![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
Plánivy.CZ - Expedice, akce
| Slovinsko 2001 27.7. - 5.8.2001, Laze 01.09.2001 - FanTomáš |
Na konci července jsme se rozhodli, že podnikneme výpravu do tajemných míst kolem vesničky Laze, ležící v srdci Slovinska. Z Brna jsme vyjeli v pátek 27.7.2001 odpoledne dvěma plně naloženými auty a obtěžkáni nezbytnou jeskyňářskou výbavou (čluny, lana, karabiny, "škopky v plechu" atd.). Po deseti hodinách sjíždíme z dálnice od Ljubljany k městečku Logatec a od něj již hledáme v mlhavém oparu noční tmy místo na přenocování. Našli jsme si pěknou lesní cestu, ulehli poblíž mechu a kapradí a oddali se nerušenému spánku.
Po pár minutách jsme byli seznámeni s tím, že lesní cesta je hojně využívána zdejšími automobilisty jako výborná zkratka k návratu z hospody. Po raním probuzení vysekáváme zmrzlého Jindru ze spacáku a zanedlouho již míříme do Laze, vesničky na ostrůvku uprostřed dlouhého polje. Toto je na jaře zaplavováno a následně odvodňováno studnami, které nechal vylámat ve skále do trativodů moravský rodák William Putik.Míjíme klasickou vesnickou "palušu" a blížíme se k výše položenému jeskyňářskému kempu (www.speleocamp.com). Vítají nás rozvěšené overaly a helmy belgických kolegů. Ano, tady jsme doma! S majitelem kempu, Francim (Franc Facija franc.facija@siol.net), jsme prostřednictvím e-mailu koordinovali naši návštěvu. Stavíme stany do stínu stromů a vyrážíme do první jeskyně - Mačkovice. Našim průvodcem nám byla malá knížka od Iana Bishopa, která popisuje většinu jeskyní klasického krasu Slovinska, včetně mapek a lokalizací. Nápadný, prostorný vchod do Mačkovice leží asi 100 metrů za vesnicí. Jeskyně má délku 620 metrů, je poměrně prostorná a končí, jako většina zdejších jeskyní, v hlinitých profilech nebo sifony. Po dvou hodinách vycházíme zpět na povrch, jdeme se osprchovat a plánovat další akční dny.
V neděli Džery, Sejr a Číra odjíždí do Julských alp a naše "SRT" družstvo vyráží zdolat místní mohutnou propast Gradišnicu (-227m). Přirovnal bych jí k menší Macoše s obrovskou chodbou na dně, která ústí balkónem do "megadómu" s desetisekundovou ozvěnou. Dóm bývá za jarních tání zaplavován až po strop vodou, a proto je téměř celý pokryt hlinitými sedimenty. Po sestupu k přítokovému sifonu jsme zde na vlastní oči spatřili Macaráta jeskyního, který nám byl odměnou za chůzi v nánosech sedimentů. Z jeskyně vystupujeme do horkého letního dne a přejíždíme zpět do Laze, kde se ptáme domorodých obyvatel na cestu k jeskyni Logarček. Tato, víc jak dva kilometry dlouhá jeskyně, do které se dostaneme komínem, prolomeným z vyššího patra, nás zcela uchvátila. Ohromné chodby, krátké průkopy se silným průvanem a opět mohutné chodby nás dodnes nenechávají v noci klidně spát. Je zde spousta neprozkoumaných komínů a sifonů, které zdejší jeskyňáři zatím nechávají bez povšimnutí. Kdo by měl na to objevování pořád čas! Že? Vycházíme po krátkém letním dešti a jdeme "pařit" do kempu, kde se po chvíli rozpoutává družná debata o čerstvých zážitcích a možnostech objevů.
