinách pobytu.
sintrové terasy v Petkovškovu Rovu (foto: K. Jindra) |
My ostatní jsme tedy mohli zůstat na povrchu a věnovat se telefonu, exkurzím u moře, v přístupných jeskyních a jiným radovánkám. V noci jsme pak vynalezli způsob, jak téměř zastavit každé projíždějící auto. To si člověk oblékne reflexní vestu a pak jen pozoruje vystrašené tváře řidičů, kterak po kapsách hledají mentolky pro svěží dech. Službu u telefonu drželi Džery s Bradkem a ve čtyři hodiny ráno obdželi telefonát od borců, že se bezpečně vrátili do druhého bivaku a budou spát do dvanácti. FanTomáš, Jindra a Bradek se tedy na tuto hodinu vypravují dolů do jeskyně aby zastihli borce v bivaku. V bivaku pak dáváme řeč o tom, jak nám nakonec Slovinci odřekli účast na akci a že jdeme ve třech jen vytahat věci nahoru od řeky. Borci nás přemlouvali ať se podíváme za řeku za první jednoduchá jezera, ale my jsme se nakonec podívali jen do velkého dómu na Řece, kde jsme se shodli na tom, že se nám nechce znovu natahovat lanové fixy přes řeku a že si to dokážeme živě představit z vyprávění. Nastala fáze balení a transportu nahoru. Dole jsme materiál (dva čluny a dva pytle lan) rozdělili do sedmi speláčů a začali je transportovat k propasti Saturn. Následovalo vytahování speleovaků lanem nahoru, jelikož se nám nechtělo sedmkrát lézt po laně. V bivaku se pak na nás smálo krásných devět pytlů, z nichž některé byli lehké s karimatkama a vybavením bivaku a některé naopak skrývaly čluny. Tak jsme si na sebe každý hodili jeden těžký pingl a do ruky vzali jeden lehký a vyrazili jsme k východu. V bivaku zbyli tři pytle. Cestou přes gamesky se s Jindrou utrhlo lano traverzu, takže hodil záda doprostřed jezírka. Naštěstí měl na zádech speláč se člunem, takže zůstal plavat na hladině a obratně po koupeli vylezl zpět na břeh. Jindra měl tedy koupačku za sebou a nás dva čekala po cestě jen sprcha. Pod vstupní šachtou jsme batohy odhodili a vysmažili jsme nahoru. Někteří pomaleji, protože se cestou ještě museli zase sprchovat.
Slabeto Jezero (foto: K. Jindra) |
Kolem deváté jsme dorazili do tábora, kde vládlo bujaré veselí. V průběhu noci plzeňský Míla vynalezl soutěž v prolézání plastovými rourami rozličných velikostí. Postupem večera našel i FanTomáš odvahu k průtlaku 40 cm širokou rourou a tak nezbyl nikdo, kdo by neprolezl. Největší úspěch pak sklidil Míla, když se nahý snažil nacpat asi do 25 cm široké roury.
Nástup do Cimermanova Rovu (foto: K. Jindra) |
V úterý se pak do jeskyně obětavě vypravili Plzeňáci a donesli zbývající pytle z bivaku. Na povrchu pak probíhala soutěž v uzlování ocelového lanka rumpálu a jeho následné rozmotávání. FanTomáš s Matějem a Kristjanem zatím navštívili blízkou megapropadlinu s jeskyní Bukovnik, kde bylo dosaženo pouhým sestupem hloubky 90 metrů. Na jednom místě pak puklinou padal hozený kámen ještě dalších deset metrů do jakési prostůrky. Pod námi tedy zbývalo zhruba 100 metrů k propojení do horních partií Lojzova suťáku v Kačne jamě, který se nachází v blízkosti zadní části jeskyně.
Bivak II (foto: K. Jindra) |
Po vytažení veškerého materiálu se dvě naše auta odebrala k odjezdu a skalní pak zůstali až do středy. Za deštivé noci pak sledujeme naše Slovince, kterak se vypravují do Kačne jamy lézt jakési komíny. Vylezli ráno. My jsme pobalili zbytek věcí, rozloučili se se Slovinci a vyrazili k domovu.
Účastníci:
Tomáš FanTomáš Roth, Jindra JP Pernica, Petr U Němec, Tomáš Džery Pavelka, Jakub Buba Gabriš, Radek Bradek Nejezchleb, Jarda Hmiz Podlez, Petr Bedůcí Polák, Ivča a Milada - ZO 6-19 Plánivy.
Karel Jindra, Jiří Štajgr Vokáč, Tomáš Prokeš, Radovan Volf, Míla Polívka, Hanka Polívková, Jana Lindová - Plzeň.
Závěrem: Bylo objeveno 100 m dílčích prostor v Rovu desetih jezer. Více možností pro další výzkum byl shledán v partiích za Labyrintem, zejména pak kolem Slabeta jezera a v Cimermanově rovu. Tyto partie však nebyly detailně prozkoumány v rámci této explorace z důvodu chybějícího materiálu. Pro další průzkum bude nezbytné vybudování bivaku někde v okolí Labyrintu. Problémem těchto partií je fakt, že se nachází v povodňové oblasti, kde hladina může velmi rychle nastoupat do výšky až 20 m a také velká vzdálenost od výše položených pater brání rychlému úniku v případně nebezpečí a zabezpečení spolehlivého spojení s povrchem. Tyto faktory zde velmi omezují jakékoliv dlouhodobé aktivity bez možnosti bezpečného úniku. Řešením by bylo otevření nového vchodu v oblasti Lojzova Podoru ze závrtu Bukovnik, který je situován přímo nad ním.
Trip report (PDF - 300kB)
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
