![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
Plánivy.CZ - Expedice, akce
| Maďarsko 2002 Pohoří Bükk, 31.10.-4.11.2002 01.12.2002 - FanTomáš |
Na podzim roku 2002 jsme se ve spolupráci s našimi maďarskými kamarády dohodli na výpravě naší jeskyňářské skupiny do propastí v pohoří Bűkk, které se nachází západně od maďarského města Miskolc.
Bohužel na tuto půl roku plánovanou expedici se nakonec po značných problémech vypravilo jen pět členů naší skupiny! O to ale větší zážitky jsme zažili! Vyrazili jsme ve čtvrtek večer dvěma auty a rozličnými cestami po Severní Moravě pro naše kamarády, kteří nebydlí v Brně. Potkáváme se až kolem půlnoci na Slovensku na louce poblíž motorestu Sorožka a setkání náležitě oslavujeme nočním chladem dobře vychlazeným pivkem. Ráno pak vyrážíme navštívit Gustův obchod Meandru do Turně nad Bodvou a nakupujeme pár potřebných věcí, hlavně na zalepení nepromokavých overalů. Gusta nám sdělil nemilou novinu o zastavení výroby vyvíječe Alustar (kterému u nás říkáme Reaktor) a tak někteří členové opouští Turňu se smutným výrazem na tváři. Přejíždíme do Maďarska a míříme k městu Miskolc. Po cestě maďaři využívají našeho mobilního roamingu a přesouvají sraz na pozdější hodiny - pracovat se holt musí. Ve vzniklém volnu navštěvujeme turisticky přístupnou jeskyni Ištván Barlang, která je jakousi starou vývěrovou jeskyní systému do kterého jsme měli jít v dalších dnech. Byla ale dost nudná a moc nás nenadchla. U jezera v Lila Fűred čekáme na příjezd maďarů. Po příjezdu nás překvapují pozváním do vinného sklepa a tak odvážíme jedno auto a bagáž do turistické chatky kde budeme nocovat a vyrážíme opět k Miskolci. Tomáš má těžkej osud a za hlasité úlevy ostatních vytahuje zlomenou sirku – je to řidič ! Pak chudák (na pokraji nervového zhroucení) řídí asi milion kilometrů někam k Rumunsku a teprve když jsme minuli ceduli s nápisem Tokaj, začalo nám být vše jasné. Po důkladné několikahodinové revizi obsahu přítulně vypadajících sudů se vydáváme na dlouhou noční cestu zpět. Tomáš si svůj tokajský deficit vynahrazuje až po návratu do chaty při zahajovacím fičáku!
Ráno pak dle hesla „večer šuhaj, ráno šuhaj” vyrážíme do Černé propasti (Fekete barlang). Zde se přesvědčujeme o pověstné houževnatosti maďarských jeskyňářek - plazení hlavou kolmo dolů do ústí dvacetimetrové propasti bez jakéhokoliv zajištění jim opravdu nedělalo žádný problém. Tahle 160 metrů hluboká propasťovitá jeskyně je zhruba do –100metrů hodně prostorná, níž jsme ale už slézali úzkými prostorami většinou bez lan. Celou dobu se při exploraci propasti ozývalo jakési Lamers, Lamers, což v našich tvářích způsobovalo nesmírné nadšení, zatímco u našich průvodců nechápavé kroucení hlavou. Libor, jakožto čekatel naší skupiny bez SRT (single rope techniky), byl proveden jinou propasťovitou jeskyní vystrojenou žebříky. Večer proběhlo mohutné vaření a ochutnávání – bylo nám řečeno že to máme sice dobrý ale že je to málo ostrý a že tam není paprika! Poté jsme byli Pintim zasvěceni do ukrajinské medové vodky s chili papričkami a my je zase na oplátku učili pít Plzeň a Bechera. Nakonec všichni maďaři upadli do komatu a my byli nuceni (ne že by to pro nás byl problém :-) pokračovat v započatém večírku dál s mnohem vytrvalejšími maďarkami!
V neděli ráno proběhl opět šuhaj a všichni jsme vyrazili zběsilou rally jízdou auty listím zapadanou podzimní krajinou zdejších bukových hor ke vchodu nejhlubší maďarské propasti Lápo Barlang (Bahnitá jeskyně)(-220m). Vstupní meandrující šachty byly až do hloubky 200 metrů vystrojeny pevnými žebři. Po dosažení dna vertikály jsme se vydali na prohlídku velice zajímavého horizontálního patra s mnoha jeskyními atrakcemi: indiánský most přes dvacet metrů hlubokou propast, podzemní kaňony, lanový traverz do komínu (který se stal osudný Tomášově krytce od blesku, jenž nenávratně zmizela kamsi do nevystrojené propasti), jinou větví dolů a oblézání sifonů horními patry až k záhadně nízko položenému přítokovému sifonu! Celou jeskyni jsme se snažili dobře fotograficky dokumentovat, zvlášť spodní patro které tvoří úžasný kaňon s aktivním tokem a mnoha marmity a kaskádami. Byla to skutečně bomba. Náročnou osmihodinovou exkurzi jsme absolvovali jen s jednou tatrankou a možná jsme i trochu zhubli. I v této jeskyni se neustále ozývalo ono motivující Lamers, Lamers a tak se toto slovo stalo naším nejoblíbenějším pozdravem. Cestou k zaparkovaným autům začal pěkný liják a tak jsme se rychle převlékli a rozloučili s maďary, kteří museli ráno opět do práce. Večer jsme pak na základně dopili zásoby a plánovali další expedice a výzkumy v našich jeskyních. Ranní odjezd a návrat do Brna proběhl bezproblémově. Fotky z této akce jsou k prohlédnutí v naší fotogalerii. |
Komentář