V tomto podzimním termínu jsme se rozhodli uspořádat speleoalpinistickou expedici do propasťovitého jeskynního systému Velká sněžná - Nad Kotlinami. Expedice měla mít čistě tréninkový charakter pro seznámení našich členů se speleoalpinistickou problematikou.
Členové plánivské skupiny podnikli v minulosti expedice do tohoto systému již několikrát. Poslední expedicií byl úspěšný sestup k sifonu Dominiky od nejvyššího vchodu - Nad Kotlinami - s denivelací 741m v roce 1995.
Dnes má tento jeskynní systém celkem 4 vchody. Nejvýše položený z nich je vchod Velká Litvorová v nadm. výšce 1906m. Spolu s nejníže položeným místem - Jezírko X - tvoří největší denivelaci 806m. Naším cílem bylo cvičné proniknutí druhým nejvýše položeným vchodem Nad Kotlinami (1875m n.m.) k suchému bivaku nacházejícího se na horizontálním patře zhruba v hloubce 500m.
Expedici jsme zahájili již během středečního dne, kdy se naše 3 vozidla začali postupně přibližovat k slovensko-polskému hraničnímu přechodu Suchá hora. Zanedlouho jsme pak dorazili do osady Koscieliska - Kiry, kde jsme meli domluveno vskutku skvostné ubytování v dřevěné chalupě naší hostitelky Anny Tyrczuli za 20 ZL na osobu a noc. Po lehké kalbě a upřesnění zítřejšího plánu jsme pozdě v noci usnuli.
Ve čtvrtek ráno jsme jeli do Zakopaného vyměnit peníze a formálně se stavili na Správě Tatranského parku pro povolení ke vstupu do jeskyně. Zde jsme narazili na první problém. Povolení nám bylo zprvu striktně zamítnuto. Vstupy do jeskyně se standardně provádí totiž ze speciálně přidělenými průvodci. Navíc není povoleno zřizovat tábor u vchodu kvůli medvědům a jeskyně je nutné dělat co nejkratší dobu. Poláci jsou běžně zvyklí během dne vystoupat ke vchodu, přes noc být v jeskyni a ráno opět sestoupit do doliny. Tento způsob se nám však vzhledem k tréninkovému charakteru expedice nehodil. Bohužel ani v tomto termínu žádný polský speleoklub nepůsobil v této oblasti, museli jsme se dotázat ředitele pro udělení speciálního povolení. Toto povolení jsme nakonec po upřesnění všech detailů dostali na 3 dny s tím, že bivakovat na planině stejně nesmíme. Znovu jsme byli nuceni přespat na chalupě naší hostitelky a jednodenní skluz a další plán jsme řádně rozebrali v hodpodě.
V pátek v 9 hodin jsme už nedočkavě stáli na začátku doliny Malé Laki. Auta jsme nechali zaparkované na dvoře chalupy a pozvolna jsme začali stoupat s veškerým materiálem vzhůru. Byl slunný den, ale vrcholy hor halily černá oblaka. Nahoře foukal silný vítr a pomalu nás zahalila mlha. V 15 hodin jsme už stáli na rovném plácku, kde jsme si mysleli, že jsme stanovali minule. Nejprve jsme postavili stany. První skupina vařila a připravovala se na noční vstup do jeskyně. Druhá skupina se mezitím snažila najít v mlze vchod. Po bezúspěšné hodině hledání jsme se sešli opět v táboře. Začínalo se pomalu stmívat. Znovu jsme se vydali do terénu prozkoumat další část planiny a zkalibrovat výškoměry výstupem na hřeben. Pomalu nás pohltila tma. Další hledání ve tmě a v mlze bylo už téměř nebezpečné, takže jsme v táboře udelali další válečnou poradu. Čas nás už začal dramaticky tlačit. Z výškoměrů vyplývalo, že náš tábor se nechází zhruba ve výšce vchodu, a že jsme tedy prohledávali terén příliš vysoko. Rozhodli jsme se tedy jít spát a brzo ráno zkusit vchod najít ještě jednou. Noc byla bezesná, hlavou se honilo příliš mnoho myšlenek, silný vítr znovu a znovu cloumal našimi stany.
V sobotu ráno byla opět mlha a foukal vítr. Hned v 7 hodin jsme všichni udělali rojnici v rozestupech na dohled od sebe a ve výšce tábora jsme začali precizně prohledávat planinu. Naštěstí se nám daří vchod brzy najít. Je situován opravdu ve výšce tábora, což znamenalo, že jsme nenašli to správné tábořiště nacházející se níže pod vchodem. Okamžitě zahajujeme přípravy na sestup. První skupina vaří a chystá se do jeskyně, druhá skupina jim balí speleovaky. Náhradní plán je takový, že první skupina začne vystrojovat, až kam to půjde, ale po 6 hodinách zahájí výstup zpět. Druhá skupina vstoupí do jeskyně 5 hodin po nich a vše odstrojí. Nejpozději v 1 hodinu ráno by jsme měli být všichni venku, aby jsme si stačili ještě odpočinout, sbalit tábor, sejít do doliny a odjet domů.
