Plánivy.CZ - stránky ZO ČSS 6-19 Plánivy

English version

Doporučujeme

Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]

Plánivy.CZ - Expedice, akce

Zimní Ohniště 2004
28.1.-1.2.2004
04.02.2004 - FanTomáš

Byla středa odpoledne a z Brna vyrazili dvě auta směr Březina a Zlín. Při odjezdu z Brna FanTomáš zjistil, že nemá koupené gumáky. Hornbach to jistil. V Březině nasedl Radek a ve Zlíně pak byla osádka doplněna Jardou do konečného počtu 6ti osob, které se vydali na noční pouť do Nízkých Tater.

pohled na Ohniště - 1538 m.n.m. (foto: S.Kovačič, 2004)

Posádku č.1 tvořili: FanTomáš (auto) pan Bukáš a SeBo a druhou posádku Jarda, Beny a Radek. Do Malužiné dorážíme kolem jedenácté. Stavíme dva stany a za štěkání místního ořecha uleháme do spacáků při teplotě cca -10°C.

Stany, Malužiná (foto: S.Kovačič, 2004)

Čtvrtek:
Ráno se balíme a snídáme v místním hotýlku, kde na parkovišti necháváme zaparkovaná auta.

Borci: (zleva) FanTomáš, pan Bukáš, SeBo, Beny, Jarda, Radek (foto: S.Kovačič, 2004)

Děláme skupinovou fotku a kolem desáté hodiny vyrážíme. Asfaltka nahoru je ujetá a dokonce na ní potkáváme jednoho transita. Za odbočkou na Svídovské sedlo však leží panenský sníh do výše 70ti cm a tak SeBo začínáme vesele prošlapávat a Beny začíná fuňet pod tíhou 100m lana . Ve Svídovském sedle svítí krásně sluníčko a to nám dodává odvahu do dalšího výstupu.

Ohniště – pohled ze Svídovského sedla (foto: S.Kovačič, 2004)

Na hranu vrcholu se dostáváme většinou značně zmoženi, Jarda a Tomáš jdou rozvážně pozadu. Začíná se kazit počasí. Nicméně blízkost salaše nás žene kupředu, ale naneštěstí špatným směrem. V první skupině byl na salaši jedině Beny a to hodně dávno. Takže po pár desítkách metrů stáčíme naše stopy příliš doleva a nechtě si prošlapáváme cestu směrem k Ohništi. Děláme velké kolečko. Těsně před setměním jsme přes vrcholky stromů stačili spatřit louku na protějším kopci. Po určení směru se opět noříme do lesa a padá tma! Lesem se plíží šest postav a za svitu čelovek si razí cestu směrem k louce. Na hledání lišejníků na stromech není ani pomyšlení. Stejně nemáme mapu. Když tu náhle vcházíme na velikou louku. Na okraji SeBo shazuje z batohu 100 lano a prošlapává cestu k salaši. Ale omyl. To co se ve tmě jevilo jako salaš jsou jenom stromy. Po chvíli vychází z lesa i FanTomáš morálně podporující umílajícího Jardu. Na dotaz jestli už borci našli salaš se nám vrací od Benyho otázka: jak je ta salaš vysoká? FT: Asi čtyři metry! Beny: Tam je nějaká hromada, vypadá to jako dřevo. Po 15 min prošlapávání… Je to hromada dřeva! FT: jestli to není ta louka, tak je té naší hrozně podobná! Nepokračuje ještě víc v pravo? Beny: Ne, tam je les! Jarda: Tome, sundej si bágl a jdi najít salaš, prosím! FT: OK! … po 15 min prošlapávání k pravé straně louky, kde měl být les….Borci, ta louka pokračuje a je tam SALÁÁÁÁŠ! Borci: Huráááá. Beny: Tak já přestanu dělat záhrab. Jarda: opouštím svůj batoh, snad ho Tomáš donese. FT: No ty koky!

