![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
Plánivy.CZ - Expedice, akce
| Zimní Ohniště 2001 2 - 4.2.2001, Nízké Tatry 01.03.2001 - FanTomáš |
V zimním období se naše skupina v zastoupení členů: Petra Němce a Tomáše Rotha podílela na pracovní akci pořádané Vítem Kamanem „Kajmanem“ z Holštejnské skupiny. Celá expedice byla pojata jako pohodová, ale účelná! Z některých plánů sešlo pro nedostatek lidí, ale primární úkol, bádání v propasti Havran, byl zachován.
Do Nízkých Tater jsme dorazili v pátečních nočních hodinách a přespali jsme na jeskyňářské základně u Stanišovské jeskyně. Ráno jsme na sebe hodili bágly a začali dupat do ukrutně strmých krpálů vedoucích na vrchol Ohniště. V lese bylo relativně rozumné množství sněhu, ale náhorní planina nás přivítala asi půlmetrovou vrstvou sněhu, kterou jsme si museli prošlapat dost dlouhou cestu až k naší oblíbené salaši. Rozdělali jsme oheň v prorezavělých kamnech a uvařili první jahodový čaj s rumunskem. Následovala ještě velká spousta ešusů, ve kterých se zběsile tavil sníh na jídlo! My s Peťou vařili tradičně br. kašu s osmaženou slaninou na cibulce s provensálským kořením.
Když se začaly vybalovat cajky a overaly, nastala konečně ta správná jeskyňářská nálada! Silvoš vykouzlil z báglu o tři čísla menší ováč svojí milé a tak na sebe navlíkl fungl nový, neonově proužkovaný tepláky od vietkongu a mohlo se jít! Opět jsme prošlapávali hlubokou stopu přes pláň a vzpomínali na krásnou travičku, co leží kdesi pod sněhem. Sestup k propasti Havran připomínal spíš jízdu na snowboardu, ale o to rychleji jsme to zvládli. Na noční výstup jsme se ale vůbec netěšili. Od nízkého vchodu do Havrana stoupal sopouch teplé páry. Radost pohledět! S pocitem tepla zalézáme dovnitř a dělíme se na dvě úderné skupiny. Kajman, Kosák a Sůsed se pouští do mapování závalu u Banánového skluzu. Druhá skupina: FanTomáš, Peťa „U“ a Silvoš se spouští téměř až na dno propasti (-180) a tam nalízá do komínu, co minulou akci vylezl Pólo (Radek). Během dvou hodin se nám daří úspěšně rozebírat zával na konci Pólovy chodby. To je však komplikováno poměrně úzkou plazivkou před závalem. Za ním je vidět pokračování chodby, dokonce tam jde i slabý průvan, ale kamenů je moc a jeden větší neustále visí ve stropu a hrozí zřícením na toho, kdo by chtěl prolézt do objevů. Ty však zatím nejsou jisté. Za roh vidět není a ozvěna tam taky není. Zima nás nakonec vyhání. Zahříváme se až při výstupu po lanech. Cestou nahlížíme do nadějného komínu v úžině a plánujeme v něm lezení pro další akci. Nad Banánovým skluzem se potkáváme s první skupinou, která udělala asi patnáct záměr ve velice zajímavém závalu. Společně pak vylézáme do jedenáctistupňového mrazu a drápeme se do svahů směrem k salaši. Tam je naštěstí Lenka Kosová a udržuje oheň. Rozmražujeme zámky na karabinách a sundáváme zmrzlé overaly. Tavíme sníh a svařujeme viňózo! Pohůdka u kamen, venku kosa jak sviňa a voda na ovocný čaj vesele bublá. Nakonec nás únava přece jen zmáhá a každý na vlastní kůži testuje tepelný komfort svého spacáku.
Ráno se po snídani vydává Kajman se Silvošem na povrchovku, hledat mastné fleky. Vrací se po pár hodinách s dobrými zprávami. Balíme a nasazujeme nezbytné návleky pro chůzi v hlubokém sněhu. Silvoš razí cestu panenským sněhem směrem k Jánské dolině. Klouzání po svazích dolů je oproti létu příjemným zážitkem a tak brzy scházíme na projetou lesní cestu v dolině, po které přicházíme až k autům. Cesta domů je již rutinou. |
Komentář