První skupina ve složení U, Sebo, Bradek a Libor zalézá v 11 hodin. Mají ssebou 600 metrů lan a majlonky, protože celá jeskyně je osazena nerezovými Batinoxy. Stále přetrvává mlha, vítr zesiluje a v nárazech má určitě přes 120 km/h. Když se druhá skupina vrací zpět do tábora, zjišťuje, že dva ze tří stanů se vlivem větru zbortily. Dvouprutá konstrukce Hannahu nevydržela až tak, že rozštípané laminátové pruty čněly skrze tropiko ven. Naše stanové vybavení nabylo úplně ideální. Navíc kvůli časové tísni druhá skupina musela zalézt do jeskyně dříve, než by první skupina vylezla a tábor by byl nějaký čas bez dozoru. Naznali jsme, že vzhledem k tak hroznému počasí nemůžeme tábor opustit. Ale také nemůžeme oslabit druhou skupinu o sílu, která by mohla chybět při odstrojování jeskyně. Rozhodli jsme se proto akci ukončit. Proto se P se Zdenálem rychle oblékají a mizí ve vchodu s cílem co nejrychleji zastavit vystrojovací skupinu.
První skupinu dohánějí nad Studnou s Mostami v hloubce 150m. Společně odstrojujeme studny a bereme vodu do PET lahví, jelikož v táboře jsme byli již téměř na suchu. U vchodu potkáváme skupinu 5 Poláků, kteří právě hodlají sestoupit až na dno přes noc. Podle jejich informací od horizontu v hloubce 500m až na dno jsou propasti vystrojené erárními lany. V 16 hodin již všichni stojíme v táboře. Mezitím vítr smetl i poslední odolávající stan Jurek DOME 3 a osatní věci rozmetal do okruhu 200m. Mlha se začíná pomalu trhat a proto se rozhodujeme přemístit tábor na chráněné místo níže a pokusit se znovu vztyčit poškozené stany, abychom přečkali noc. Poslední noc byla až neuvěřitelně klidná a okolní krajina byla zalita měsíčním svitem.
V neděli ráno vstáváme, balíme tábor a v 10 hodin žíznivě sestupujeme do doliny. Po poledni ještě revidujeme materiál, nasedáme do aut a rozjíždíme se domů. Expedici hodnotíme ještě v motorestu v Dolní Bečvě.
Co řící na závěr. Expedice sice neproběhla úplně podle plánu, ale instruktážní charkter určitě stoprocentně splnila. Každý si z ní odnesl nějakou tu cennou zkušenost, ať už na takovéto akci byl poprvé nebo podvacáté. Díky patří všem zúčastněným za to, že výborně drželi morálku a kolektivního ducha, a že měli odvahu a motivaci na takovou akci jet. Akce se zůčastnily za ZO 6-19 Plánivy 'Oldschool members': Beny, U a P, 'Newbies': Libor, Lukyn, Sebo a Radek a za ZO 6-14 Suchý žleb Zdenál Dvořák, jemuž děkujeme za fyzickou podporu expedice.
Další postřehy pro následovníky. Základní zjištění - časy se mění i v Polsku. V oblasti nástupů do dolin se nedá nikde přespat na parkáči, ani bezplatně nechat auto přes noc někde u silnice. Doporučujeme si zařídit nocleh a domluvit se z hostiteli na parkování. Vstup do dolin je placený. Dělá to 3 ZL/osoba a den. Černé vstupy se nedoporučují. Po celém parku se potulují informovaní ochranáři a je téměř jisté, že když uvidí lana na vašich batozích, budou se zajímat. Informační systém tady kupodivu funguje velice dobře a provázaně i s horskou službou. Veškeré vstupy do jeskyní se registrují u centrálního stánku v dolině Koscieliska proti povolení. Povolení vydává Tatranski Park Narodowy, jehož sídlo je v Zakopaném na ul. Chalubinskiego 42. Udělat akci je nejlepší ve spolupráci s některým autorizovaným polským speleoklubem (ne všechny kluby autorizaci mají), který všechny formality udělá za vás nebo dostatečně dopředu požádat nějaký klub o zaslání doporučení na výše zmíněnou organizaci na jehož základě si povolení osobně vyzvednete. |
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