Radek jde na salaš (foto: S.Kovačič, 2004)

V salaši pak v 19.15 rozděláváme oheň z přítomného dřeva a radujeme se ze šťastného konce tohoto dobrodružství. Beny otvírá wizoura a slavíme jeho narozky.

Salaš v noci (foto: S.Kovačič, 2004)

Rozhodujeme se, že vypustíme z programu Havrana a místo něj dáme v pátek resťák a chystání dřeva. Do noci pak tavíme sníh a postupně si zvykáme na jeho skvělou příchuť v čaji. Sušíme zpocené ponožky a upíjíme značnou část zásob, pak honem do spacáčků. Přes noc bylo všem teplo až na pár studených nohou nad ránem. Za den jsme za 9 hodin vystoupali 775 výškových metrů a 155 sestoupali.
Pátek:
Páteční den jsme trávili u ohýnku v salaši, řezáním soušek a štípáním dřeva ale hlavně výrobou výborného sněhového čaje s příměsí popílku a lišejníků. Mňam. Večer proběhlo studování expediční literatury, smažení steaků a ochutnávání rozličných doutníků se vzorky ohnivé vody.
Sobota:
V sobotu ráno jsme za krásného slunečného počasí vyrazili směr vrchol Ohniště.

Jdeme dobít propast (foto: S.Kovačič, 2004)

Díky našemu prvnímu bloudění jsme měli jen poloviční práci s prošlapáváním cesty, jelikož pod kopec vedla již naše stezka. Po napojení na hřeben jsme pokračovali až k vrcholu, kde leží i vstup do Ledové propasti s šachtou hlubokou –85m. Jako vystrojovatel byl určen Beny, který šachtu bez problémů vystrojil a slanil.

Beny „vystrojovatel“ (foto: S.Kovačič, 2004)

Po něm do hlubiny sjel Radek a Jarda. Sestup touto místy až deset metrů širokou šachtou byl impozantní.

Nit života (foto: S.Kovačič, 2004)

Na dně jsme však s podivem našli jen lehký poprašek sněhu a jinak zde bylo suťové dno s hlubšími propady podél stěn. Do pokračování za puklinou jsme ani tentokrát nešli, ale v létě se tam budeme muset podívat. Výstup nahoru byl opět velice impozantní záležitostí a nejrychleji jej zvládl náš nejmladší Jiříček – Radek.

Pauza s Horalkou na horách (foto: S.Kovačič, 2004)

Jako druhá šla dolů skupina ve složení SeBo, pan Bukáš a FanTomáš. Dolů to šlo samozřejmě rychle (SeBo se snažil fotit), ale nahoru jsme se kupodivu nadřeli. Jako hlavní odstrojovač byl určen FanTomáš. Nakonec se mu to podařilo odstrojit, ani nespadl dolů, i když chtěl odstrojit nýt ve kterém vysel. Kupodivu nerozbil ani SeBův foťáček, z čehož měl SeBo velkou radost.
Cesta na salaš byla provázena nádherným západem slunce.

Západ slunce (foto: S.Kovačič, 2004)

Večer jsme dopíjeli již velice skromné zásoby alkoholu, smažili steaky a dopilovávali sloky k písni Vzbuďte Ty Svině. Jak se ukázalo, dá se tato píseň zpívat i jako budíček.
Neděle:
V neděli ráno jsme se sbalili a během rekordních dvou a půl hodiny sestoupili dolů do Malužiné. V hotýlku jsme si dali pořádné jídlo a vyrazili směr Bešeňová. V místním termálním bazénu jsme pak rozmražovali naše ztuhlé svaly dobré dvě hodiny a dívali se na módní přehlídku nejnovějších dámských plavek. Po řádné koupeli jsme se rozloučili a vyrazili směr Česká Republika.

účastníci: Libor „Beny“ Beneš, Sebastian „SeBo“ Kovačič, Jaroslav „Jarda“ Podlez, Tomáš „FanTomáš“ Roth, Radek Nejezchleb a Lukáš „pan Bukáš“ Smetana

FanTomáš & SeBo

Komentář