Již na podzim minulého roku jsme se rozhodli uspořádat zimní přechod hor a volba padla na jedno z nejhezčích slovenských pohoří – národný park Malá Fatra. Naším cílem bylo během 3 dnů projít v podstatě celé pohoří na sněžnicích po známé skialpinistické trase s nástupem ve Štefanovej přes Stoh, Chleb, nejvyšší horu Malej Fatry Veľký Kriváň a Suchý po Strečno. Vzhledem k délce přes 30 km a členitosti trasy nelehký úkol, který nás však všechny naplňoval velkým očekáváním a z hospod u Pepka a u Matky bylo již mnoho týdnů před touto zimní akcí slyšet hlasité plánivské volání „Fakla brejle kucií, Fakla brejle!!!?
bivak na Poludňovém grúni, v pozadí Velký Rosutec |
Samotná akce se začala ve 21 hodin v brněnské hospůdce s příznačným vikingským názvem Valhala kde jsme si připili na zdar akce a půl hodiny před půlnocí vyrazili na Hlavní nádraží kde jsme se potkali se zbývajícími členy expedice, kteří nechtěli načuchnout kouřem. Zpožděným vlakem jsme pár minut po půlnoci vyrazili směr Česká Třebová kde jsme přestoupili na rychlík do Žiliny. V Karviné se k nám připojil náš vedoucí „P“ a my kolem půl sedmé ráno někteří více ale většinou spíše méně vyspalí dorazili na nádraží v Žilině kde jsme posnídali a odháněli chlápka žádajícího po nás „nějaké drobné“.
Konečně v 8 hodin jsme autobusem vyjeli do Štefanovej. Byl krásný zimní mrazivý den, na nebi ani mráček, prostě „plech“. U chaty Pod Lampášom končila prošlapaná cesta a my museli nasazovat sněžnice kromě Džeryho který měl sebou skialpy. Většina účastníků měla high-tech sněžnice s volnou patou až na Lukáše jehož sněžnice všem připomínaly rakety na línej tenis a Jaňoucha vlastnícího klasické bambusky.
Po zelené značené trase jsme se začali ubírat k sedlu Medziholie, všichni byli nadšení z chůze ve sněžnicích v hlubokém prašanu až na Lukáše, jehož vlastnoručně vyrobené vázání se ukázalo jako nepříliš vyvedené. Po tom, co se zpožděním a hodně vyčerpaný dolezl do sedla Medziholie mu „P“, díky své zručnosti přezdívaný Mc. Gyver, přivázal nohy ke sněžnicím tak, aby se v nich dalo jakž takž chodit.
S každým vystoupaným metrem se však horšilo i počasí a tak jsme z Medziholie díky silnému větru museli brzy vyrazit na obávanou horu Stoh (1608 m.n.m). Počasí se stále horšilo, viditelnost byla místy 10 - 15 m. a vítr také neustále sílil. Cesta na Stoh zase ubrala nejvíce sil Džerymu, který musel sundat skialpy a prošlapávat si cestu ve skoro dvoumetrové vrstvě sněhu. Na vrcholu Stohu zuřila sněhová bouře ve které nás sprostě nadávající „U“ velmi rychle vyfotil a my začali utíkat dolů jak nejrychleji jsme mohli. Náš sestup z hory vypadal spíše jako útěk před rozzuřeným psem.
Ve Stohovém sedle už bylo počasí mnohem klidnější a tak jsme po krátké pauze začali opět stoupat po hřebenovce na Poludňový grúň, kde jsme se rozhodli postavit stany. Na Poludňovém grúňu vál opět velmi silný východní vítr, který s sebou přinášel i množství sněhu tak jsme co nejrychleji postavili sněhové zdi a zalezli do stanů vařit brkaše se špekem.
Bohužel naše rozhodnutí obehnat stan sněhovou zdí ze všech stran se ukázalo jako fatálně chybné když se lítající sníh zachycoval o zadní zeď z návětrné strany a začal hlavně Tomovi a Lukynovi a také Jindrovi a Ivče zasypávat stan tak že museli jít v noci 2x odhazovat sníh aby se jim nezbortil stan. Jindra si dokonce musel cestu ze stanu prokopat sněhem. Protože se Tomášovi nechtělo už jít v noci do toho pekla odhazovat, ráno spali s Lukynem skoro v polosedě ve stanu z poloviny pod sněhem než je přišel vykopat „P“ a stan nabyl opět normálních rozměrů.
Nicméně ráno bylo nádherně tak jsme s o hodně lepší náladou pokračovali po hřebenovce již bez Džeryho, který se vydal do Vrátnej doliny a pak za dětmi na lyžák. Cesta vedla přijatelným stoupáním na Chleb (1646 m.n.m) abychom zase slezli do Snilovského sedla kde již bylo poměrně hodně lidí. Hřebenová partie mezi Poludňovým grúněm a Snilovským sedlem je dle mého názoru nejkrásnější z celé Malé Fatry. Posuďte sami z fotek.
Ze severní strany jsme podešli Veľký Kriváň (1709 m.n.m.) a užívaly si velkolepých, až skoro kýčovitých horských scenérií zalitých sluncem.
V sedle Bublen pod Malým Kriváněm jsme se rozhodovali jak dál. Věděli jsme už, že do Strečna dojít nestihneme. Část výpravy chtěla přejít ještě Malý Kriváň a pak se stočit doprava k Belianske doline,ale po dlouhé debatě jsme začali sestupovat už z Bublenu k sedlu na Koni.
Přenocovat jsme se rozhodli pár set metrů pod hřebenem na rozsáhlé plošině. Tentokrát vše probíhalo v poklidu, ve stanu se vařili brkaše a popíjel rum a slivka a idylická večerní pohoda byla podbarvena zvučným zpěvem, který se linul ze stanu Luka a Toma. I ten nakonec utichl a tak mohli všichni konečně usnout do mrazivé noci kdy rtuť teploměru klesala na -20°.
Ráno jsme po zelené značce došli k hotelu Bránica, autobusem se dopravili do Žiliny kde jsme zhodnotili v pizzerii akci a vlakem v 16:42 se začali přibližovat k Brnu.
Účastníci akce: Lukáš Smetana, Tomáš „Fantomáš“ Roth, Jindra „JP“ Pernica a Ivča, Petr „U“ Němec, Petr „P“ Polák, Tomáš „Džery“ Pavelka a Jaňouch, Radek „Bradek“ Nejezchleb, Linda Nejezchlebová a Máca |
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