V pondělí ráno nakládáme čluny a vyrážíme k Rakeku k nedaleké vyvěračce Zelške jame, ležící na řece Rak, která se dále v jeskyni Planinska jama spojuje s říčkou Pivkou a odtéká jako Unica na polje. Znovu se propadá u Putikových ponorů a zhruba po deseti kilometrech pak vytéká ohromným podzemním vývěrem jako Ljubljanica a pokračuje k hlavnímu městu Slovinska. Protože se do ní vlévají ještě tři další přítoky, nazývá se řekou Sedmi jmen. Vyvěračka Zelške jame leží v oblasti zvané Mali Naravni Most, což je přírodní výtvor, který vznikl zřícením stropů jeskyně. Oficiální symbolickou bránu jsme s úctou obešli korytem říčky a na písečné pláži jsme nafoukli čluny. Se zadrženým dechem jsme vypluli na hluboké, temné jezero a opatrně začali pádlovat. První přenášení člunu nastalo v místě s nádhernou výzdobou. Docela akční plavbou jsme pak překonali úsek delší než 700 m. To nejlepší nás však čekalo na zpáteční cestě. V polovině tohoto tříkilometrového systému je nádherně vyzdobené suché patro. Konec jeskyně tvoří malý zával, kterým proniká silný průvan. Je zde patrna snaha nějakého brigádníka o odhrabání pár kamínků, nicméně i tady práce stojí. Po výstupu z jeskyně jdeme ještě kaňonovat do vývěru, dáváme si několik skoků do hlubokých tůní a cestou k autům se chvíli sluníme. Na cestě potkáváme místní jeskyňáře, s kterými se večer bratříme v krčmě. V pozdních hodinách už bylo jedno, že paní hostinská nestíhá chladit "škopky".
Na úterý nám Franci domluvil průvodce do největší vyvěračky v okolí - Planinské jamy. Tato 6156 metrů dlouhá vodní jeskyně je přístupná pouze s průvodcem. Vstup nás stál se slevou 20 000 Sit / 7 osob. Průvodce nám mohutné prostory osvětloval svým 20 watovým halogenem, bez něhož bychom nic z jeskyně neviděli, i když po pár stech metrech obrovských prostor lemovaných starou vojenskou cestou nám to připadalo trochu stereotypní. Přece jenom nejsme vodáci, abychom stále jenom pádlovali ve tmě. Na závěr jsme navštívili část zvanou Paradiž (ráj). Konec této vyzdobené chodby končil hlinitým sedimentem. Ani zde nebyly patrny žádné stopy po výkopových pracích. Jeskyně byla poměrně dobře zabezpečena vzhledem k unikátní krápníkové výzdobě. Ve středu část naší expedice odjela opět do "Julek" a my z "SRT" teamu jsme šli hledat vchod do jeskyně Najdene. Po dvou hodinách bloudění po lese jsme přece jenom našli v zemi malý otvor. Tato 5 km dlouhá jeskyně by se rozměrově dala srovnat s Amatérskou jeskyní v Moravském Krasu, ale byla, tak jako Gradišnica (leží v jejím pokračování), zahalena do blátivého závoje. Nezvykle často jsme zde nacházeli stopy po vypáleném karbidu. Také v této jeskyni je mnoho neprozkoumaných komínů a sifonů. Po této návštěvě jsme měli jeskyní už trochu dost a začali jsme uvažovat o cestě k moři. Ve čtvrtek ráno balíme a odjíždíme k pobřeží na Istriji. Cestou se zastavujeme v Postojne jame. Udivuje nás tunel pro vláček vyražený v těle mohutného krápníku.U moře pak dopíjíme zásobu "plecháčků" a testujeme naše čluny v mořských vlnách při návštěvách našich kluků Robinsonů, co nechtěli spát se "špekáčkama" v kempu.V neděli se šťastně vracíme domů a vzpomínáme na všechny ty úžasný díry, co skrývá Slovinsko - země nám tak blízká a přátelská! Bohužel z této expedice se díky zničenému filmu nedochovala žádná fotka z jeskyní, proto jsou zde fotky pouze z povrchových akcí. |
Komentář