Kačna jama ve Slovinsku nás láká už delší čas, hlavně koncové partie odtokové části, kde je naděje na objevení nových prostor. Prvním úkolem je seznámit se s již známými částmi a naplánování další explorace. výzdoba v Kačne jame |
Tak je to tu! Čtvrtek 23.6.2005 – P, Sebo, Číra a Jarda se ve 20:00 naloďují do po strop naloženého korábu typu Opel Astra a startují směr jih. Ve tři ráno si v kempu dáváme pivo a okamžitě po zavření očí usínáme.
Po pěti hodinách nás budí cikády a hrozné vedro. Těšíme se na jeskyni, kde se schladíme. Po nachystání materiálu(460m lan, 30 kotvení) a konstatování, že pytel na člun je až moc veliký, začínají P a Jarda vystrojovat vstupní mega propast P180.
Sebo a Číra jdou dolů o hodinu pozděj. Rychle se podíváme do Južnej Dvorany s rezivějícími pozůstatky 2.sv.války. Pak vyrážíme Zahodnym Rovem přes gigantickou Kalvarii, kde se potácíme suťákem v prostoru velikém, že maše lampy nedosvítí na stěny. Odpočinek a trochu jídla si dáváme v celkem komfortním bivaku. Za ním míjíme minipramínek, jediný zdroj pitné vody pro bivak. Další věci, které se v jeskyni nedostává je chlad, koupeme se vlastní šťávě.
Chvíli nato jsme již na okraji Ogabeho jezera. Charakter chodeb se úplně změnil. Písčité dno, všude ostré korosivní tvary, mnoho navzájem propojených chodeb. Správný směr držíme jenom díky zbytkům telefonního kabelu. I tak vchod do Logaškeho Rovu nacházíme na třetí pokus. V závalu dómu nám opět trvá než najdeme propast Saturn vedoucí do Spodniho Rovu.
Propástkou P15 sestupujeme na malé patro s jezerem s lanovými traverzy. Další propastí P30 se dostáváme na dno Spodniho Rovu. Opět změna charakteru chodeb. Jdeme 3-4 m širokou a vysokou chodbou s dnech pokrytým zapáchajícím bahnem a naplaveninami. Jsme již blízko řeky. Přicházíme k vodě, kterou tvoří zátoka hlavního toku řeky. Tady se musíme po sedmi hodinách v jeskyni otočit, dál se bez člunu nedostaneme. Celkem děsivé místo, hukot řeky, strašný smrad ze 20cm hlubokého zahnívajícího bahna. Nachází se zde ale další místo s pitnou vodou, vydatný proud tekoucí ze stropu. Cesta zpátky je dlouhá, ve 21:30 začínáme lézt vstupní propast a v 0:00 jsme všichni nahoře. V kempu dáváme rychlé jídlo, rychlé pivo a v 1:15 jdeme spát.
V sobotu ráno naše tělesné schránky dávají jasně najevo, že včerejší den stačil. Nejvíc dostal zabrat Jarda, který se rozhodl nejít do jeskyně. To zásadně mění plán a tak namísto tahání člunu a exploraci na řece, ve třech vyrážímei vytahat materiál z jeskyně. V klidu slaníme vstupní propast, cestou si snažíme jeskyni co nejvíc uložit do paměti. Odstrojujeme spodek a taháme věci ven. Poslední vylézá ze vstupní šachty v nádherných 18:30.
Po návratu do kempu absolvujeme okružní jízdu po kraji Škocjanských jam s tím, že nalezneme nějakou koupací říčku. Voda z hadice v kempu je nám nakonec záchranou. Balíme věci, kreslíme vystrojovací plán, přemítáme, co bude všechno třeba na další akci, jaký bude další plán. U toho všeho jíme, pijeme a usínáme. Slovincům nakonec na nás čas nevyšel, takže jsme je ani neviděli.
V neděli ráno vyrážíme v 9:40 a v 16:20 bez problémů dorážíme do Brna.
Závěr: V jeskyni jsme se dostali jenom k řece, tj. jenom do poloviny známých prostor. Při další exploraci bude nutná účast výrazně většího počtu lidí, rozdělených ve více družstvech. Bivakování v jeskyni bude nutné. Výjezdy by měli být minimálně 4 denní, lépe 5 až 7 denní. Počasí bez deště je podmínkou, protože většina prostor je zaplavovaných v extrémním případě až 50 metrů nad hladinu Řeky.
|